Potěmkinovy vesnice: Slavným nápadem milence Kateřiny II. se inspirovali i nacisté

Potěmkinova vesnice – co to je?

Jako Potěmkinova vesnice se označuje snaha, aby něco vypadalo lépe, než jak tomu ve skutečnosti je. Potěmkinova vesnice vypadá na oko krásně, ale jedná se pouze o iluzi. Označení se používá také ve významu falešného přikrášlení skutečného stavu a skrytí reality. Rčení se v naší mluvě ujalo, ale kde má vlastně slovní spojení Potěmkinova vesnice původ?

Potěmkinova vesnice – původ hledejte v Rusku

Šlechtic, diplomat a bezesporu velmi podnikavý muž. Takový byl Grigorij Potěmkin, o němž jsme psali jakožto o jednom z milenců ruské carevny Kateřiny II. Veliké. Sociálně obratný a nezanedbatelně ambiciózní voják se však vypracoval nejen do nejvyšších míst carské armády, ale i celého Ruska.

Bohatý život Potěmkina zahrnoval období deprese, náboženského mysticismu, finanční rozmařilosti, ale i organizačních a vojenských úspěchů, jež mu vydláždily cestu až k titulu vicekrále území na jihu Ruska. Až v posledních letech života však přišel s neotřelým nápadem, díky němuž pronikl až do současné běžné řeči: Jak vypadaly Potěmkinovy vesnice?

Creepy Potemkin village is being created in Russian city of Rostov for FIFA World Cup 2018 in order to hide poverty and decay pic.twitter.com/54CIONTOT1

— Mykhaïlo Golub (@golub) May 23, 2018

Potěmkin si s návštěvou carevny poradil po svém

V roce 1787 se neodvratně blížila válka mezi Osmanskou říší a Rakouskem, jež bylo tou dobou v alianci s Ruskem. Rakouský císař Josef II. proto v rámci utužování diplomatických vztahů doprovázel ruskou carevnu Kateřinu II. při její inspekční cestě na krymský poloostrov.

Cesta se chystala několik let a měla dokázat bohatost carského Ruska. To by byl problém sám o sobě, jenže Krym se navíc nacházel na území tzv. Divokých polí, kde se až do roku 1783 rozkládal Krymský chanát – Tatary ovládané území, které silnému sousedovi dlouho vzdorovalo, nakonec však bylo anektováno. Potěmkin měl za úkol tato pustá území vyspravit, protkat infrastrukturou a postavit paláce v místech, kde měla carevna nocovat.

Nejistá kuriozita

Ani šikovnému Potěmkinovi však nestačily časové a finanční zdroje na tak nákladnou operaci, a tak přišel s neotřelým řešením: Nechal z Petrohradu povolat desítky akademických malířů, aby nakreslili precizní kulisy vesnic, kolem nichž měla výprava projíždět. Tyto mobilní Potěmkinovy vesnice byly poté, co kolem nich carská družina projela, rozmontovány a přesunuty o několik kilometrů dál – aby se dalšího dne opět naskytl obraz hojnosti.

Grigorij Aleksandrovič Potemkin pic.twitter.com/Z7bSfTIdPY

— Aris Movsesijan (@ArisMovsesijan) December 23, 2014

Přestože dodnes panují pochybnosti, zdali se událost skutečně takto odehrála, Kateřina II. s Josefem II. pravděpodobně projížděli kolem vzdálených obrazů Potěmkinových vesnic, před nimiž se nacházeli mávající a svátečně oblečení rolníci. Ačkoli oba panovníci na výjevech shledávali něco zvláštního, zřejmě ani na jedné straně nebyla potřeba vytvářet problém.

Potěmkinovy vesnice dnes

Ačkoli nám podobné nápady přijdou bizarní, staly se součástí i mnohem pozdějších praktik. V létě roku 1944 takto přivítali nacisté v terezínském ghettu delegaci z Červeného kříže. Došlo k vytvoření umělých obchodů, kaváren a dalších služeb. Bezmála 20 000 lidí bylo z přelidněného tábora přesunuto do Osvětimi.

Nacisté dokázali Potěmkinovu šarádu dohrát do konce – činovník Červeného kříže Maurice Rossel divadlo neprohlédl a ve své zprávě hovořil o tom, jak se mají terezínští obyvatelé pod nacistickou správou skvěle. O terezínské Potěmkinově vesnici vznikl i nacistický dokument známý pod názvem Vůdce daroval Židům město.

The Nazis made their own films of camps. In 1944, taking an advantage of sham improvements made for a Red Cross visit, a propaganda film was made at the Czech camp of Terezin/Theresienstadt.

Afterwards, the Jewish cast and crew were murdered in death camps. pic.twitter.com/T0kkmKNElX

— Mike Stuchbery 💀🍷 (@MikeStuchbery_) June 19, 2018

Snaha o zkreslení skutečnosti se nevyhýbá ani dalším totalitním režimům, na severokorejský způsob zobrazuje Potěmkinovu vesnici film V paprscích slunce. Ostatně pod taktovkou přísného režimu se odehrává nejen filmování, ale také veškeré další styky turistů s místními lidmi. Co si režim nepřeje, aby nebylo vidět, to zkrátka neukáže, přestože hlavní město Pchjongjang působí jako výstava úspěchů. Kdo navštíví Severní Koreu, přijíždí vlastně do jedné velké Potěmkinovy vesnice.

Potěmkinovy vesnice se vytváří dodnes i v ČR

Iluze tohoto typu však nejsou typické jen pro totalitní režimy – počátkem 21. století fungovaly v řadě amerických měst programy pro zútulnění nehostinných městských částí, a to třeba namalováním falešných dveří a oken na dřevěné budovy.

A koneckonců nemusíme ani chodit daleko pro další výrazný příklad z Čech – za Potěmkinovu vesnici lze považovat i hypermarket Český sen, jehož přední stěna vznikla jako součást kampaně pro stejnojmenný filmový dokument. Kontroverzní snímek v roce 2004 ukázal, jak vznikají marketingové kampaně a také že vousaté praktiky Grigorije Potěmkina mohou být stále účinné.

Odkaz na obrázkovou licenci Creative Commons.