Éra hrozivého mučení vyvrcholila popravou 55 křesťanů. Umírající mučedníci se nenechali zastrašit

Křesťanství přišlo do Japonska v roce 1549, kdy jej začali šířit jezuitští misionáři, a v průběhu sedmi dekád se jim podařilo víru v zemi etablovat. Hlavními centry víry se stala města jako Nagasaki, kde se ke křesťanství hlásily desítky tisíc věřících. V době, kdy došlo k popisované popravě, však japonská vláda pod vedením Tokugawského šógunátu začala cizí vlivy vnímat jako nebezpečné pro stabilitu státu a začala proti nim vystupovat.

Křesťanství bylo spojováno s cizími mocnostmi, zejména Portugalskem a Římem, ale také se považovalo za podvratné náboženství, které ohrožovalo dominantní buddhistické a šintoistické tradice v Japonsku. V roce 1587 proto Tojotomi Hidejoši, vojenský vládce, který sjednotil Japonsko, křesťanské misionáře vyhnal a nechal zbořit kostely v Kjótu a Ósace. O deset let později nařídil popravu 26 katolíků, mezi nimiž byli františkánští misionáři i japonští konvertité.

Popravy na kopci Nišizaka

Ani o třicet let později ale popravy křesťanů neustávaly, čímž se dostáváme k incidentu na kopci Nišizaka nad městem Nagasaki. Bylo zde sťato 30 věřících, aby byly následně jejich hlavy umístěny před dalšími 25 zajatci, kteří byli upáleni na hranicích. Podle soudobých svědectví se mučedníci nedali zastrašit ani před popravou, ani během mučení ohněm. Jejich těla byla spálena na popel a rozptýlena po moři, aby z nich věřící nemohli vytvořit relikvie. V letech 1597 až 1637 bylo v Japonsku pro svou víru popraveno více než 400 křesťanů, což vyvrcholilo právě incidentem v Nagasaki. Tento masakr byl součástí širší strategie japonských vládců, kteří se snažili odstranit zahraniční vlivy, ale i politicky oslabit jakoukoli opozici.

Šíření křesťanství v době feudálních válek

Počáteční šíření křesťanství v Japonsku bylo spojeno s obdobím politického chaosu, kdy feudální páni, známí jako daimjó, soupeřili o moc nad zemí. Někteří se křesťanství přikláněli s nadějí, že jim pomůže podkopat moc jejich rivalů. Jiní, zejména obchodníci, viděli v novém náboženství příležitost k rozvoji obchodních vazeb se Západem. V 80. letech 16. století bylo křesťanství na vrcholu své popularity s odhadovanými 500 000 následovníky.

Čtěte také: Japonští samurajové před egyptskou Sfingou? Unikátní fotografie bojovníků dodnes fascinuje

Tokugawský šógunát a jeho tvrdý postoj

S nástupem Tokugawského šógunátu však přišla éra stabilizace a izolace. Vláda začala vnímat křesťanství jako hrozbu nejen pro náboženský řád, ale i pro politickou bezpečnost státu. Šógun Hidetada Tokugawa, který nastoupil do úřadu v roce 1605, zintenzivnil pronásledování křesťanů. Misionáři a konvertité byli nejen veřejně popravováni, ale také brutálně mučeni. Metody zahrnovaly lití vařící vody na těla obětí, ponořování do ledové vody či věšení hlavou dolů do jam naplněných exkrementy.

Japonští úředníci navíc nutili podezřelé křesťany šlapat po obrazech Ježíše nebo Panny Marie. Ti, kteří podlehli tlaku, se často vraceli domů s pocitem viny, žádajíce Boha o odpuštění. V některých komunitách věřící spálili své boty, které použili při tomto hanebném činu, a jejich popel smíchali s vodou, aby jej vypili jako projev kajícnosti.

Křesťanství v Japonsku přežilo jen díky tajně fungujícím komunitám, které zůstaly ukryté po staletí. Teprve v polovině 19. století, po otevření japonských přístavů cizím mocnostem, se tyto skryté komunity začaly znovu objevovat. Dnes tvoří katolíci méně než 1 % japonské populace, ale jejich historie mučednictví je dodnes živou připomínkou tvrdých zkoušek, které jejich předci museli snášet.

Zdroj: Smithsonian Magazine, Japan Times

Video, které jste mohli minout: CNN: Rusové chladnokrevně zavraždili vzdávající se Ukrajince. Incident zachytily kamery