Film vs. realita: Poslední samuraj byl někdo úplně jiný, pušky z filmu se dávno nepoužívaly

Válečný velkofilm Poslední samuraj, ve kterém Tom Cruise spolu s armádou hrdých válečníků bojuje ve jménu cti za lepší Japonsko, je rozhodně efektní podívaná. S historií a realitou ovšem nakládá po svém. A často ne úplně hezky.

V rubrice zatím máme ještě: Steve Jobs, Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Apollo 13, Nákaza, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Pearl Harbor, Zodiac, Statečné srdce, Titanic, Černý jestřáb sestřelen, Gladiátor

Američan? Ne, díky

Na začátku filmu přijíždí do Japonska bývalý americký důstojník a veterán z občanské války v podání Toma Cruise, aby tu učil japonskou armádu modernímu válečnictví, strategii a jak zacházet s puškami. Jenže tu neměl co dělat. Japonsko sice využívalo americkou vojenskou techniku, ale paradoxně zrovna v době, kdy v USA zuřila válka Severu s Jihem.

Později dávali Japonci přednost technice z Velké Británie, Pruska a zprvu i Francie. Je tedy dost nepravděpodobné, že by sem přijel rozdávat moudra Američan, Evropané byli o dost běžnější. Dokonce i samotný Cruisův hrdina Algren byl inspirovaný francouzským vojákem Julesem Brunetem.

Trochu jiná armáda

Tom Cruise ve filmu učí Japonce zacházet s primitivními puškami, které v té době už v Japonsku téměř nikdo nevyužíval. Císařská armáda do značné míry stále počítala se „starými a prověřenými technologiemi“, takže část vojáků nosila kopí, meč nebo luk.

Do armády se navíc hlásili dobrovolníci, bylo jich dost a výcvik byl veden víc než profesionálně. Rozhodně nešlo o žádnou bandu neschopných zoufalců, jak se snaží naznačit filmaři. Střelné zbraně však měly v japonské armádě taky svoje místo, už v šedesátých letech se tu nicméně používaly opakovačky.

(Ne)hrdinní samurajové

Samurajové jsou ve filmu popisováni jako hrdinové, pro něž je čest a tradice nadevše. Tak to ale v mnoha případech nebylo. Samurajové, kteří se bouřili proti svému vládci a nelíbil se jim nástup nových technologií a nových pořádků, měli často pro svou rebelii mnohem přízemnější důvody.

Především se báli se, že přijdou o svůj status privilegované kasty. Zkrátka se jim nelíbila myšlenka, že si všichni lidé budou rovní. Ovšem zdaleka ne všem, někteří ze samurajů se dobrovolně vzdali svých privilegií a nastoupili do služby k císaři, protože věřili, že tímhle způsobem Japonsko posílí.

Do boje! Ale jinak

K samurajům jako takovým přistupovali filmaři s až podivnou úctou. Parťáci Toma Cruise tu jsou hrdí válečníci, před kterými se třese půl Japonska, jenže ve skutečnosti nebyly jejich rebelie zrovna úspěšné. Samurajům se obvykle povedlo zaútočit na vybraný cíl a napoprvé uspět. Jenže jakmile dorazila imperiální armáda, neměli šanci a střet s lépe vybavenými a dobře vytrénovanými protivníky pro ně dopadl katastrofálně.

V devatenáctém století navíc samurajové nevyráželi do boje ve svých typických zbrojích, protože ty sice možná dobře vypadaly a posloužily v boji tělo na tělo, proti kulkám však nezmohly vůbec nic. A scéna, v níž na samurajskou vesnici útočí ninjové, byla už extrémní nesmysl. Ninjové a jejich služby se přestali využívat stovky let před událostmi filmu.

Pravý poslední samuraj

Lord Katsumoto Moritsugu, jenž vede povstání proti císaři a donutí hrdinu, aby se na celý konflikt začal dívat jinýma očima, je zcela smyšlený. Inspirací se pro něj však stal skutečný samuraj Takamori Saigó, o němž se často mluví jako o posledním opravdovém samuraji.

Ten byl v roce 1867 velkým odpůrcem dohody, kterou spolu uzavřeli šógun Jošinobu Tokugawa a císař, což nakonec vedlo k občanské válce. Po ní se z něj stal důležitý a mocný úředník a dnes má v Japonsku status legendy a velkého bojovníka proti korupci a zkaženosti.

Text: Michal Krejčí