26. května 2019 06:00

Pocházejí Rusové z vesmíru? Seznamte se s bizarní teorií

Jakkoliv může titulek o Rusku a mimozemšťanech znít divně, má teorie svůj historický základ.

Podle brilantního amerického historika Timothy Snydera se Rusko snaží vybudovat jistý protipól k Evropské unii, vybudovat jakousi euroasijskou velmoc s tím, že základní doktrína je: kdo není s námi, je proti nám. Podle něj Putin jen navazuje na historický pocit Rusů o jisté „vyvolenosti“, který vychází mimo jiné i z filozofických a částečně utopistických myšlenek jednoho velmi zvláštního Rusa.

Lev Nikolajevič Gumiljov

L. N. Gumiljov (1912–1992) měl i na Rusa pestrý osud. Tento sovětský historik, antropolog a etnolog proslul svými velmi kontroverzními názory na původ ruského etnika. Ale začněme od počátku. Oba jeho rodiče, Nikolaj Gumiljov a Anna Achmatovová, byli básníci, což ho možná předurčilo k dráze intelektuální a akademické. Na druhou stranu poprava jeho otce, za kterou stála Čeka, předchůdkyně nechvalně proslulé KGB, jej mohla poslat do opozice. Ostatně jako nepohodlný byl v roce 1938 Stalinovým režimem v rámci honu na třídního nepřítele odsouzen na pět let do gulagu.

Není potřeba se bavit o tom, zdali byl, či nebyl vinen, nepřítelem režimu byl už z titulu otcovy popravy. V Sovětském svazu bylo normou, že děti trpěly za byť i smyšlené zločiny rodičů. Nebylo to jeho jediné seznámení se se sovětským trestním právem, v roce 1949 dostal 10 let nucených prací v táboře poblíž Karagandy. Když byl po Stalinově smrti propuštěn, a dokonce se stal sovětským akademikem, rozpracoval ideu, že „biologické pravdy života se odhalují v extrémním prostředí“. Na tom by nebylo nic divného, částečně se to dokonce kryje i s Darwinovou evoluční teorií a dost možná i jeho osobní vězeňskou zkušeností. Jenže Gumiljov to myslel jinak.

Zdrojem ruské imunity je Mongolsko

Jakožto sovětský akademik pak Gumiljov v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech oživil tradici eurasianismu (na kterou teď ve velkém navazuje Putin, pozn. autora). Souhlasil se svými učiteli, že zdrojem ruské povahy a její imunity vůči západní prohnilosti je Mongolsko. Shodně s akademickými exulanty z dvacátých let líčit Eurasii jako hrdý střed světa, jenž se pne od Tichého oceánu až k nesmyslnému, chorobami zmítanému poloostrovu na západním výběžku,“ píše Timothy Snyder ve své poslední knize Cesta k nesvobodě.

Podle Gumiljova je příčinou společenského pudu kosmické záření. Podle něj se u některých lidských organismů projevila vyšší schopnost pohlcovat a dál předávat kosmickou energii. Tvrdil, že se v rámci geneze každého národa dá vysledovat jedinec, vůdce, který absorboval vyšší dávku kosmického záření a díky tomu se stal předurčen k vedoucí úloze. A jak to souvisí se sovětským, potažmo ruským vyvolením?

Podle Gumiljova se „prohnilý“ západ vyzářil v minulosti, je tedy aktuálně mrtvý a přichází doba, kdy se „čerstvé“ Rusko musí chytit otěží. „Zdravé národy, jako je ten ruský se musí – napomíná Gumiljov – vyvarovat ´chimérických´ uskupení, jež nečerpají životní sílu z kosmického záření, ale z ostatních skupin,“ píše ve své analýze kořenů současného Ruska T. Snyder. Co se myslí oním chimérickým konceptem, je jasné. Jde o Evropskou unii, demokratického konkurenta, který Rusům (nejen) pomocí sociálních sítí ukazuje, že je možné prezidenta svobodně zvolit, čímž jsou míněny nezmanipulované volby, a ekonomicky prosperovat. I proto Rusko vede v 21. století své kyberneticé války. Gumiljov ve své tezi poněkud pomíchal astrofyziku s lidskou biologií.

Kosmické záření

To, že z vesmíru přichází záření, je nezpochybnitelné, stačí se podívat směrem k naší nejjasnější hvězdě – Slunci. „Primární kosmické záření je tvořeno buď vysoce energetickými fotony, nebo vysoce energetickými protony či jinými jádry atomů periodické soustavy prvků. Zdrojem těchto částic je buď naše Slunce, nebo hvězdy naší galaxie, a některé jsou pravděpodobně i mimogalaktického původu,“ píše Ivan Boháček v příloze časopisu Vesmír. Objev kosmického záření se klade do souvislosti s rakouským vědcem Viktorem Hessem, který ho zkoumal i pomocí balonových výstupů (startoval dokonce i z Ústí nad Labem) a v roce 1936 za objevy na tomto poli získal Nobelovu cenu. Později bylo změřeno, že na Zemi ve výšce 4500 metrů dopadá dvakrát více částic, než je tomu u hladiny moře. Obyvatelé velehor by tak podle Gumiljovovy teorie měli být násobně více osvíceni než ti z nížin a přímořských oblastí. Faktem ale je, že každou sekundu proletí lidským tělem průměrně 100 kosmických částic. Ovšem jejich vliv na vyvolenost národa je nulový. Text: Topi Pigula

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom