Výročí: 9. března 1870 skončila paraguayská válka, nejkrvavější konflikt Latinské Ameriky

V únoru 1870 se paraguayský prezident Francisco Solano López skrýval v hustých lesích oblasti Cerro Corá na východ od hlavního paraguayského města Asunciónu. I tam ho ale znepřátelení Brazilci vypátrali. Zasáhli Lópeze kopím, a ten pak v říčce Aquidabán vykrvácel.

Společně s ním prohrála i kdysi hrdá Paraguay. Za to, že se pustila do války s mnohem silnějšími státy, musela tvrdě zaplatit. Ztratila víc než polovinu své populace, 150 tisíc kilometrů čtverečních území a z problémů se nedostala dodnes. Zatímco pro mocnou Brazílii a neméně významnou Argentinu je tento konflikt jen krátkou epizodou, Paraguay na válku trpce vzpomíná. Staré rány bolí o to víc, že měl vnitrozemský stát před válkou v roce 1864 našlápnuto k tomu, aby ekonomicky prosperoval.

Ambice jednoho muže

Pokud se podíváme na mapu Jižní Ameriky, uvidíme, že Paraguay obklopují dva výrazně větší státy – Brazílie a Argentina. V 19. století tomu nebylo jinak. Paraguayští prezidenti si situaci dobře uvědomovali a věděli, že musí stát modernizovat a zbrojit. Argentina si navíc dělala na Paraguay zálusk, protože ji považovala za své území už od dob kolonie. Brazilští lovci otroků (bandeirantes) zase v 18. století vyráželi na výpravy do budoucí Paraguaye, aby tam chytali indiány, které nutili pracovat na plantážích. Pocit, že by Paraguay mohla patřit Brazílii, přetrval do 19. století.

Paraguay byla tedy v nezáviděníhodné situaci. V roce 1862 do prezidentského úřadu nastoupil Francisco Solano López, syn předchozího prezidenta. Ambiciózní muž měl zkušenosti z Evropy a obdivoval Napoleona III. Jeho domýšlivost nakonec zahnala Paraguay do jednoho z nejhorších konfliktů na celém kontinentu.

Konzervativci vs liberálové

Tehdejší politiku států Jižní Ameriky vesměs udávaly dvě strany – konzervativci a liberálové. Zatímco konzervativce podporovali statkáři, kteří usilovali o rozdělení moci do regionů, liberálové hledali oporu ve městech a volali po centralizovaných moderních státech.

V Argentině a Brazílii vládli liberálové, v Paraguayi měli navrch konzervativci. Rozbuškou války se ale stala Uruguay. Tam se totiž konzervativci a liberálové pustili do občanské války. Uruguayští konzervativci se zároveň vydali do Asunciónu za Lópezem a je možné, že diktátorovi vštípili podezření, že pokud padne Uruguay, Brazílie s Argentinou se postarají i o konec Paraguaye.

López tak poslal do Rio de Janeira výhrůžku, že pokud císařská vojska překročí hranici Uruguaye, bude to vnímat jako narušení stability v regionu. Brazilci Lópezovu nótu ignorovali a vyslali do Uruguaye vojsko, aby pomohlo tamním liberálům. López reagoval tím, že jeho loďstvo zajalo brazilský parník Marquês de Olinda který směřoval po řece Paraná k přístavu Corumbá.

Proč Paraguay nemohla vyhrát

Už z pouhého pohledu na mapu je jasné, že Paraguay nemohla vyhrát. Nebo mohla? Kdyby všechno vycházelo tak, jak López předpokládal, nejspíše by Paraguay triumfovala. Jenže prezident se ošklivě přepočítal.

López doufal v podporu argentinských velkostatkářů, kterým centralizovaná vláda v Buenos Aires moc nevoněla. Nepředpokládal také, že by se proti němu spolčila Argentina s Brazílií. Tihle dva latinskoameričtí giganti si konkurovali a jejich spolupráce byla nepravděpodobná.

López ale situaci odhadl špatně. Když Argentina nepovolila, aby jeho vojsko přešlo přes její území do Uruguaye, paraguayský prezident vyhlásil jižnímu sousedovi válku. Bohužel v tu chvíli ztratil podporu argentinských velkostatkářů, s čímž rozhodně nepočítal. Pak přišla ta nejhorší rána: 1. května 1865 se v Buenos Aires sešli zástupci Argentiny, Brazílie a uruguayských liberálů, aby podepsali spojeneckou smlouvu, která vešla do dějin jako Trojitá aliance. Jejím cílem se stal ambiciózní López.

Brazilský císař Dom Pedro II. se potřeboval blýsknout před světovou veřejností. Pověst mu totiž kazilo všudypřítomné otroctví. Likvidace Lópeze, který byl považován za tyrana a diktátora, se tak Pedrovi hodila. Argentinský prezident Bartolomé Mitre také potřeboval, aby López tvrdě zaplatil. Paraguayský vládce měl totiž blízko k argentinským velkostatkářům, kteří opovrhovali vládou v Buenos Aires a jejichž sílu chtěl Mitre zlomit. Ukázalo se tedy, že jak Brazílie, tak Argentina mají společný cíl, a to se často nestávalo.

Bojovaly i desetileté děti

Už brzy po začátku války ztratila Paraguay kontrolu nad řekou Paraná a mezi lety 1865 a 1868 se boje přenesly do paraguayských pohraničních oblastí. Na nějakou ofenzívu mohl stát zapomenout. Bojovalo se v těžko přístupných oblastech, které pokrývaly pralesy s množstvím bodavého hmyzu (setkávají se tu dvě velké řeky Paraná a Paraguay). Paraguayci pozice drželi poměrně dlouho zejména díky tomu, že znali prostředí.

Již roku 1864 docházeli muži vhodní k boji (rekrutovalo se od 17 let věku). O dva roky později byla Paraguay už tak zoufalá, že rekrutovala invalidy, faráře a zrušila školní výuku, aby mohla na bitevní pole poslat učitele. V roce 1867 se do armády verbovali i kluci od věku 13 let, ale ve vojsku byly údajně i desetileté děti. Zároveň se do armády posílali i otroci, věc vesměs nevídaná zejména kvůli strachu z případné revolty. Navzdory různým mýtům a fantastickým příběhům o ženských důstojnicích neexistují jasné důkazy, které by potvrzovaly, že na bitevních polích ženy bojovaly. Na druhou stranu je pravděpodobné, že ke konci války ženy zbraně do rukou opravdu braly.

V lednu 1869 obsadili spojenci Asunción. López se přesto nehodlal vzdát a se svými muži odešel do hornaté oblasti nedaleko hlavního města. Bylo to vhodné útočiště, které mu umožňovalo vést guerrillovou válku. Tehdy měl ve zbytcích své armády hlavně dětské vojáky. Nakonec mu zbylo jen 300 mužů nebo spíše chlapců ve zbrani, když ho brazilští vojáci dopadli a ubodali.

Zajímavě dopadla jeho milenka Elisa Lynch původem z Irska. Neoficiální první dáma skončila v brazilském zajetí, ale protože byla občankou Spojeného království, muselo se s ní jednat v rukavičkách. Brazilci ji vrátili do Asunciónu, kde jí ale úřady zabavily majetek. Chytrá dáma si už ale za války posílala krabice s cennostmi do Evropy, takže se spěšně vydala do Paříže, kde spokojeně žila. V roce 1875 se ale vrátila do Asunciónu, kde požadovala, aby jí vrátili její majetek. Nepochodila a už druhý den po příjezdu jí úřady sbalily kufry a poslaly ji pryč. Zakotvila v Buenos Aires, kde napsala knihu, v níž se ospravedlňuje. Nakonec se vrátila do Paříže, kde žila až do své smrti v roce 1886.

Země žen

Když válka 9. března 1870 skončila, Paraguay byla v troskách. Její hrdost vzala za své a lidé museli snášet brazilskou a argentinskou okupaci. Země přišla podle různých odhadů o 60 až 69 procent populace. Pro srovnání – Sovětský svaz během druhé světové války ztratil 12 procent populace.

Paraguay měla v roce 1864 zhruba 500 tisíc obyvatel. Během následujících šesti let přišla o cca 300 tisíc lidí, což bylo o 50 tisíc víc, než měla celá Uruguay! V roce 1872 muži starší patnácti let tvořili jen 13 procent paraguayské populace. Tehdy se pro tento jihoamerický stát vžilo označení „země žen“. Cestovatelé, kteří sem přijížděli, si všimli, že ženy chodí samy po ulicích a podnikají. Věc nevídaná v Latinské Americe druhé poloviny 19. století. Údajně tu také nebylo složité sehnat si dámskou společnost. Různé statistiky uvádějí, že na jednoho Paraguayce připadaly čtyři nebo pět Paraguayek.

Zajímavý dopad měla válka i na Brazílii. Tamní armádě narostl hřebínek a navíc cítila nevděk ze strany monarchie. Válka také Brazílii finančně vyčerpala a zadlužila u britských bank. To všechno nakonec přispělo k převratu, který císařskou rodinu v roce 1889 vyhnal ze země.

Dědictví války

Zhrzená Paraguay si v první polovině 20. století začala válku připomínat. Zvlášť diktátor Alfredo Stroessner budoval kult Francisca Solana Lópeze jako národního hrdiny, a dokonce rehabilitoval i Elisu Lynch a nechal její ostatky převézt z Paříže do Asunciónu. V 60. letech pak Paraguayci dokonce začali vyrážet na výlety po ruinách válečných pevností a není velkým překvapením, že na krvavý konflikt vzpomínají dodnes.