Popravil 514 lidí a měl zvláštní koníček. Věhlasný Pán spravedlnosti byl mistrem svého řemesla

Jmenoval se Giovanni Battista Bugatti, nikdo mu však v Římě neřekl jinak než Mastro Titta, pán spravedlnosti. Jeho jméno je v Itálii dodnes synonymem pro popravčího, a když ho lidé vídali v rudém úboru kráčet po mostě přes řeku Tiberu směrem k Piazza del Popolo, volali hned: „Mastro Titta se vydal přes most!“ Všichni tehdy hned věděli, že dalšího z odsouzených čeká už brzy pochmurný konec a sbíhali se, aby proslulého mistra svého řemesla viděli při práci během krvavého spektáklu…

Od první popravy k legendě

Bylo 22. března roku 1796, když tehdy pouze sedmnáctiletý klučík poprvé navlékl šarlatový oděv kata. Když utahoval smyčku okolo krku Nicholase Gentilucciho, byl přesvědčený, že činí správnou věc. Muž, jenž se měl stát jeho první obětí v životě, chladnokrevně zamordoval dva lidi a na útěku navíc okradl dva duchovní. Poté, co zemřel, zločincovo tělo ještě pro výstrahu rozčtvrtili.

Neslavný konec vraha a zlodějíčka se stal zároveň začátkem slavného popravčího. Za svůj požehnaně dlouhý život Mastro Titta získal obrovský věhlas. Popravil celkem 514 lidí. Občas je mu dokonce připisováno obětí 516, ale to je jen úřední chyba – jednoho z odsouzených zastřelili stráže a jednoho popravil katův pomocník.

Přečtěte si také: Jaký je nejhumánnější způsob popravy? Smrtící injekce je bolestivější, než si myslíte

O tom, jak brutální výkon papežské spravedlnosti v podání Mastra Titta vypadal, psalo dokonce hned několik slavných spisovatelů, co jej zažili na vlastní kůži. Třeba básník George Gordon Byron nebo dokonce Charles Dickens. A oběšení bylo ještě vlastně dost „nudné“. Zručný kat uměl lidi odpravit i s pomocí velké sekery a občas trest vykonal také velice drastickým způsobem, jenž je v italštině známý jako „mazzatello“.

Hasta 1870 en los Estados Pontificios usaron como método de ejecución el “Mazzatello”, donde el condenado era golpeado con una maza gigante en la cabeza. Después, cuando caí al suelo, el verdugo lo degollaba. pic.twitter.com/X0Vap4dRzi

— RelatandoHistoria (@relatandohisto1) March 20, 2021

V tomhle případě musel popravčí k usmrcení zločince použít velikou, těžkou palici, jíž odsouzenému rozrazil lebku. Lidé ale v tomhle případě samozřejmě jen málokdy umírali okamžitě a bezbolestně, a tak jim Mastro Titta pokaždé ještě ihned podřízl hrdlo, aby jejich utrpení zkrátil na minimum.

Mohlo by vás zajímat: Poslední poprava gilotinou: Francouzi sťali bezcitného pasáka, jehož mučicí metoda znechutila celou zemi

Popravčí řemeslo nakonec v Itálii zmodernizoval vynález gilotiny. Mastro Titta se s novým nástrojem seznámil v roce 1810, kdy ho ve jménu papeže použil poprvé – sťal s ním tehdy vraha Tommasa Tintoriho. Papežova gilotina se však od té francouzské trochu lišila – měla místo šikmé vodorovnou čepel.

Popravčí s dobrým srdcem

Mastro Titta sloužil jako papežův kat celkem 68 let; od března 1796 až do srpna 1864. Všechny své oběti si pečlivě poznamenal a pravděpodobně si pamatoval každou z nich. Se všemi totiž před výkonem trestu o samotě promlouval. Dokonce se o něm vypráví, že se s nimi dělil o tabák. Lidem odsouzeným na smrt prý pomáhal zmírnit strach a ujišťoval je, že se vynasnaží, aby jejich poslední okamžiky byly rychlé a bezbolestné. Což také dodržel.

Za svou službu pobíral pravidelný plat (dostal mimochodem i pěkný důchod odpovídající dnešním cca 100 tisícům korun měsíčně), ve volných chvílích nicméně s manželkou kreslil papežské portréty na deštníky, jež pak ve městě společně prodávali turistům.

Když Mastro Titta ve svých 85 letech konečně odložil svou šarlatovou kápi, ještě netušil, že se dožije konce svého povolání v Římě. O čtyři roky později (24. listopadu 1868) se tam konala poslední poprava. On sám pak poklidně zemřel 18. července 1869 v úctyhodných 90 letech.

Zdroj: Executed Today, Virtual Roma, Italy on This Day