Nejbrutálnějšímu komandu SS velel sadista a pedofil. Po válce ho dostihla krvavá msta
Když už Hitlerovu Německu teklo do bot, snažili se váleční zločinci vyhnout odpovědnosti útěkem ze země. Násilníkovi a vrahovi, jehož zločiny kryl Heinrich Himmler, se málem podařilo zmizet. Až po dlouhých letech vyšlo najevo, že se stal obětí poválečné brutality namířené proti představitelům nacistického Německa.
Mezi všemi známými zvrácenými aktéry druhé světové války vystupuje osobnost Oskara Dirlewangera do popředí mírou brutality a odporných činů, kterých se dopouštěli jeho muži. Báli se ho i v německé armádě, protože byl nepředvídatelný a nebezpečný. Jeden z jeho současníků ho popsal slovy: „Psychicky labilní, násilnický fanatik a alkoholik.“
Sexuální delikvent
Během první světové války dosáhl hodnosti poručíka a získal Železný kříž. Coby horlivý nacionalista ventiloval své agresivní sklony i po porážce Německa. Během studia politologie se připojil k jednotkám Freikorps a Reichswehr, aby potlačil povstání levicových dělníků, což vyústilo v krvavé střety a popravy, v nichž se Dirlewanger vyžíval. Ideální prostředí pro své vyhrocené politické názory našel v NSDAP. Nijak mu mezi spolustraníky neuškodilo, že už měl problémy se zákonem kvůli nelegálnímu držení zbraně a podněcování k antisemitismu. Spíš naopak.
Upevňoval svoje militaristické ambice a v roce 1932 se stal vůdcem útočných oddílů SA. Jeho zvrhlá povaha se ovšem neomezovala jen na boj a mučení. Kvůli zneužití čtrnáctileté dívky putoval na dva roky za mříže. Po propuštění byl opět nařčen z obscénností, a aby před nimi unikl, vstoupil do německé legie Condor ve Španělsku, kde na straně generála Franca bojoval proti republikánské vládě , tedy proti levičákům, které nenáviděl.
Jednotka vrahů
Soud v Německu na něj ale nezapomněl. Dirlewanger proto požádal Heinricha Himmlera, aby se mohl dát k Waffen-SS, a vychytralý krok mu vyšel. Nejen že byl díky tomu zbaven všech obvinění, navíc dostal hodnost Obersturmführera a následně i vlastní jednotku. V ní nebyly žádné morální kapacity, ale bývalí vězni – sexuální zločinci a vrahové. Tato spodina pak obsadila bezpečnostní funkce v okupovaném Polsku. Od nacistických vůdců to byla škodolibá strategie, jak vyostřit konflikt a posílit atmosféru strachu. Odsouzení kriminálníci si teď mohli vybíjet frustraci a vztek, šikanovat policisty a terorizovat obyvatelstvo. Mnozí představitelé SS s odstupem času dávali od Dirlewangerova oddílu ruce pryč, tvrdili, že ani nebyl součástí Waffen-SS. Chtěli se tím distancovat od zběsilé krutosti, kterou byla jednotka proslulá.
Masakr v Bělorusku
Začátkem roku 1942 se jeho muži přesunuli do Běloruska, kde zabíjeli sovětské partyzány a kohokoli, kdo jim neseděl. Neštítili se ničeho. Posilnění alkoholem rabovali, znásilňovali, mučili. Dirlewangerovou oblíbenou metodou bylo nahnat všechny obyvatele z vesnice, kterou podezírali ze spolupráce s partyzány, do stodoly a tu pak zapálit. Pokud se někdo snažil vymanit z plamenů, čekala ho kulka.
Všechny hrůzné činy si pachatelé zaznamenávali a podávali o nich hlášení. Po jedné dvoudenní operaci se Dirlewanger chlubil 386 zabitými partyzány, kterým říkali banditi, a likvidací dalších 294 podezřelých. Mimo to jako kořist nahlásil tři muže, třicet žen, 248 dětí, 117 koní, 140 ovcí, 14 prasat a 120 tun jídla. V Bělorusku jeho jednotka pozabíjela celkem 30 tisíc lidí. Zprávy o zneužívání a mučení se dostaly ke kontrolním orgánům SS, které chtěly Dirlewangera odstavit. Jenže za ním stáli vlivní muži jako Himmler a ten opět zařídil, že Dirlewanger nemusel před soud.
Krvavé povstání ve Varšavě
V létě 1944 jeho jednotku posílili další vyvrhelové, třeba z řad vojáků postavených před vojenský soud. Blížila se Rudá armáda a polský odboj sbíral odvahu postavit se nacistům. Varšavské povstání, které vypuklo 1. srpna, se stalo nejkrvavější epizodou z historie Dirlewangerovy vojenské kariéry.
Jeho muži měli za úkol vyčistit polskou čtvrť Wola a s extrémní brutalitou postupovali dům od domu. Osmnáctiletý specialista na výbušniny Mathias Schenk popsal, že v jednom objektu narazili na provizorní nemocnici, kde byli kromě Poláků i zranění Němci. Prosili vojáky, aby Poláky nezabíjeli. Lékaři a sestry se vzdali, esesáci ale všechny zraněné pobili. „Drtili jim hlavy pažbami pušek,“ vypověděl Schenk. „Dirlewanger tam stál se svými muži a smál se. Zdravotní sestry hnali nahé přes náměstí s rukama nad hlavou. Po nohou jim stékala krev. Když se chystali jednu ze sester oběsit, Dirlewanger kopal do cihel, na kterých stála. Už jsem se na to nemohl dívat...“
Poláci a Židé dostali příkaz opustit své domovy pod záminkou evakuace. Jakmile se v ulicích shromáždily skupiny lidí, Němci je zatlačili na hřbitovy, do zahrad nebo na náměstí, kde do nich bezhlavě stříleli. Hromady mrtvol pak polili benzínem a zapálili. Povraždili i tisícovky žen, dětí, starých lidí i nemocných.
Přečtěte si také: Hitlerovi muži: Jak dopadli Himmler, Hess, Göring a další prominentní nacisté?
Dirlewanger každý čtvrtek někoho pověsil, ať už to byli odbojáři, nebo členové jeho vlastní jednotky, kterými opovrhoval. Do akce ve Varšavě nastupoval se zhruba 3500 muži, na konci mu jich zbylo 648. Za potlačení polského povstání ho Hitler vyznamenal Rytířským křížem. Dirlewangerovi řezníci pak dostali za úkol potlačit odboj na Slovensku, kde se dopouštěli stejně brutálního běsnění.
Třetí říše už ale byla v troskách a drolila se i síla Dirlewangerovy jednotky. Část padla do zajetí Sovětů. Dirlewanger se dal na útěk a zametal za sebou stopy. Ukryl to, co si za války nakradl, spálil uniformy. Jako anonymní člověk se snažil splynout s davem uprchlíků a v napjatých týdnech před německou kapitulací se mu prakticky nepozorovaně dařilo postupovat k hranicím. Mířil do Švýcarska, jeho osud byl dlouho nejasný. Někteří lidé věřili, že uprchl do Egypta.
Krutá spravedlnost
Až dlouho po válce vyšlo najevo, že padl do rukou Spojenců a skončil ve vězení v Altshausenu, jen 40 kilometrů od hranic se Švýcarskem. V jeho úmrtním listě se psalo, že v červnu 1945 zemřel přirozenou smrtí. Dokument ale lhal. V roce 1993 německý historik Hans-Peter Klasch objevil záznamy výpovědí vězeňské zdravotní sestry Betty Angele a dalších svědků, kteří byli vyslýcháni 13 let po válce. Pomohlo to osvětlit poslední dny Dirlewangerova života, některé detaily přesto zůstávají záhadou.
Do Altshausenu přicestoval bez dokladů. Možná ho poznali dozorci polského původu, možná o jeho identitě dostali informace od polských Židů, možná od jednoho z přeživších z koncentračního tábora. Každopádně se rozhodli pomstít a nikdo z francouzského vedení detenčního zařízení jim v tom nezabránil. V noci ze 4. na 5. června byl zajatec několikrát odveden k „výslechu“ a po třetím návratu na celu už byl tak zbitý, že ani nemohl stát na nohou. Když už se pak nedokázal sám zvednout, strážní ho dobili pažbami pušek, dokud z jeho hlavy nezbyla krvavá kaše. Identitu dozorců, kteří vzali spravedlnost do vlastních rukou, se historikům nepodařilo zjistit. Jisté ale je, že někteří příslušníci Dirlewangerovy někdejší obávané jednotky unikli trestu a dožili klidný život v utajení za hranicemi země.
Zdroj: Holocaust Historical Society, Academia
Video, které jste mohli minout: S Hitlerovou poslední záchranou měly létat i děti. Laciná stíhačka se chlubila vystřelovacím sedadlem
Alena Gurin Stará
redaktorka FTV Prima, COOL & ZOOM
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
