Obskurní lékařské praktiky, které vám v minulosti mohly zachránit život

7) Studium jater (ale nikoliv pacientových)

Proč to dělali: obecná diagnóza

Bez moderních neinvazivních prostředků diagnózy byli „doktoři“ minulosti často odkázáni na volbu mezi úplnou absencí diagnózy a alternativními metodami. Jaterní testy jsou poměrně nového data. Ve starověké Mezopotámii proto museli léčitelé určovat stav pacientových jater buďto z jeho mrtvoly nebo obětního zvířete. Zdejší starověká medicína, často notně zanesená nánosem pověr a mytologie, totiž věřila, že játra obětního zvířete nesou informaci toho, kvůli němuž živočich zemřel. Metoda se praktikovala na konci doby bronzové ještě kolem roku 2000 před naším letopočtem. Typickým obětním zvířetem byly přitom ovce.

6) Zkažený chleba

Proč to dělali: proti infekci poranění

To však nutně neznamená, že všechny starověké metody byly zcela mimoběžné s dnešní vědou. Staří Egypťané například využívali kousky zkaženého plesnivého pečiva pro dezinfekci krvácivých poranění. Nešlo však překvapivě o pouhou pověru – namísto toho byla praktika jedním z prvních příkladů využívání skutečnosti, že některé plísně produkují antibiotika. Ačkoliv do objevu penicilinu zbývalo několik tisíciletí, protibakteriální efekt plísní (resp. antibiotik) byl znám řadě učenců napříč historií. Teprve 20. století ale definitivně odemklo, co jsou antibiotika zač.

5) Vkládání myší pasty do úst

Proč to dělali: proti bolesti zubů

Ne všechny staré lékařské praktiky měly nutně alespoň nějakou účinnost. Staří Egypťané například spoléhali na to, že myši bojují proti bolesti. Zabití myši, její rozdrcení, namixování s dalšími bylinkami bylo populárním „lékem“ proti bolesti zubů. Vzhledem k tomu, že metoda se nám do dnešní doby nedochovala, lze o její efektivitě oprávněně pochybovat. Pokud mohla myší pasta fungovat za hranice placeba, nejspíše tak bylo spíše kvůli oněm „podpůrným“ bylinkám než kvůli myši samotné.

4) Injektování moči do žab

Proč to dělali: šlo o těhotenský test

Moderní těhotenské testy existují zhruba od 70. let 20. století. To však neznamená, že ani dříve nechtěly ženy zavčasu vědět, zdali jsou těhotné. Poměrně spolehlivou metodu měla medicína i před druhou polovinou 20. století – spočívala v injektování vzorku moči od potenciální budoucí maminky do jiného savce, typicky králíka nebo myši. Hormony obsažené v moči těhotné ženy totiž způsobily u zvířete ovulaci, bohužel pro analýzu výsledků bylo třeba zvíře zabít a rozpitvat, což činí metodu poněkud méně užitečnou než dnešní minutové testy. Od roku 1938 se podařilo testy zlepšit skrze odhalení, že těhotenské hormony nezpůsobují jenom reakci u savců, ale i u žab. U těch totiž ovulace vlivem moči způsobila (či nezpůsobila, pokud byl test negativní) nakladení vajíček. Zvířata tak bylo možné použít „opakovaně“.

3) Ochutnávání moči

Proč to dělali: test na cukrovku

Ještě sto let nazpět byla cukrovka závažnou chorobou, která typicky věštila ortel smrti nejpozději do několika let od diagnózy. Bez umělého dodávání inzulínu byli zkrátka pacienti bezmocní. Aby však doktoři došli tak daleko v poznání choroby, museli ji nejprve odhalit. Bez pokročilých prostředků tak často činili tím nejjednodušším způsobem – s pomocí vlastních chuťových buněk. Moč pacientů s cukrovkou je totiž nápadně sladká, jde o důsledek toho, že tělo nedovede řádně absorbovat cukr. Od 17. století, kdy si tuto spojitost uvědomili první doktoři a výzkumníci, tak za standardizovaný test cukrovkářů platilo fyzické ochutnání jejich moči a její kategorizace dle různých chuťových kritérií.

2) Tetování

Proč to dělali: ochrana před zraněním

I když je dnes tetování stále více v kurzu – a chytré tetování reagující na tělesné pochody může mít i lékařský účel –, asi jen málokdo by o tetování uvažoval jako o analgetiku. Tetování je leccos, jenom ne lékem proti bolesti. V prehistorii však panovaly zřejmě názory zcela opačného ražení. Jak ukázala analýza těla mumifikovaného pravěkého muže Ötziho, na jeho těle bylo nalezeno na 61 různých druhů tetování. Není asi nepředstavitelné, že si lidé v Evropě během doby kamenné nechali dělat jednoduchá tetování z nejrůznějších náboženských důvodů. Místa, na nichž měl však Ötzi tetování vytvořena, odpovídají jak místům, kde byl zraněn, tak i místům, s nimiž souvisí degradace vlivem vyššího věku. Obecně se tak předpokládá, že Ötzi si nechal označkovat oblasti (buď přímo tetováním, či vyčištěním rány po zásahu podobném akupunktuře) jako jakýsi primitivní kvazilékařský zákrok.

1) Foukání tabákového kouře do konečníku

Proč to dělali: šlo o zákrok při utopení nebo bolesti

Takzvaný tabákový krystýr byl populární terapií pro nouzové případy i běžnou léčbu. Spočíval v tom, co si přesně nejspíše vybavíte pod jeho popisem – foukání tabákového kouře do konečníku, alternativně využívání tekutého tabáku ve stejném ranku. Metoda přejatá od Indiánů byla překvapivě úspěšná jak pro úlevu od bolesti, tak i pro „resuscitaci“ pacientů v případě utopení. Upuštěno od ní bylo po roce 1811 poté, co bylo prokázáno, že tabák má negativní vliv na kardiovaskulární systém. Nejpravděpodobnější důvody fungování tabákového krystýru přitom spočívají v kombinaci vlivu nikotinu (proti bolesti) či adrenalinového šoku způsobeném tělu (pro resuscitaci). Lze tedy říct, že dnes umíme dosáhnout stejného výsledku i bez stahování kalhot pacientům.