21. listopadu 2022 12:58

Skutečný Helmův žleb: Drtivé obléhání zlomilo neschopnému králi vaz. Obří chyba vedla k pojídání dětí

Obležené pevnosti: Legendární bitvy (1) – Útok hladem

Respekt budící pevnost Gaillard měla chránit državy anglického krále ve Francii. Pád hradu vedl ke ztrátě Normandie a omezení práv panovníka.

Hrad Gaillard začal anglický král Richard I. Lví srdce budovat v roce 1196. Mohutná pevnost tyčící se nad hladinou Seiny asi 95 kilometrů severně od Paříže měla vládcům z rodu Plantagenetů zajistit kontrolu nad klíčovou Normandií. Podle dokumentu Obležené pevnosti: Legendární bitvy, který můžete vidět na Prima ZOOM, byl Gaillard dokončen za pouhé dva roky a představoval vrchol středověkého pevnostního stavitelství. Podívejte se, jak probíhala jeho stavba:

V srpnu 1203 se před hradem objevilo vojsko francouzského krále Filipa II. Augusta z rodu Kapetovců odhodlaného nebezpečnou pevnost dobýt. V té době ale už Anglii vládl Jan Bezzemek, který postrádal schopnosti i vliv svého staršího bratra Richarda I. Lví srdce. Asi 200 obránců hradu se kromě silných hradeb spoléhalo i na 8 000–10 000 normanských vojáků, ti si ale s Filipovým vojskem, jež čítalo kolem 8 500 mužů, nedokázali poradit. Bylo jasné, že posádku pevnosti čeká dlouhé obléhání.

Útok hladem

I přes efektivní obranu začal mít velitel hradu Roger de Lacy už po několika týdnech obavy. Dopustil se totiž velké chyby, když dovnitř pevnosti pustil asi 2 000 civilistů z okolních vesnic. Teoreticky měli obránci vydržet obléhání nejméně rok, ale s tolika hladovými krky navíc se pečlivě nashromážděné zásoby rychle tenčily. Roger de Lacy musel přijmout strašlivé rozhodnutí – vykázat vesničany z hradu, a tak je vlastně obětovat.

K jeho překvapení muži Filipa II. Augusta nechali dvě skupiny vesničanů z hradu projít. Když se o tom ale dozvěděl francouzský král, který se mezitím vrátil do Paříže, rozzuřil se. „To je směšné! Musíte je udržet uvnitř, protože zkracují obléhání tím, že ujídají zásoby,“ popsal Filipovu reakci historik Jean-Pierre Panouillé. Další vlna žen, dětí a starých lidí, která byla vyslána o pár týdnů později, proto narazila na vlnu francouzských šípů a oštěpů.

Cesta zpět nebyla možná – posádka hradu uzavřela brány – a zoufalí vesničané tak museli strávit tři kruté zimní měsíce v zemi nikoho na kamenitém úbočí pod hradem. Chyceni v pasti brzy začali umírat zimou a hladem a došlo i na kanibalismus. Podle Viléma Bretaňského, kronikáře krále Filipa II. Augusta, zbídačení lidé strádali tak moc, že když žena porodila dítě, tak ho muži okamžitě snědli.

Špatně hájený záchod

Po mnoha měsících obléhání byli v únoru Francouzi připraveni k hlavnímu úderu. Ke zdolání vnějšího opevnění použil Filip II. šachty vedoucí pod hradby i tradiční metodu zteče pomocí žebříků. Na hradbách se rozhořel divoký boj muže proti muži, a přestože žebříky byly krátké a útočníci se na nich sotva udrželi, podařilo se jim nakonec získat části vnější hradby a zatlačit obránce do vnitřního opevnění.

Ztráty Francouzů byly velké, ale Filip II. s tím počítal a nařídil pokračovat v útoku. Jeho mužům se podařilo vyšplhat prevétem, tedy hradním záchodem, do kaple, odkud pronikli na centrální nádvoří. Odsud vedl přírodní skalní most k poslední obranné linii obklopující 18 metrů vysokou a 7,5 metru širokou věž. Obránci brzy vyhodnotili svou situaci jako bezvýchodnou a 6. března 1204 se vzdali.

Důsledky porážky byly pro Jana Bezzemka tragické. Po dobytí hradu Gaillard ztratili Plantageneti většinu normanského vévodství i anjouovské hrabství a Jan, který se doma potýkal s odbojnou šlechtou, přišel i o poslední zbytky své reputace. To nakonec vedlo ke vzpouře anglických lordů proti králi a k podpisu jedné z nejvýznamnějších listin středověku, Velké listiny svobod (Magna Charta Libertatum) v roce 1215, jež významně omezila panovníkovy pravomoci.

ZDROJ: Encyclopedia Britannica

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora