Největší bitva mezi Čechy a Moravany byla skutečným masakrem. Výsledek byl zdrcující pro obě strany

Bedřich (*1141-1189) měl za sebou problematickou vládu plnou bratrovražedných bojů s ostatními Přemyslovci, během nichž se od Čech oddělila Morava a došlo i k největší a velmi krvavé bitvě Čechů s Moravany. Jako syn druhého českého krále Vladislava II. předpokládal, že bude i on králem, stal se ale jen knížetem a knížecí stolec musel navíc tvrdě obhajovat. Princip prvorozenosti (primogenitura) prosazovaný jeho otcem totiž narazil na tradiční stařešinské právo (seniorát), podle něhož se měl knížetem stát nejstarší žijící příslušník rodu Přemyslovců.

Přečtěte si také: Slavná bitva u Lučence: 3 000 českých a moravských žoldáků zahnalo na útěk sedminásobnou přesilu

Tím byl Soběslav II., syn knížete Soběslava I., který měl ještě dva bratry, Oldřicha a Václava. Společně využili nerozhodnosti císaře Svaté říše římské Fridricha I. Barbarossy, jemuž předtím Vladislav II. dlouhá léta sloužil, a uzurpovali knížecí stolec pro sebe. Přibližně 30letý Bedřich tak vládl pouhý rok, načež skončil ve vyhnanství a vlády se ujal nejprve Oldřich a krátce poté Soběslav II.

Ve složitých poměrech v českém knížectví se můžete zorientovat tady:

Porážku střídá vítězství

Přízeň císaře a zejména českých velmožů ale byla vrtkavá, takže už o pět let později Bedřich táhl s vojskem přes Plzeň na Prahu, kterou po kratším obléhání obsadil. Soběslav II. ovšem nebyl zdaleka poražen. Shromáždil vojsko a počkal si, až Bedřich v prosinci 1178 odjede na říšský sněm do německého Wormsu. Soběslavovo vojsko se objevilo před Prahou, obránci ale útoku odolali. Nezbylo, než se vydat Bedřichovi naproti a porazit ho v poli.

K bitvě došlo 23. ledna 1179 u Loděnice poblíž Berouna. Bedřichovo vojsko posílené o oddíly z Německa a povzbuzené blížícími se silami znojemského knížete Konráda II. Oty, který byl rovněž Přemyslovec, se ale nechalo v mrazivém dni překvapit u Loděnického potoka. Soběslavovi muži zneškodnili stráže hřející se u ohňů a v úzkém údolí rozprášili Bedřichův tábor. V krvavé bitvě padly stovky Bedřichových stoupenců včetně významných šlechticů, se zajatci naložil vítězný kníže Soběslav II. nemilosrdně, když jim byly podle českého kronikáře Jarlocha „uřezány nosy, takže se stali posměchem pro svět“.

Bedřichovi a části jeho demoralizovaných mužů se ale podařilo zachránit a usilovným pochodem přes kaňony Berounky, Kocáby a Vltavy dorazit do 55 km vzdálených Prčic, kde se k nim připojily oddíly moravských Přemyslovců. Bedřich spolu s Konrádem Otou pak urychleně vyrazili k Praze, k níž se blížil i vítězný Soběslav.

Pouhé čtyři dny po krvavém střetu u Loděnice se na pláni nad vesnicí Nusle v místech, kde dnes leží ulice Na Bojišti, strhla další bitva. Spojené síly Bedřicha a Konráda Oty měly početní převahu, mnoho jejich mužů ale bylo po náročném pochodu vysílených a trpělo omrzlinami. I proto se Bedřich se svými převážně pěšími vojáky dostal do úzkých a v jeho prospěch zasáhli až znojemští jezdci.

Bitva byla podle kronikářů velmi krvavá, své oběti si vyžádalo i mrazivé počasí, když podle Jarlocha „pro náramnou toho dne zimu téměř všichni ranění pomřeli v krátké chvíli“. Střetnutí skončilo jednoznačným vítězstvím Bedřicha a jeho spojenců, svržený kníže Soběslav prchnul směrem k Proseku a na svůj hrad Skála.

Procvičte si své znalosti historie raného českého státu v našem kvízu:

Mohlo by vás také zajímat: Tváří v tvář Přemyslovcům. Odborníci vymodelovali podobu Vratislava I. a Spytihněva I.

Když Češi válčili s Moravany

Zdálo by se, že nejhorší krize je zažehnána a Bedřich konečně může v klidu vládnout přemyslovskému knížectví, ale nestalo se tak. Jeho dosavadní spojenec Konrád II. Ota kromě znojemského panství ovládl i brněnský úděl a pomýšlel také na Olomoucko dosud kontrolované z Prahy. Kníže Bedřich byl ale jiného názoru. Aby zabránil rozbrojům mezi Přemyslovci, vyčlenil císař Fridrich I. Barbarossa moravské úděly do samostatného markrabství moravského, čímž se od Čech de facto oddělila Morava. Riziko, že se český stát rozpadne, se tím ale jen zvýšilo.

Bedřich se nakonec společně se svým nevlastním bratrem Přemyslem (pozdějším Přemyslem Otakarem I.) rozhodl zasáhnout proti přílišné samostatnosti moravského markraběte Konráda II. Oty a vytáhli na Moravu. Přemysl během tažení vyplenil Brněnsko i Znojemsko a 10. prosince 1185 došlo u Loděnice východně od Moravského Krumlova snad k nejhorší bitvě mezi Čechy a Moravany v dějinách.

Bitva byla dlouho nerozhodná a velmi těžká. Řinčení zbraní a křik lidí i koní mělo být slyšet až v dolnokounickém klášteře, vzdáleném od místa bitvy asi 7 km. Ze složení zbraní nalezených na bitevním poli v novějších dobách se soudí, že kromě těžké jízdy se bitvy z velké části účastnila i pěchota, hlavně lučištníci a kopiníci. Výsledek srážky byl pro obě strany zdrcující, ztráty na straně českého vojska se odhadují na 3000 a na straně moravského na 1600 mužů.

„Padloť jich v této srážce z panstva českého a moravského mnoho na počet a tolik, že když potom pohřbíváni byli, do jedné jámy deset nebo patnáct až i na dvacet jich vházeno, a tak zasypáno zemí a kamením,“ popisoval důsledky bratrovražedné bitvy kronikář Jarloch. Vítězem se stal Přemysl, ale jeho vojsko utrpělo takové ztráty, že místo aby pronásledoval poražené, vrátil se raději zpět do Čech.

Výsledkem bitvy nicméně bylo jednání v Kníně, kde si obě strany slíbily věrnost a vzájemnou podporu. Nejkrvavější bitva mezi Čechy a Moravany tak přispěla k upevnění českého státu.

Zdroje: Miloš V. Kratochvíl: Památné bitvy českých dějin, Praha 1987, Dušan Třeštík: Přemyslovci, budování českého státu, Praha 2009

Mohli jste propásnout: Nejkontroverznější bitva českých dějin trvala dvě hodiny a ovlivnila Evropu