Nejhorší chemická katastrofa všech dob ihned zabila tisíce lidí. Z hororového průběhu umírání vám bude špatně

Továrna v indickém městě Bhópál patřila americké společnosti Union Carbide, která ji právě v Indii postavila z jednoho prostého důvodu: ušetřit. A podle toho to v roce 1984 také v chemičce vypadalo. Závod se zaměstnancům doslova sypal pod rukama. Důležité systémy vykazovaly chyby, zaměstnanců bylo málo a systém, který v nádržích chladil nebezpečný methylisokyanát (MIC), byl vypnut.

Kvůli mnoha drobným nehodám se do továrny sice přijelo podívat vedení, nejvíc se ale zajímalo o to, jak problémy ututlat. Katastrofa na sebe proto nenechala dlouho čekat a v noci ze 2. na 3. prosince 1984 se při rutinním proplachu zrezlého potrubí voda omylem dostala až do největší nádrže MIC. Začala prudká chemická reakce a z továrny začaly rychle unikat smrtelně jedovaté látky.

Smrt v dusivé mlze

Co na tom, že továrna byla vybavená šesti různými bezpečnostními systémy, když ani jeden z nich nefungoval. Smrtícího MIC se do ovzduší dostalo neskutečných 27 tun. Pro stovky lidí v okolí, které samozřejmě před zamořením nikdo nevaroval, to znamenalo krutou a strašlivou smrt.

Někteří zemřeli téměř okamžitě, udusili se v záchvatech dávivého, bolestivého kašle. Jiní ještě před smrtí oslepli. Lidé nekontrolovaně zvraceli, svíjeli se v křečích, kašlali, pálily je sliznice i oči. Plyny částečně vyřadily z provozu i nervový systém, lidé nedokázali kontrolovat svěrače, mnohé těhotné ženy ještě před smrtí potratily své nenarozené dítě.

Čtěte také: Stovky mrtvých kvůli banalitě. Piloti si uvědomili fatální chybu až pár vteřin před katastrofou

Vypukla samozřejmě panika a v davu lidí, kteří se z dusivé, bělavé mlhy snažili prchnout, byli mnozí zraněni nebo ušlapáni. Notně k tomu přispěl i zdivočelý dobytek – zoufalé, dusící se krávy srážely lidi v marném pokusu si zachránit život.

Tragické následky havárie

V prvních třech dnech se naplno ukázal děsivý rozsah havárie: Mrtvých bylo přes 8 tisíc. Ti, kteří hrůzy prvních desítek hodin přežili, na tom ale do důsledku možná byli ještě hůř. Plyn v Bhópálu zasáhl okolo půl milionu lidí a smrt prokazatelně způsobená uniklými chemikáliemi si nakonec našla 25 tisíc místních obyvatel. Dalšího čtvrt milionu lidí trápily těžké zdravotní následky, které je vyřadily z pracovního procesu i normálního života: dýchací potíže, gynekologické problémy a poruchy, nebo třeba potíže se zrakem; částečná či úplná slepota.

A co hůř – následky se nikdo nenamáhal pořádně odstranit, a tak se ještě víc než desetiletí po havárii v místních studnách a podzemních tocích daly najít karcinogeny nebo rtuť. Místní lidé tak byli po dlouhá léta denně vystaveni látkám, které mohou poškodit jak dospělého, tak nenarozené dítě. Miminka se závažnými zdravotními problémy se v Bhópálu koneckonců rodí dodnes.

Žádná spravedlnost

Místní lékaři by možná odvedli lepší práci, kdyby věděli, s čím bojují, jenže to by se firma Union Carbide bývala musela podělit o informace o toxických účincích MIC. Ta však spolupráci odmítla – prý kvůli obchodnímu tajemství. Žádné pořádné spravedlnosti se nikdo z postižených také nedomohl.

Teprve v roce 1989 se společnost Union Carbide dohodla na částečném vyrovnání s indickou vládou, na každou z obětí havárie ale vyšlo jen v přepočtu pár tisíc korun. Směšná částka, která nemohla vykompenzovat ani pracovní neschopnost, natož trvalé zdravotní následky. Generálního ředitele společnosti Union Carbide Warrena Andersona nakonec Indové obvinili, i kdyby se ale před soud dostavil (což se nedostavil), hrozilo by mu maximálně 10 let. Sedm zaměstnanců továrny odešlo s tresty okolo dvou let vězení a s pokutou.

Zdroj: The Guardian, Harvard, Hindustan Times, Deccan Herald.

Video, které jste mohli minout: Krvavou řež na Saipanu nepřežilo 33 000 vojáků, tisíce Japonců skočily z útesu.