Neandertálec v nás: jak se projevuje?
Pravěcí lidé nás nepřestávají fascinovat. O neandertálcích nemůžeme jednoznačně říci, že patří mezi nás. Jsou takřka mytologičtí – alespoň co se týče jejich života a pozdějšího zvláštního vymizení. Co však s nimi máme do dnešních dnů společného?
Minulý rok se už podruhé podařilo zkompletovat genom neandertálců, a to na základě kosterních pozůstatků ženy nalezené na území dnešního Chorvatska. Díky 50 tisíc let staré kostře vědci odhalili také několik oblastí, v nichž se vliv neandertálců na naši genetickou stavbu projevil; a tak pokud chcete někoho vinit za své tělesné či psychické nedostatky, můžete vynechat rodiče a podívat se ještě o pořádný kus dál do minulosti.
„Ty seš ale neandertálec!“
Ano, bohužel právě takto se naši vývojoví příbuzní nejčastěji objevují v běžném jazyku. Když někomu nadáváte do neandertálců, narážíte na jejich domnělou hloupost a primitivnost. To však není přesné – neandertálci nevymřeli kvůli nízké inteligenci, na vině byl především odlišný životní styl. Není to však tak dlouho, co se ukázalo, že neandertálci dokonce tvořili vlastní umění; a na to už člověk nemalou inteligenci a uvědomění si světa prostě potřebuje.
Nedávná spekulativní teorie také dává neandertálce do zajímavé spojitosti s autismem. Obě skupiny totiž sdílejí několik podobností – třeba vyšší inteligenci či nižší sociální přizpůsobivost. Tato teorie má však řadu nedostatků, a tak není hned nutné lidi s poruchou autistického spektra přirovnávat právě k našim vývojovým předchůdcům. Zapomenout bychom měli také na chrčení, které máme s pravěkými lidmi tak spojené. Nedávné výzkumy totiž předpokládají, že vývoj jazyka začal už mnohem dříve, než jsme si doposud mysleli, a tak základní jazykové konstrukce ovládali vedle našich předků nejspíše i neandertálci. Vzhledem k řadě vynálezů a kulturních pozůstatků by to i dávalo smysl, jelikož vymyšlení a výroba něčeho takového rozhodně není ničím jednoduchým.
Odvaha proti kreativitě
Inteligence neandertálců je v populární kultuře nespravedlivě snižována. A i tak si homo sapiens zřejmě vedl o něco lépe. Neandertálci se sice mohli pyšnit dlouhodobou pracovní pamětí, jež jim umožnila užitečné nástroje nejen vyrobit, nýbrž tuto znalost i předat dál; jenže paměť pravěkých lidí podle všeho fungovala ještě o poznání lépe. Projevilo se to kupříkladu v tom, že lidé dokázali mentálně pracovat s představou svého okolí v řádu až několika stovek kilometrů, zato neandertálci se velmi vzácně vzdálili od svého „bydliště“ na víc než dvacet třicet kilometrů. Schopnost pamatovat si své okolí pak lidem umožnila jednak přístup k více zdrojům, ale také rozsáhlejší možnosti komunikace s dalšími lidmi.
Co se týče lovu, neandertálci preferovali boj zblízka, zatímco pravěcí lidé vymýšleli oštěpy a podobné zbraně sloužící k boji na dálku. Neandertálci tak byli sice možná odvážnější, ale také mnohem více riskovali a na výslednou kořist se více nadřeli. Právě kreativita, inovativnost a schopnost adaptace tak možná byly těmi vlastnostmi, které v proměnlivém světě na konci doby ledové umožnili lidskému pokolení rozkvět, zatímco tvrdošíjně konzervativním neandertálcům přinesli vyhynutí.
Text: Mojmír Sedláček