Moderní Amerika vyrostla na ramenou muslimských otroků

Téma otrokářství, jeho smyslu, ale i odpovědnosti vůči němu je jedním z velkých témat moderní Ameriky. Mnohdy agresivní volání po tom, aby se dnešní generace omlouvaly potomkům otroků, jsou součástí společnosti, kultury i politiky. A součástí tohoto stovky let starého problému, který pro USA představuje stále nezahojenou ránu, je i islám.

Otroctví jako základ americké ekonomiky

Mezi roky 1675 a 1700 bylo do Virgínie a Marylandu dopraveno víc než 6000 afrických otroků – jejich práce byla zapotřebí pro plantáže, které tu rostly jako houby po dešti. Tento boom obchodu s lidským masem znamenal nejen růst americké hospodářské moci, ale měl také zcela zásadní dopad na tamní demografii. Ještě roku 1668 bylo bílých sluhů v Chesapeake pětkrát více než těch černých. O pouhých 32 let později se tento poměr obrátil…

Společnost otroků

A v první polovině osmnáctého století se rychlost nedobrovolné migrace Afričanů do této oblasti ještě zvýšila: mezi roky 1700 a 1710 přibylo dalších 8000 otroků z Afriky, kolem roku 1730 přibývaly každoročně dva tisíce dalších… Americké Chesapeake se tak změnilo v něco, co v dějinám nemá příliš obdoby: ze společnosti s otroky (taková byla většina lidských civilizací) na společnost otroků.

První generace otroků podle všeho pracovala na polích a plantážích bok po boku se svými pány – a také spala v jejich domech; tento model se příliš nelišil od rodinného otrokářství známého také z Evropy. Tito otroci velmi často a rádi konvertovali ke křesťanství; doufali, že si tím zvýší svou společenskou prestiž a sociální status.

Ale druhá generace otroků, která se dostávala do Ameriky v druhé polovině sedmnáctého století a první polovině osmnáctého století pocházeli z jiných částí Afriky anebo ze Západní Indii. Mnohem častěji se jednalo o muslimy – jak misionáři, tak i majitelé plantáží si v té době stále častěji stěžovali, že tito otroci jeví jen malý zájem o konverzi ke křesťanství. A také u otroků pozorovali množství „pohanských rituálů“ - mnohdy se zřejmě jednalo o islámské zvyky.

Nejen Američané

Podobně se ale chovali nejen kolonisté původem za Anglie, ale i Francouzi. Ti zase využili občanské války v západní Africe a přepravili odtamtud téměř šest tisíc otroků do Louisiany. Většina z nich pocházela z oblasti Futa Toto, která se nachází mezi dnešní Mauritánií a Senegalem. Islám se tam dostal už v 11. století a právě Futa Toro se stalo mekkou vzdělanců, ale také armád džihádistů. Vzniklo zde několik teokracií, nejslavnější byl Imámám Futa Toto, který fungoval mezi lety 1776-1861. Válek zuřilo v osmnáctém století v této části Afriky mnoho, mnohdy mezi původním obyvatelstvem a právě muslimy – obě strany konfliktu ale zásobovaly americké plantáže otroky stejně vydatně.

Kam zmizeli muslimové?

Tohle zní všechno asi zajímavě, ale chytrému čtenáři musí být zákonitě něco hodně podezřelého: kam všichni ti muslimové zmizeli? Že konvertovali nebo museli konvertovat ke křesťanství je asi logické, ale něco se přece muselo dochovat, co třeba jména? I když je to překvapivé, po arabských jménech toho v Americe u otroků zůstalo nečekaně moc, ale skrytě. Majitelé otroků totiž arabská jména neznali a měnili je na jim podobná. A protože arabština je stejně jako hebrejština jazyk semitský a tedy podobný, mnoho otroků získalo jména hebrejská, tedy biblická. Příkladů jsou desítky - ze Sulejmana se stal Solomon (Šalamoun), z Ibrahima Abraham. Ale arabská jména byla na plantážích velmi častá – autoři napočítali jen v Lousianě u otroků přes 150 jmen arabského původu (což ještě samozřejmě nemusí znamenat, že to byli musllimové): Almansor, Souman, Amadit, Fatima, Yacine, Moussa, Bakary, Mamary a další a další…

Arabština se zkrátka ozývala na amerických polích a plantážích mnohem častěji, než by s dnes očekávalo. A dokonce byli velmi oceňovaní – v učebnici otrokářství (ano, fakt existovaly návody, jak se stát ještě lepším otrokářem) Practical Rules for the Management and Medical Treatment of Negro Slaves in the Sugar Colonies (1803) radili autoři, že muslimové jsou excelentní zejména při péči o dobytek a koně – ale také na domácí práce. Zato mají malou kvalifikaci na to, aby pracovali na polích, kam by je správný majitel neměl nikdy posílat. „Mnoho z nich konverzuje v arabštině,“ dodal autor. Text: Martin Kolář

Historie

„Alláhu akbar!“ To byla první slova Kolumba k americkým domorodcům. Patří islám do Ameriky?