Masakr ve Velkém chrámu: Moment, který změnil dobývání Mexika

Během náboženské slavnosti, která se konala koncem května roku 1520, Španělé vybili elitu Aztécké říše. Důsledkem pak byly nepokoje, které přinesly smrt aztéckého panovníka Moctezumy, známého také jako Montezuma. Po tomto činu původní obyvatelé Mexika ztratili trpělivost a Španělům nezbylo než americký stát zlikvidovat.

Hlavním aktérem masakru ve Velkém chrámu nebyl dobyvatel Mexika Hernán Cortés, ale jeho věrný společník Pedro de Alvarado. Když došlo k tomuto dějinnému zvratu, Cortés ani nebyl v aztéckém hlavním městě Tenochtitlánu a události nemohl ovlivnit. Musel ale řešit následky a dobýt Aztéckou říši silou.

Strach z obětování

Cortésovi, který již delší čas pobýval v Tenochtitlánu, se na jaře roku 1520 donesly zprávy o trestné výpravě vedené Pánfliem de Narváez, kterou proti němu vyslal guvernér Kuby Diego de Velázquez. Cortés nepatřil k těm, kteří plnili příkazy, měl vlastní hlavu a jeho odplutí z Kuby do Mexika v roce 1519 stálo proti přáním Velázqueze. Ten se tak rozhodl, že ke břehům Mexika vyšle vojsko, které vzpurného dobyvatele zpacifikuje.

Cortés se tedy v květnu vydal z Tenochtitlánu k pobřeží, aby se utkal s Narváezem a jeho vojáky. V aztécké metropoli zanechal pouhých 120 mužů vedených Pedrem de Alvarado, kterému se přezdívalo „Tonatiu“, tedy slunce, díky jeho světlým vlasům.

Po odjezdu velitele rostlo napětí. Chyběla tu jeho osobnost a navíc se blížila oslava svátku boha Tezcatlipoca. Cortés sice do Velkého chrámu v Tenochtitlánu nechal umístit obraz panenky Marie, ale zároveň Tezcatlipocovy oslavy povolil. Aztécký vládce Moctezuma si ještě zajistil povolení přímo od Alvarada. Ten s oslavami souhlasil s tou podmínkou, že nedojde k lidským obětem.

Tezcatlipocův obřad

Bez lidských obětí byly ale aztécké náboženské obřady prakticky nemyslitelné. Konkrétně pro svátek Tezcatlipocy se každý rok vybíral mladík odpovídající tehdejším ideálům krásy, který dvanáct měsíců žil v naprostém přepychu a během oslav zpodobňoval samotného boha. Vyvrcholením obřadu byla jeho smrt a nahrazení novým zpodobněním Tezcatlipocy.

Zatímco Španělé aztécké obřady znali jen povrchně, jejich spojenci z městského státu Tlaxcala věděli o aztéckých praktikách mnohem více. Také díky tomu, že se sami často stávali obětmi určenými aztéckým bohům. Tlaxcala byla sice nezávislým státem, ale nacházela se v prakticky nekončícím konfliktu s Aztéky, kteří ve válkách s ní zajímali tlaxcalské bojovníky. Ty následně obětovávali. Z toho důvodu Cortés získal Tlaxcalany na svou stranu a ti pak bojovali po jeho boku proti Aztékům.

S jeho výpravou se dostali až do Tenochtitlánu a sloužili tu i ve chvíli, kdy se velení ujal Alvarado. Nejspíše to byli právě oni, kdo vyvolal ve španělském veliteli obavy, že se připravuje spiknutí, jehož cílem má být zajmutí Španělů a jejich obětování aztéckým bohům ve chvíli, kdy Cortés není ve městě, aby akci zabránil.

Mučení a masakr

Alvarado si údajně všiml žen, které připravovaly těsto z amarantových semen a lidské krve, které se používalo při výrobě sošek nejvyššího aztéckého boha Huitzilopotchtliho. Tak Alvaradovi došlo, že Aztékové provádějí lidské oběti v utajení. Druhým momentem, který měl potvrdit Alvaradova podezření, byl nález tří oholených mužů připoutaných k sochám bohů. Bylo evidentní, že se jedná o budoucí oběti a Alvarado je „zachránil“. Zamkl je v paláci Axayácatl, kde byli Španělé ubytovaní, a vyslýchal je. Došlo i na mučení a muži mu přiznali prakticky všechno včetně toho, že se plánuje rebelie.

Alvarado tak získal důkaz jakkoli nepravděpodobný o plánovém spiknutí. Čtyři dny svátku Tezcatlipocy uplynuly bez problémů. Následovala ale slavnost v okrsku Velkého chrámu, výstavní pyramidy s dlouhým schodištěm v srdci města. Španělé se rozdělili na dvě skupiny. Zatímco jedna hlídala vládce Moctezumu a jeho společníky, druhá odešla k Velkému chrámu. Conquistadoři zablokovali všechny brány z okrsku a část se jich vmísila do davu lidí. Shromáždila se tu aztécká aristokracie, ale také běžné obyvatelstvo, které obřadu přihlíželo. Tancovat mohli totiž jen šlechtici.

Ať zemřou

V polovině slavnosti dal Alvarado příkaz: „Ať zemřou!“ V tu chvíli Španělé zaútočili nejprve na kněží, následně na šlechtice a potom na obecenstvo. Aztékové neměli zbraně ani bavlněné brnění, které používali v boji, a stali se tak snadným terčem. Neznali ani meče, kterými je Španělé sekali na kusy. Španělský kronikář Bernardino de Sahagún pak na základě vyprávění indiánských informátorů napsal, že Španělé kněžím hrajícím na bubny usekali ruce a hlavy nebo že vnitřnosti Aztéků padaly z rozříznutých břich na zem.

Španělé během jediného dne zlikvidovali elitu Aztécké říše, ale zároveň se připravili o možnost podmanění si mexického státu bez krvavých bojů. Aztékové se rozlítili a Španělé se museli zabarikádovat v paláci Axayácatl, který se Aztékové dokonce pokusili podpálit (oheň tehdy uhasili věrní Tlaxcalané). Moctezuma ztratil autoritu. Pokusil se dav svých poddaných uklidnit, ale bez výsledku.

Ke Cortésovi, který mezitím porazil Narváezovu výpravu, se dostala zpráva od Moctezumy i Alvarada o událostech v Tenochtitlánu. Zatímco Moctezuma vinil z konfliktu Španěly, Alvarado hlásil jen šest mrtvých Španělů.

Když se Cortés, k jehož armádě se přidali Narváezovi vojáci, dostal zpátky do Tenochtitlánu, našel vylidněné město. Přijal ho Moctezuma a Cortés se spojil s Alvaradem. Moctezumu si ale nelze představovat jako Cortésova spojence. Už od počátku conquisty si uvědomoval, jakému riziku čelí. Dokonce byl skrze posly v kontaktu s Cortésovým nepřítelem Narváezem a ve chvíli, kdy ztratil autoritu, dopomohl svému bratru Cuitláhuacovi, aby ho nahradil. Tento Azték odmítající přítomnost Španělů tak získal příležitost, aby zorganizoval indiánský odboj.

Dočasný ústup

Střety v ulicích se prohloubily a Španělům už ani nepomáhala technická převaha. Bylo jasné, že musí město opustit. Moctezuma se ještě jednou pokusil využít zbytků svého vlivu a snažil se Aztéky uklidnit. Odpovědí byla sprcha kamenů, která Moctezumu smrtelně zranila. Zemřel 30. června 1520, v den, kdy Španělé opustili Tenochtitlán, aby ho mohli později dobýt.

Masakr ve Velkém chrámu změnil Cortésovy plány, muselo dojít k válce s Aztéky. Alvarado na své činy také doplatil. Ztratil Cortésovu důvěru a jeho místo převzal jiný věrný conquistador Gonzalo de Sandoval.