Lidstvo se nachází v polovině masového vymírání. Postihne i nás, tvrdí studie!

Není žádným tajemstvím, že se pozemské klima radikálně měnilo po celou historii planety. Posledních 11 tisíc let nynější epochy zvané holocén ale vykazovalo překvapivou stabilitu – není ostatně náhodou, že lidská civilizace vznikla právě v tomto pokojném období. Klimatické změny vyvolané lidskou činností však závěr holocénu radikálně proměnily.

Nejde jenom o často citované zvyšování hodnot oxidu uhličitého, ale i o redukci živočišné zvíře a znečištění. Nová studie, rozebírající devatero vzájemně se ovlivňujících faktorů klimatu, tvrdí, že nám zlomí vaz právě skomírající biodiverzita.

Řada nešťastných vlivů

Studie profesora Johana Rockströma ze švédského Stockholm Residence Centre, jinak také odborníka na globální ekosystém a vodohospodářství, identifikující nejvýznamnější změny, se poprvé objevila už roce 2009, stejně jako tehdy však její nejnovější verze z ledna 2015 identifikuje devatero přírodních mechanismů, které uvadají vlivem lidské ruky: krom stoupání skleníkových plynů je to acidifikace oceánů, vyčerpávání ozónové vrstvy, proměna cyklu dusíku a fosforu, stoupající konzumace sladkovodních toků, zemědělské užívání půdy, dva typy chemického znečištění a právě ztráta biodiverzity.

Kvůli překotným změnám planety ostatně mnozí vědci tvrdí, že holocén je za námi a lidstvo vstoupilo do nového geologického věku pojmenovaného právě podle změn vyvolaných lidmi – antropocénu. Právě proto se Rockström se svým týmem podíval na vliv činnosti lidí na devatero mechanismů, a to nikoliv jenom z hlediska průkaznosti vlivů lidí, ale i z hlediska toho, jak nás změny ovlivní.

Komplexní náhled, sahající dále za pouhé simulování vzrůstu teplot, operuje i s takovými detaily, jako je pokles počtů zvířat a rostlin uvnitř a podél sladkovodních toků vlivem jejich užívání lidmi nebo pokles ozónové vrstvy. Oproti „pouhé“ klimatologii je tak Rockströmův obrázek vlivu člověka mnohem širší – a rovněž je obtížnější argumentovat, že jsou negativní změny biosféry čistě dílem přírody. Jaký je výsledek celé studie?

Co s tím?

Asi nepřekvapí, že celkový obraz není nikterak pozitivní. Krom ztráty pevninské biodiverzity čili poklesu počtů a typů zvířecí a rostlinné zvíře, kvůli níž je celá biosféra náchylnější k problémům, zpráva upozorňuje i na často přehlíženou acidifikaci oceánů. Prokazatelně kyselejší světová moře výrazně ovlivňují oceánskou chemii nezbytnou pro přežití organismů, které tvoří základ mnoha potravních řetězců. Příkladem kolapsu je úbytek "metropolí" podvodního života ve formě korálových útesů. Katastrofální redukce oceánského života by fatálně postihla i život na pevnině.

Změřit rychlost vymírání druhů není bez detailních záznamů nikterak snadné, v průměru však v historii planety odumíral milion druhů na deset let. Současné statistiky však indikují sto až tisíckrát vyšší míru odumírání srovnatelnou s pěticí velkých vymírání v minulosti. Podle čísel se přitom nacházíme možná už v polovině velké vlny vymírání, tedy za bodem, z něhož není návratu.

Podobně pesimistická je i míra CO2 v atmosféře. Na návrat do pohodlí holocénu by bylo potřeba jeho míru zredukovat o celou jednu osminu. Ochota světových společenství k takovému kroku je mizivá, skleníkového plynu naopak den za dnem přibývá. Má-li však Rockström pravdu – a jeho nynější studie už bere v potaz kritiku vyjádřenou k původní verzi z roku 2009 –, je redukce vlivů člověka na přírodní systémy už jenom otázkou omezení škod. Spíše než návrat na hodnoty před průmyslovou revolucí se tak lidstvo bude muset začít zabývat přežitím miliard lidí v situaci, kdy dochází ke kolapsu potravinových řetězců a tudíž i plánovaného zemědělství.

Ladislav Loukota