Caesarův triumfální vstup do Říma se obešel bez masakru. Jak se mu chytře vyhnul?

Gaius Julius Caesar (100–44 př. n. l.) byl jako nejmladší člen mocenského triumvirátu, do něhož patřili ještě zbohatlík Marcus Licinius Crassus a Gnaeus Pompeius Magnus, pověřen správou Předalpské Galie a Illýrie. Odsud čerpal peníze a síly pro vojenské tažení proti Galům, které zahájil roku 58 př. n. l. s pouhými čtyřmi legiemi.

10 January 49BC is the traditional date of Julius Caesar's crossing of the Rubicon, with a single #Roman legion - the Legio XIII Gemina. Caesar hesitated to cross the river, but said he was given a sign that he should - a deity appeared & crossed the river, playing a war-trumpet. pic.twitter.com/yyItiWnbdH

— Dr Jo Ball (@DrJEBall) January 10, 2020

V průběhu galských válek, které trvaly osm let, Caesar postupně postavil dalších osm legií. V každé z nich bylo kolem 5 000 mužů, kteří se dělili do deseti kohort a šedesáti centurií. Nejmenší organizační jednotkou Caesarova vojska bylo contubernium tvořené osmi muži, kteří žili a stravovali se společně a spali v jednom stanu.

S touto armádou se Caesarovi povedlo za osm let zdvojnásobit území Římské říše – dobyl celou Galii (pochopitelně kromě vesnice, kde žili Asterix a Obelix), podnikl výpad za Rýn proti Germánům a vylodil se v Británii. Přestože utrpěl několik citelných porážek, například u Gergovie ztratil v roce 52 př. n. l. nejméně 46 centurionů a několik tisíc vojáků, nakonec Galy v témže roce porazil v rozhodující bitvě u Alesie. Zde také zajal nejschopnějšího galského vojevůdce Vercingetorixe.

Kdo překročí Rubikon, je nepřítelem Říma

Dobytí Galie naplnilo zadluženému Caesarovi pokladnu a zvedlo jeho vojenskou prestiž i oblibu u římských občanů. Horší už to bylo s Caesarovou popularitou v Senátu, a jeho spolutriumvir Pompeius se dokonce chystal proti Caesarovi vytáhnout s armádou.

Caesar se chtěl vrátit do Říma, ale stál před obtížnou volbou. Žádný generál s tolika legiemi totiž nikdy nevstoupil do Říma, aby se ho zároveň nepokusil dobýt. Tak tomu bylo i několik let před Caesarem, když diktátor Sulla oblehl Řím a vynutil si jeho poslušnost. Jestliže se ale Sully Římané báli, Caesara milovali. Přesto měl podle římských zákonů Caesar svou armádu rozpustit a do Říma vstoupit jako prostý muž.

Today 49BC Julius Caesar crosses the Rubicon, signaling the start of civil war. He was leading one legion, the Legio XIII Gemina.

This act of war on the Roman Republic by Caesar led to widespread approval amongst the Roman civilians, who regarded him as a hero. pic.twitter.com/xvOBxFs0fx

— Roman History (@romanhistory1) January 10, 2022

Kostky jsou vrženy

Severní hranici území přímo ovládaného Římem a jeho spojenci tvořily kolem roku 50 před naším letopočtem dva vodní toky. Na západ od Apenin to byla mohutná řeka Arno, na níž dnes leží například Florencie a Pisa. Východní část tvořila mělká, asi 80 km dlouhá řeka Rubikon ústící do moře severně od Rimini. Zákon určoval, že kdokoliv silou překročí Rubikon, je automaticky nepřítelem Říma.

Caesar se rozhodl řeku přebrodit s jedinou legií, kterou byla osvědčená Legio XIII. Gemina, 10. ledna roku 49 př. n. l. Večer poté ve stanu při večeři se svými pobočníky podle pozdějšího historika Seutonia pronesl legendární výrok „kostky jsou vrženy“, latinsky „alea iacta est“. Ať už se tak opravdu stalo, nebo jde o fabulaci, vstoupilo toto rčení do dějin jako označení bodu, ze kterého již není návratu.

3D Reconstruction Of Julius Caesar. Created by the National Museum of Antiquities in the Netherlands.#archaeohistories pic.twitter.com/aKZoRuT9ul

— Archaeo - Histories (@archeohistories) January 4, 2022

A tak tomu i bylo. Překročením Rubikonu vypukla občanská válka – Pompeius proti svému dosavadnímu spojenci Caesarovi vytáhl se svými legiemi, Caesar boj přijal a zvítězil. Senátoři, kteří stáli proti Caesarovi, uprchli společně s Pompeiem do Řecka. Pokořitel Galie byl v Římě triumfálně přijat, davy jásajících obyvatel mu provolávaly slávu a nový Senát mu propůjčil titul diktátora. Caesar se stal nejvyšším soudcem a doživotním konzulem a na jeho počest bylo vyhlášeno 50 dnů oslav.

Triumfující generál se rozhodl doplnit Senát o své stoupence, především vojáky. Šlo o bezprecedentní rozhodnutí. Na rozdíl od nenáviděného Sully ale Caesar nepřistoupil k pronásledování svých protivníků a místo toho vyrazil proti Pompeiovi do Řecka.

Kleopatra, Brutus a Augustus

Finále Caesarova triumfu zná každý, kdo viděl velkofilm Kleopatra. Pompeius se z Řecka stáhl do Egypta, kde soupeřili o trůn dvanáctiletý chlapec s 18letou dívkou. Byli to Ptolemaios XIII. a jeho sestra Kleopatra. Egypťané ale Pompeia zavraždili a jeho hlavu a prsten přinesli Caesarovi, v jehož osobě Římská republika neodvratně směřovala k císařství.

Sám Julius Caesar se ale prvním císařem nestal. Roku 44 ho během březnových id (Idus Martiae) při jednání v Senátu stoupenci republiky ubodali dýkami. Byl mezi nimi i Caesarův blízký přítel Marcus Iunius Brutus, díky čemuž je historie lidstva bohatší o další Caesarův nezapomenutelný výrok „I ty, Brute?“. Prvním římským císařem se tak stal roku 27 př. n. l. Caesarův adoptovaný prasynovec Augustus.

ZDROJ: History: Julius Caesar