Je globální oteplování nesmysl? V Antarktidě přibylo rekordně ledu. Ale...

Tučňáci na ledu

I když to odporuje selskému rozumu, teplejší planeta podporuje růst ledu na jižním pólu.

Světovými médii minulý týden opět probleskla zpráva, že ledový masiv na jižním pólu roste rekordní rychlostí. Znamená to, že s globálním oteplováním to není tak horké? Zprávy ostatně jedním dechem sdělily, že „vědci nemají tušení, proč se Antarkdida chová abnormálně“.

Skutečnost je však trochu někde jinde – běžná média zprávu o antarktickém ledu recyklují v průměru jednou za rok. O zdejším nadprůměrném růstu se ví už přes tři dekády a do klimatických tezí tato skutečnost sedí jako zadek na hrnec.

Vady na kráse

Led v Antarktidě přibývá už od počátku měření jeho množství v roce 1978. Globální oteplování – které bylo právě pro komplexnost všech změn přejmenováno na „klimatické změny“ – to však nevylučuje. Stejně nevyvratitelnou skutečností je totiž rekordní tání ledu na pólu severním v Arktidě. A zdá se, že oba systémy spolu souvisejí.

Opozitnímu chování pozemských pólů se v roce 2012 věnovala i dlouhodobá studie agentury NASA. Ta na základě pozorování mezi lety 1978 a 2010 došla k tomu, že moře kolem Antarktidy se skutečně v led mění se zrychlující tendencí. Důvodem je podle NASA částečně odlišná geografie obou pólů – rozhodně totiž neplatí, že jsou si podobné jako vejce vejci. Zatímco Arktida je ze všech stran obklopena velkými pevninskými masami jako Sibiří, Grónskem a Severní Amerikou, které samy zachycují značnou část ledu, Antarktidě něco podobného chybí. Nejjižnější kontinent je obklopen výlučně oceánem. Díky tomu tající voda během jižního léta efektivněji izoluje kontinent od teplejších proudů, zatímco na severu kvůli blízkým pevninským masám dochází k přesouvání tepla k pólu mnohem intenzivněji. Led zadržený na pevnině totiž neovlivňuje do takové míry teplotu Severního ledového oceánu.

Další podstatnou skutečností je tenká ozónová vrstva na jihu země. Molekuly ozónu totiž absorbují sluneční svit, nižší koncentrace látky tak může vést k ochlazování stratosféry nad Antarktidou. Spolu s teplotními rozdíly kvůli teplejším oceánským proudům (voda hlouběji ve vodách kolem Antarktidy je u povrchu paradoxně chladnější než v hlubinách) vzniká kolem Antarktidy zrychlená cirkulace chladnější vody i silnější poryvy větru. To kontinent udržuje v relativní vyloučenosti od zbytku klimatu na planetě. Kontakt chladnější vody kolem Antarktidy s přísunem teplejší vody pak ironicky zvyšuje množství vytvářeného ledu.

Křehká rovnováha

Jak totiž potvrdí každý jednoduchý pokus, teplejší voda paradoxně při kontaktu s chladem mrzne mnohem rychleji než voda studenější. Pokus si může zkusit doma každý z vás – hrnek s vařící vodou v mrazáku mnohem rychleji utvoří ledové skupenství než hrnek s vodou o 1° C. Čím více teplé vody tak proudí do oceánů ze severu, tím více vody rychleji mrzne na jihu. Mohlo by se proto zdát, že klima samo o sobě vybalancuje negativní projevy oteplování jako zvyšující se hladinu moří. Tak jednoduché to ale zřejmě nebude.

Vědci se shodují, že v dané otázce bude třeba ještě další výzkum, na rok 2016 je například připraven výzkum s pomocí monitorujícího satelitu ICESat-2. Urychlený přesun vody ze severu na jih však zcela jistě naruší rovnováhu oceánských proudů i potravní řetězce, stejně jako vyvolá nestabilitu dosavadních vzorců počasí. S tím, jak se na severu se stále rychlejším táním bude dostávat ke slovu více zeleně, dá se například očekávat rapidní vyhynutí fauny uzpůsobené arktické zimě. To však naruší habitaty řady ptáků, kteří část ročního období tráví ve vyšších polohách. To v reakci ovlivní potravní řetězce i u nás – a tak dále dokola.

Sedm miliard lidí a změna klimatu

Nad tím, že severské druhy vymírají, se shodnou i kritici „klimatické doktríny“. Jenom o faunu však nikdy nešlo. Pro racionální klimatology snažící zaujmout veřejnost varováním před změnami podnebí nebyla argumentem jenom záchrana živočišných druhů a spása biosféry, ale naopak hrozící devastace podmínek vhodných pro život sedmi miliard lidí – tedy stabilita ekosystému a stabilita vzorců počasí, nezbytných podmínkách zemědělství. Změna rovnováhy může mít, a podle klimatických modelů bude mít, za následek především hladomory pro zvyšující se lidskou populaci. Nejde jenom o zvýšení teploty "o pár stupňů", ale o reálnou možnost dlouhodobých období sucha nebo naopak silných dešťů v oblastech, kde bylo podnebí mnohem stabilnější.

Pozemské klima je stále do určité míry problematické efektivně simulovat se všemi jeho dopady a antarktická anomálie to krásně potvrzuje. Chaotičtější počasí a častější extrémní výkyvy, kterých se aktuálně obává i americká armáda, možná budou mít za následek další vlnu vyhynutí přírodních druhů. Příroda se však po čase sama regeneruje tak, jak to zvládla už šestkrát. Je to naopak náš životní standard a životaschopnost, co je klimatickými změnami ohroženo.

Ladislav Loukota

CHCETE VĚDĚT VÍC O GLOBÁLNÍCH ZMĚNÁCH KLIMATU? ČTĚTE: