Jan Palach umíral při vědomí dlouhé tři dny. Sochař Zoubek popsal snímání jeho posmrtné masky

Ve čtvrtek 16. ledna 1969 si kolem půl třetí odpoledne v horní části Václavského náměstí dvacetiletý mladík odložil aktovku, načichal se přineseného éteru, polil se hořlavinou a chvíli poté se zapálil. Veřejným sebeupálením chtěl Jan Palach vykřičet nesouhlas s letargií, do níž společnost upadla po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

„Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem,“ psal Palach v dopise zanechaném v aktovce u kašny na Václavském náměstí. Uváděl také, že je členem skupiny dobrovolníků, kteří se rozhodli upálit.

V dopise Palach požadoval okamžité ukončení cenzury a zákaz rozšiřování takzvaných Zpráv. „Zprávy byla tiskovina vydávaná sovětskými okupanty za pomoci domácích kolaborantů. Napadáni v ní byli nejen odpůrci komunistického režimu, ale i představitelé reformního proudu v KSČ včetně Alexandra Dubčeka. Vycházela po 21. srpnu nepravidelně bez souhlasu československé vlády, která se do ledna 1969 neúspěšně snažila o její zastavení,“ vysvětlil Prima ZOOM historik Petr Blažek.

Podle něj tento zdánlivě paradoxní požadavek se zrušením cenzury, tedy obnovením svobody slova, souvisel, protože „Zprávy byly dokladem toho, že ČSSR nebyla suverénním státem“.

Věděl, že se neuzdraví

Hořící Palach stačil od kašny pod Národním muzeem doběhnout k Domu potravin, kde se ho snažil kabátem uhasit výhybkář Dopravního podniku (tehdy ještě horní částí Václavského náměstí jezdily tramvaje). Mladík přesto utrpěl popáleniny na 85 procentech těla.

Na oddělení pro léčbu popálenin Kliniky plastické chirurgie Všeobecné fakultní nemocnice v Legerově ulici, kam ho sanitka přivezla ve 14:45, těžce zraněného Jana Palacha ošetřovala i zdravotní sestra Liana Hanusová. „Měl po celém těle popáleniny třetího a čtvrtého stupně, které zasahují nervová centra tak hluboko, že nebolí. Ale s ošetřováním to bylo špatné, protože popáleniny mokvají a tenkrát jsme neměli žádné pomůcky. Takže jsme pod něj vždycky srolovali čisté prostěradlo, to chvíli vydrželo a zase bylo úplně mokré,“ popsala pro Paměť národa s tím, že Janu Palachovi nemohli pomoci.

Přečtěte si také: Upálení Jana Palacha probudilo společnost. Boj za svobodu nevzdával ani v nemocnici

V takzvaném šokovém pokoji orientovaném do dvora v posledním patře kliniky strávil těžce popálený student poslední tři dny svého života. Podle Liany Hanusové měl zdravá jen chodidla a věděl, že se neuzdraví. „Byl natolik inteligentní, že věděl, že je to nemožné. Nemohl se ani pohnout,“ vzpomíná zdravotní sestra na svého pacienta.

Ulehčit poslední chvíle života se mu snažila aspoň zprávami o tom, jaký ohlas jeho čin vyvolal. „Ozývaly se všechny rádiové stanice. Z toho měl radost,“ vzpomínala Hanusová. Sestry chránily studenta i jinak – odmítaly k němu pustit vyšetřovatele Veřejné bezpečnosti.

Dvě posmrtné masky

Jan Palach zemřel v neděli 19. ledna 1969 v 15:30. Budova byla v obležení lidí, a i proto bylo jeho tělo do budovy soudního lékařství na Albertově odvezeno potají. Právě sem se za ním vypravil sochař Olbram Zoubek, kterého zpráva o Palachově smrti hluboce zasáhla, a rozhodl se sejmout jeho posmrtnou masku. Tehdy ještě netušil, že je Palachovým vzdáleným příbuzným – jeho otec a Janova matka byli bratranec a sestřenice.

Do budovy sochaře pustil jeho přítel, lékař Vladimír Matějíček. „Jan Palach ležel stranou na chodbě, přikrytý vlajkou a obklopený květinami. Měl klidný výraz, skoro do úsměvu, i když celá jeho tvář byla jeden puchýř,“ uvedl Zoubek, který mu sňal masku pro jistotu dvakrát. Ještě týž večer odnesl odlitek jedné z masek na Václavské náměstí, kde studenti drželi hladovku.

K tématu: Česko si připomíná památku Jana Palacha. Upálil se na protest proti nastupující normalizaci

Ve stanu studentů zpovzdálí hlídaném Státní bezpečností se setkal mimo jiné i s 18letým Janem Zajícem. Sochař v tu chvíli netušil, že i jemu bude záhy snímat posmrtnou masku – student střední průmyslové školy železniční v Šumperku se na Václavském náměstí upálil v úterý 25. února 1969, necelých šest týdnů po Janu Palachovi.

Zdroj: Paměť národa, Moderní dějiny