Historie potopy světa. Ta biblická je vlastně nuda

potopa světa? Zdroj: Raden Saleh

Mýty o potopě světa se musely někde vzít. Podívejme se na jejich historické kořeny. Nejedná se totiž jen o bájný výmysl.

"Ta příroda si dělá co chce," povzdechl si na zápraží důchodce a sledoval pomalu stoupající hladinu řeky pomalu se blížící k domku. Klasikova slova "a chčije a chčije" by mu v téhle chvíli vůbec nepřišla vtipná.

Biblická potopa je vykradená ze sumerského eposu

„Po šest dnů a sedm nocí s potopou burácel vítr a jižní bouře srovnala zemi. A když sedmý nadešel den, ustala jižní bouře, potopa i boj, jenž jako rodička kol sebe tloukl. Uklidnilo se moře, utišilo, bouře i potopa ustaly. Na moře jsem pohlédl, všude zavládlo ticho a všechno lidstvo se v bahno proměnilo. Jak plochá střecha se prostíral močál. Poklop jsem otevřel a na mou tvář dopadlo světlo. Poklekl jsem a usedl v pláči.“

Pokud vám zmínka o potopě a arše přijde povědomá, ale chybí vám vyslaná holubice a jména nějak nesedí, tak máte správný odhad. Existuje i mladší verze téhož. Mladší, ale mnohem známější. Epos o Gilgamešovi. Jedná se o text sumerského původu, což vyplývá nejen z názvu, ale i z faktu, že Gilgameš byl (mimo jiné) stavitel městských hradeb v jednom z nejstarších měst světa, sumerském Uruku. „Vědci se shodují, že v průběhu dějin existovalo několik dějin tohoto příběhu,“ píše J. Duffack v knize Ztracené lodě dodává, že Gilgameš měl s archou přistát na hoře Nisir, která měla být shodná s bájným Araratem. Epos končí tím, že Gilgameš vypustil holubici a provedl zápalnou oběť.

Biblický návod na Archu

Autoři Bible historku o potopě světa obohatili o konkrétní popis stavby lodi: "Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím. A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho. Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.“ Jednalo o božský reset, takové „vypnout a zapnout“ ve starozákonním slova smyslu. Jediný, kdo nebyl vypnut, byl Noe s rodinou a pár od každého suchozemského zvířete.

Mexický Noe se jmenoval Tezpi

Podíváme-li se na opačný konec světa, do střední Ameriky za předkolumbovskou kulturou Zapotéků, narazíme na jméno Tezpi. Muž, který měl stejný osud jako Noe a díky božskému rozhodnutí dokázal přežít světovou potopu. „Mezi různými kulturami žijícími v Mexiku, Aztéky, Mixtéky, Zapotéky, Tlaxcalteky, byly nalezeny kresby Coxcoxovy potopy (Coxcox byl aztécký bůh, který měl mít potopu na svědomí pozn. redakce). Noe, Erythrosin, Tezpi... byli zachráněni i se svou ženou či nejbližšími příbuznými,“ píše Alexander von Humboldt v knize Views of the Cordilleras and Monuments of the Indigenous Peoples of the Americas. V případě Tezpiho šlo záchranu na člunu nebo voru postaveného nejspíše ze dřeva tisovce. Humboldt zmiňuje druh Cupressus distichia, ale zřejmě jde o nějaký dnes už nepoužívaný název.

Potopa světa – vznik Černého moře

S teorií vzniku mýtu přišli američtí geofyzikové William Ryan a Walter Pitman. Podle nich se odehrála skutečná potopa v rozsahu, který obyvatelé v postižené oblasti museli vnímat jako skutečně světovou. V polovině 6. tisíciletí bylo Černé moře sladkovodním jezerem, jehož hladina byla asi 150 metrů pod hladinou moře. V důsledku tání ledovců na konci doby ledové ovšem došlo k vzestupu hladiny světového oceánu. Vzedmutá hladina Středozemního moře se začala valit přes Dardanely do Marmarského moře, kde úzký pruh pevniny odděloval jezero od mořských vod. Následky jsou jasné – další zvyšování mořské hladiny. Rozhodující úlohu poté sehrálo zemětřesení, které rozlomilo pruh pevniny a slaná voda se přes Bospor vřítila do sladkých vod jezera. Nešlo zrovna o malé množství. Podle amerických geofyziků se po dobu dvou let do Černého moře vlévalo 16 000 metrů krychlových denně. Voda tak ukusovala 2 km pobřeží denně.

Mýtus o potopě světa má, jak se zdá, historické opodstatnění. Podobné to bezesporu bude i s dalšími „celosvětovými mýty“. Ale je jen málo takových, které se prolínají kulturami celého světa. Od Číny, kde jsou „mýty o potopě“ zaznamenány taky, přes Mexiko až po ateistické Česko.