Heidelberg je nejkrásnější renesanční zříceninou severně od Alp
Napsat o mohutném hradu Heidelberg, že je zřícenina, je poněkud odvážné. Nicméně je jisté, že do dob své největší slávy se už nikdy nevrátí.
Město, hrad, univerzita
Heidelberg není jen jméno hradu, ale i města se 152 000 obyvateli, což je dobré zmínit proto, že dostat se tam skutečně není problém. Některé hrady, a občas i ty velké, jako je například český Bezděz, neleží zrovna uprostřed velké aglomerace. To ale není případ Heidelbergu. Zdejší hrad, společně s historickým centrem Heidelbergu, je jednou z příčin, proč je největší město Bádenska-Württemberska turisty tak oblíbené.
Detail z obecného pohledu Theodora Verhase , 1856
Oblast byla osídlena již mnohem dříve. O definitivním zařazení Homo heidelbergensis, jehož část lebky tady byla nalezena, se vědci stále přou.
Lebka Homo heidelbergensis
Faktem je, že člověk, ať už „heidelberský“, nebo jeho „moudrý“ příbuzný si místo oblíbil. Ve městě kromě hradu a desítek kaváren a kavárniček najdete i jednu z nejprestižnějších německých univerzit založenou už roku 1386.
Nicméně žádný návštěvník města hradu neunikne – tvoří natolik významnou dominantu, že ji nelze přehlédnout. Mimochodem díky tomu, že jde o tak atraktivní turistický cíl, nemusíte se trmácet do vrchu Königstuhl, ale můžete využít pohodlí horské dráhy Heidelberger Bergbahn. Na stránkách železnice se můžete dočíst poněkud sebevědomé tvrzení, že „hrad Heidelberg je jednou z nejznámějších zřícenin hradů na světě“. Možná je to přehnané tvrzení, ale abychom hradní zastávku jen nepomlouvali, tak dodejme, že tam poskytují wifi zdarma.
Nejluxusnější sídlo Evropy
I když je dnes hrad zříceninou, svou rozlohou a velikostí zdí i bašt nezapře, že šlo o vskutku monumentální stavbu. Díky osvíceným panovníkům vládnoucím z hradu se tu odehrály i významné vědecké události. Na počátku 16. století zde napsal Ludvík V. velmi významnou knihu o lékařství. Navíc stál i za založením hradní knihovny.
Historický pohled na hrad Heidelberg publikovaný v Thesaurus Picturarum Zdroj: Volné dílo
A ještě mnohem dříve, konkrétně roku 1248, napsal ve zdejších komnatách císař Fridrich vůbec první knihu o sokolnictví s názvem Umění lovit s ptáky. Sokolnictví bylo ve 13. století prestižní záležitostí a k prestiži patří i luxusní sídlo.
Ačkoli se o hradu, respektive o jeho výstavbě mluví v souvislosti s 13. stoletím, první zmínka je o několik století starší. Heidelberg byl poprvé zmíněn v roce 1196 jako „Heidelberch“, ovšem z největší pravděpodobností se nejednalo o hrad, respektive o nějaké panské sídlo, ale o město pod ním.
První zmínka o zámku v Heidelbergu (latinsky „castrum in Heidelberg cum burgo ipsius castri“) pochází z roku 1214. Nejstarší známé zobrazení hradu od Sebastiana Münstera bylo publikováno v roce 1527 v díle s názvem Kalendarium Hebraicum.
Zvonice hradu Heidelberg s kostelem Ducha svatého na obraze Jacques Fouquières (1618). V té době byl kostel korunován gotickou špičatou přilbou. Zdroj: Volné dílo
Zvonice hradu Heidelberg s kostelem Ducha svatého na obraze Jacques Fouquières (1618). V té době byl kostel korunován gotickou špičatou přilbou. Zdroj: Volné dílo
Není bez zajímavosti, že když se v roce 1400 stal Ruprecht III. Falcký německým králem, rozhodl se usadit na hradě Heidelberg, ovšem pro jeho rozsáhlou družinu byl hrad natolik malý, že po svém návratu z korunovace musel tábořit v klášteře augustiniánů na místě dnešního univerzitního náměstí.
Jenže v neklidných středověkých dobách mu přišel hrad nejen malý, ale i málo opevněný, proto došlo k jeho další přestavbě a rozšíření. Nejstarší popis Heidelbergu z roku 1465 již zmiňuje, že město je „hodně navštěvováno cizími lidmi“. To znamená nejen že návštěvníci chtěli být přijati hradním pánem, ale že hrad měl svou prestiž i sám o sobě.
Postřeh od Marka Twaina
Na současném stavu hradu se podepsaly války i zásahy bleskem, požáry, dlouhodobé užívání i zapomnění. Jak hrad – velmi zajímavá kombinace zříceniny a krásy – působí na návštěvníka, dokonale vystihl Mark Twain ve svých Toulkách Evropou: „Aby byla efektivní, musí být zřícenina na správném místě. Tato nemohla být pohodlněji umístěna. Stojí ve výšce, která dominuje okolí, je ukryta v zelených lesích, není kolem ní rovina, ale naopak zalesněné terasy, můžete se dívat skrz lesklé listy do hlubokých trhlin a propastí, kde vládne soumrak a slunce nemůže proniknout. Příroda ví, jak vyzdobit zříceninu, aby dosáhla co nejlepšího efektu.“
A nenechte se zmást. Hrad je z části ruinou, ale z velké části prošel rekonstrukcí a je možné absolvovat návštěvnický okruh. Jen pro fantastický výhled na staré město stojí za to hrad navštívit. Tak si ho dejte do svých budoucích cestovatelských plánů.
Novou dokumentární sérii Divoké hrady sledujte dnes ve 20:00 na Prima ZOOM, v repríze pak v sobotu v 15:55.