Film vs. realita: Vlk z Wall Street až děsivě odpovídá skutečnosti, s liliputy se ale nikdy neházelo

Leonardo DiCaprio sice získal Oscara za drsný western REVENANT Zmrtvýchvstání, podle mnohých fanoušků si však sošku zasloužil i za Vlka z Wall Street. Zazářil tu jako makléř, který nehrál úplně podle pravidel a skončil ve vězení, ale dokud byl na svobodě, hodně si to užíval. A i když byste možná čekali, že si filmaři jeho divoký život dost vylepšili, není to tak. Realita byla v tomhle případě hodně divoká.

Pohádkář Belfort

Hrdinou Vlka z Wall Street je burzovní makléř Jordan Belfort, který se proslavil nejen tím, že mu jeho kšefty zařídily dovolenou za mřížemi, ale i životem plným divokých večírků, vedle nichž párty rockových hvězd vypadají jako nedělní obědy u babičky. Předlohou pro film byla Belfortova kniha Vlk z Wall Street, kde popisuje, jak se z něj stal člověk, jenž vydělal miliony dolarů a nechával si posílat drogy soukromým letadlem přes půl světa.

Užijte si holywoodský trhák Vlk z Wall Street on-line na prima+

Je tu jen jeden malý problém. Nikdo nepochybuje o tom, že Belfort žil svůj život na sto procent a užíval si narkotik, peněz a sexu takovým způsobem, že by se za to styděli nejspíš i organizátoři orgií ve starověkém Římě. Jenže si taky rád některé situace přibarvoval, vyšperkovával vlastní historky a někdy jednoduše kecal. Přesto člověka docela zarazí (a možná i vyděsí), jak moc filmový Vlk z Wall Street odpovídá realitě.

Šílenosti, které se staly

Nejspíš jen Belfort ví, co všechno se skutečně stalo, co si trošku upravil, aby z toho byla lepší historka, a k čemu nikdy nedošlo. Na druhou stranu jsou tu i jiní svědci jeho řádění, kteří mají co říct. Agent FBI, jenž hodně svérázného makléře vyšetřoval, prohlásil: „Šel jsem po tom chlapovi deset let a všechno, co napsal, je pravda.“ Paradoxní ale je, že ty nejšílenější historky jsou pravdivé určitě.

Belfort opravdu přesvědčil kapitána své padesátimetrové jachty, aby vplul přímo do bouře. Sám byl prý totálně sjetý a jeho zaměstnanci potvrdili, že když chtěl někoho motivovat, dovedl být hodně přesvědčivý, tohle ho ovšem málem stálo život. Jediná zásadnější filmová změna je ta, že jeho vrtulník nespláchla voda, ale že ho museli do Středozemního moře shodit, aby na palubě mohli přistát záchranáři.

Pravdivá je i scéna, v níž v drogovém opojení vyrazí na cestu domů a vůbec si nevšimne, že spáchá několik dopravních nehod, kvůli nimž dokonce jedna žena skončila v nemocnici. Drobný rozdíl oproti skutečnosti se tu však přeci jenom najít dá. Ve filmu Jordan řídí (a zlikviduje) Lamborghini, ve skutečnosti ale šlo o Mercedes. Skutečně prý i zfetovaný pilotoval svou helikoptéru, s níž málem havaroval. Tenhle člověk by měl zkrátka v jakémkoliv dopravním prostředku sedět maximálně na místě spolujezdce.

Jak to bylo s hrdiny?

Ve filmu podle skutečných události divák tak nějak automaticky očekává, že v něm budou i skuteční hrdinové. To ovšem v případě Vlka z Wall Street tak úplně neplatí. Nejvíc se to asi týká Belfortova parťáka Donnieho Azoffa s tváří Jonaha Hilla. Žádný Azoff totiž neexistoval a Belfortovou pravou rukou byl Danny Porush, jenž sloužil jako inspirace pro filmového hrdinu. Oba například žili ve stejné budově, Belfort ho vážně zaučoval a i opravdový Azoff si vzal za manželku svou vlastní sestřenici.

Proč tedy ke změně došlo? Porush filmařům vyhrožoval žalobou, a tak bylo lepší ho přejmenovat. A navíc si režisér Martin Scorsese mohl fiktivního Donnieho upravit tak, jak mu vyhovovalo, když zrovna nebylo potřeba držet se reality. Nová jména pak dostaly i obě Belfortovy manželky. Z Denise Lombardo se stala Teresa Petrillo a jeho druhá žena Nadine Caridi se ve Vlkovi z Wall Street jmenuje Naomi Lapaglia.

Pořádná párty

Belfort patřil mezi šéfy, kteří rádi oslaví se svými zaměstnanci, když se jejich firmě daří. A ty večírky rozhodně stály za to. Nebyla to však taková divočina, jak se ukazuje ve filmu, kde se opilí makléři pokoušejí strefit se do terče liliputem. Ti na večírcích byli, ale to, že by hrdinům měli sloužit místo šipek, se nikdy nestalo. Danny Porush tvrdí, že je na jednom večírku měli, chovali se k nim ovšem slušně. Nikdo nikomu neubližoval a nikdo nepřišel k úrazu.

Sám Belfort pak ve své knize říká, že házení na terč neproběhlo, pár lidí prý však napadlo, že by to mohli zkusit. Porush pak tvrdí, že na večírcích nebývala žádná zvířata, hlavní (anti)hrdina si tedy opravdu nenosil do kanceláře sympatického šimpanze v obleku. Zlatou rybičku nicméně Porush snědl, a to nejhorší, co podle něj udělali, bylo, že kolegyni ostříhali vlasy a pak jí za to dali deset tisíc dolarů. Když zkrátka měli u Belforta důvod slavit, tak se slavilo pořádně!

Text: Michal Krejčí