Film vs. realita: Amadeus si docela přibarvil Salieriho, dětinský humor nicméně sedí

Čáslavský rodák Miloš Forman ukázal, že to i režisér z malé země uprostřed Evropy může dotáhnout mezi nejvýznamnější filmaře všech dob. Forman v Hollywoodu natočil muzikál Vlasy, strhující drama Přelet nad kukaččím hnízdem nebo životopisy Larryho Flynta a Andyho Kaufmana. Jeho nejslavnějším a možná i nejlepším filmem je však Amadeus.

Nejde o klasickou biografii, ale o adaptaci divadelní hry Petera Shaffera, jejímž hrdinou je spíš skladatel Salieri než geniální Mozart. A právě Salieri je i vypravěčem a vypráví o tom, jak se tváří v tvář genialitě osobitého skladatele musel vyrovnávat s faktem, že on sám je průměrný a skončí zapomenutý. A vzhledem k tomu, že nešlo o běžný životopis, ale spíš o drama, mohli si tvůrci dovolit udělat oproti realitě pár změn. A některé byly docela zásadní.

V rubrice zatím máme ještě: Steve Jobs, Americký sniper, Valkýra, Apollo 13, Nákaza, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Pearl Harbor, Zodiac, Statečné srdce, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj, Titanic

Rivalové až za hrob?

Amadeus začíná scénou, v níž se skladatel Salieri zhroutí a pokusí se spáchat sebevraždu. Povede se ho zachránit a následně ho navštíví kněz, jemuž se Salieri přizná, že právě on zabil Mozarta. Ve skutečnosti ale ti dva neměli tak vyhrocený vztah, jak ukazuje film. Vyloženě o kamarády podle všeho nešlo, avšak neexistuje důkaz, že by se Salieri pokoušel využít svůj vliv u dvora k tomu, aby talentovanějšího konkurenta zničil nebo mu alespoň házel klacky pod nohy.

Stejně tak dnes nikdo neví, jestli Salieri zkoušel ve Vídni zabránit premiéře Figarovy svatby. Jako Ital měl sice velký vliv na to, co v divadlech bude nebo nebude uvedeno, ale dnes vůbec nikdo neví, jestli měl zrovna v téhle události skutečně prsty.

Ačkoliv Amadeus ukazuje Salieriho jako člověka, který Amadea ze srdce nenávidí, ve skutečnosti byli ti dva schopní spojit síly a spolupracovat. V roce 2015 se dokonce v Českém muzeu hudby našla kantáta Per la ricuperata salute di Ofelia, na níž oba skladatelé pracovali společně. Dílo bylo přitom dlouho považované za ztracené. Ti dva tedy byli rivalové, dost pravděpodobně na tom však nebyli tak zle, jak ukazuje film.

Filmový Salieri

Samotná postava Salieriho se od jeho reálného předobrazu liší. A to velmi. Nejen svou nenávistí k Mozartovi, která ve skutečnosti nejspíš neexistovala, ale i tím, jak Salieri žil a jaký byl. U Miloše Formana je vídeňský skladatel seriózní muž a nenávidí svého mladého konkurenta proto, že se v mládí oddal bohu a slíbil mu, že bude věrný jen a pouze jemu (žádné ženské!), když z něj udělá hudebního génia. Opravdový Salieri však nic podobného neslíbil, respektive pokud ano, nedodržel to.

S manželkou měl osm dětí a vědělo se, že si vydržuje alespoň jednu milenku. Byla mezi nimi i Catarina Cavalieri, operní pěvkyně, kterou ve filmu Salieri očividně miluje, ale tvrdí, že se ji nikdy ani nedotkl. A o to víc ho pak rozčílí fakt, že se kvůli roli podle všeho vyspala s Mozartem. Ve skutečnosti ovšem mezi skladatelským géniem a slavnou zpěvačkou k ničemu podobnému zřejmě nedošlo. Rok před premiérou opery Únos ze serailu se totiž Mozart v dopise přiznal svému otci, že s žádnou ženou milenecký vztah neměl.

Nezkrotný Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart možná ve filmu působí poněkud nepatřičně a jeho chování by bylo nejspíš docela šokující i dnes. Zrovna v tomhle směru ale nejde filmařům vůbec nic vytýkat. Vědělo se, že je skladatel poměrně dost extravagantní osobnost s hodně svérázným a mnohdy až vulgárním smyslem pro humor. Že by právě díky tomu svedl svou manželku Constance a že by to proběhlo tak, jak ukazuje film, jisté není. Salieri tu vidí mladého Mozarta, jak se chová doslova jako tele a balí svou životní lásku na vtipy o prdění. A funguje mu to!

Je však pravda, že právě takový humor byl pro Mozarta typický. Vědělo se o něm, že se směje dětinským a pro někoho až urážlivým věcem a baví ho dělat si legraci z jeho okolí. A že nemá vůbec žádné zábrany. Důkaz? Jeden z jeho kánonů se jmenuje Leck mich im Arsch, což se dá přeložit jako „Vyliž mi pr...“. Za Mozartova života nebyl zveřejněn, a když ho po jeho smrti manželka Constance posílala k vydání, připojila poznámku, že je text určitě potřeba upravit.

Text: Michal Krejčí