Další vrak španělských kolonistů z 16. století nalezen! Do Ameriky nedoplul

Potopený vrak nebyl objeven úplnou náhodou. Vše začalo již v roce 1992, kdy byly týmem námořních archeologů z University of West Florida společně se členy Floridského archeologického výzkumu odkryty pozůstatky španělské galeony. Ta byla součástí expedice pod vedením neúspěšného průzkumníka a conquistadora Tristána de Luneho (1519 – 1571).

Emanuel Point I

Lodní vrak, vědci pokřtěný jako Emanuel Point I, byl objeven pomocí magnetometru. Samotné vykopávky započaly během roku 1993 pod vedením Rogera Smitha, který na tomto místě bádal až do roku 1998. Odhalen byl zachovalý a poměrně nenarušený vrak, jehož bližším prozkoumáním potápěči objevili několik otvorů na trupu lodi. Tato zjištění naznačují, že loď ztroskotala po vplutí na okraje mělčiny, vlivem čehož došlo k nenávratnému poškození trupu a loď se nakonec potopila. Zub času udělal své a zničená válečná plachetnice se usadila na dně zátoky Pensacola Bay, kde pod písečným nánosem pobývala více než 400 let.

Titěrná a pečlivá práce přinesla své ovoce

Archeologům objevení galeony Emanuel Point I. nestačilo, protože z listinných důkazů vyčetli, že hurikán potopil celkem 7 lodí, z nichž ale jedna ztroskotala na břehu (nepotopila se na dno). Logicky tak předpokládali, že by se poblíž prvního vraku mohla nacházet i zbylá pětice. Ze získaných dotačních příspěvků provedli další systematický průzkum okolních vod, který byl (naštěstí) opět úspěšný. Na mořském dně objevili lodní vrak, v jehož útrobách nalezli mnohé cennosti pocházející z 16. století – kovové hřebíky, korálky, keramiku a další artefakty, dle nichž loď identifikovali jako plachetnici z Luneho expedice - Emanuela Point II. Zatím poslední úspěch byl zaznamenán v létě roku 2016, kde byl během podmořských průzkumů využit postup hovorově zvaný jako „sekání trávy“. Archeolog jednoduše pomocí magnetometru postupně prozkoumává okolní vody v přímých linkách takovým způsobem, aby nevynechal jediné místo. Postup je to vskutku účinný, neboť magnetometr během průzkumu odhalil zhruba 100 magnetických anomálií. V hloubce 2 metrů byla nakonec mezi četnými bezcennými nálezy objevena i třetí loď, tedy Emanuela Point III. Ačkoli to výzkumníci nikde neuvádí, docela jistě smutní nad tím, že doposud neobjevili žádný zlatý poklad. S ohledem na charakter celé expedice je ale pravděpodobné, že žádné zlaté pruty a přetékající truhlice plné zlata nalezeny nikdy nebudou.

Všechny vraky dostaly pojmenování po nedalekém poloostrově, jelikož původní názvy lodí nejsou z dochovaných písemností známy. Poslední nález Emanuel Point III byl po pečlivém zakreslení vědci opětovně přikryt vrstvou písku, aby vlivem slané vody a slunečního záření nedošlo k poškození trupu lodi. Po dokončení studií na Emanuel Point II se ale k vraku třetí lodi vědci znova vrátí. Bádání je plánováno na léto příštího roku, kdy bude pokračovat i pátrání po zbylé trojici lodních vraků, které na svoje objevení stále čekají. Nelze tak vyloučit, že se příští rok dočkáme dalších objevů. A kdo ví, třeba i třpytivých pokladů…

Najít a identifikovat na mořském dni skutečnou loď není vůbec nic jednoduchého. Archeolog Greg Cook z University of Florida West uvedl, že je zátoka Pensacola Bay plná kovového odpadu, rybářských sítí a dokonce i „specialit“ v podobě vyřazených pecí na pečení pizzy. „V devíti případech z deseti se jedná o nějaké lano z člunu nebo rybí či krabí past,“ postěžoval si Cook. Archeologové mají tedy práci nelehkou a zdlouhavou. Magnetometr nedokáže odlišit kov na trupu lodi od kovového odpadu, tudíž musí být každý signál pečlivě prověřen. Na kvalitě práce nepřidá ani všudypřítomný písek, jehož jemné částečky se před očima potápěčů neustále víří. O nelehké práci se koneckonců můžete na vlastní oči sami přesvědčili, neboť je internet plný zajímavých videí těchto podmořských expedic. Jedno z nich nabízíme na konci tohoto článku. Vedoucí výpravy jsou ale přesvědčeni, že se na titěrné práci studenti univerzit naučí správné a ověřené postupy, díky nimž bude podobných objevů do budoucna jenom přibývat.

Neúspěšná kolonizace

Objevené lodní vraky byly součástí flotily pod velením Tristána de Luna, jenž usiloval o vytvoření kolonií na severním pobřeží Mexického zálivu v roli Evropana. Kolem 1500 ozbrojenců a osadníků vyplulo na 12 lodích z města Veracruz (Mexiko) směr Severní Amerika, kde nakonec 15. srpna roku 1559, v zátoce Pensacola Bay u Floridy, skutečně zakotvili. O měsíc později, 19. září téhož roku, udeřil hurikán, během jehož běsnění kolonisté ztratili celkem 7 lodí a mnoho svých zásob, které byly uloženy na jejich palubách. „Z poměrně dobře připravené expedice se o 24 hodin později stal tábor bojující o přežití,“ komentoval mořský archeolog Greg Cook. Zatímco část posádky nepřežila běsnící hurikán, zbytek se přesunul do vnitrozemí. Osud jim však ani na pevnině nepřál a v roce 1561 byl zbytek výpravy nucen celou oblast opustit. Po trpkém konci Lunovy výpravy španělský král nakonec vzdal veškeré snahy o kolonizaci půdy kolem Mexického zálivu a své síly zaměřil na východní pobřeží. Památky na tuto nešťastnou událost ale stále leží na mořském dně.

Text: Petr Smejkal