Co zabilo neandertálce? Další teorie padla
Otázka vyhynutí neandertálců trápí nejen vědce již pěknou řádku let a teorií popisující důvody zániku jejich populace bylo publikováno opravdu hodně. Poslední zveřejněná studie však nabízí na tuto problematiku zbrusu nový pohled.
Kde se vzal, tu se vzal (a zmizel) neandertálec
Neandertálci (Homo neanderthalensis) jsou považováni za slepou vývojovou větev moderního člověka Homo sapiens sapiens. Skutečnost, že to byly právě ostatky neandertálců, které byly jako první prozkoumány a popsány během první poloviny 19. století, stojí nejspíš za neutuchajícím zájmem o tento druh pravěkých lidí.
Ve střední a středozápadní Evropě začala populace neandertálců vymírat před asi 36 500 lety záhy po nástupu tzv. klasického aurignacienu, tedy mladopaleolitické kultury, jejímž nositelem byl již člověk moderního typu (Homo sapiens sapiens). Jejich poslední kosterní pozůstatky pak nacházíme ve Španělsku a ve východní Evropě a jejich stáří je datováno do období někdy před 32 000–34 000 lety. Většina studií, které se zabývaly problematikou zániku populace neandertálců, uváděly jako hlavní důvody změnu klimatu, šíření různých nemocí, neschopnost se přizpůsobit měnícím se podmínkám prostředí a v neposlední řadě konflikty a konkurenční boj se vzrůstající populací druhu Homo sapiens sapiens. Jak to ale bylo doopravdy?
Co říká nová studie?
Koncem listopadu tohoto roku byly v časopise Plos One publikovány výsledky rozsáhlé studie vědeckého týmu z Eindhoven University of Technology v Nizozemsku, který se zabýval modelováním neandertálských populací s použitím dat získaných od současných, bez ovlivnění moderní civilizací žijících kmenů lovců a sběračů.
Vědci vytvořili modely různě velkých populací čítajících 50, 100, 500, 1000 a 5000 jedinců a simulovali různé podmínky a z výsledků odvozovali, jak se v daných podmínkách mohlo populaci dařit. Zvláště se pak soustředili na tři důležité faktory – tzv. inbreeding, tedy křížení s příbuznými druhy, přirozené výkyvy v porodnosti a úmrtí a tzv. Allee efekt, který se významnou měrou uplatňuje v méně početných populacích nebo v populacích žijících na malém prostoru a v konečném důsledku může vést ke snížené reprodukci nebo jen k přežívání populace.
„Otázkou samozřejmě zůstává, co se přibližně před 40 000 lety opravdu stalo. Nicméně na základě interpretace výsledků naše výzkumu je nepravděpodobné, že by za zánikem neandertálské populace stál výhradně a jen příchod člověka moderního typu a z toho plynoucí konkurenční boj mezi oběma druhy,“ vysvětlují vědci a doplňují: „Je pravděpodobné, že se setkala kombinace několika různých faktorů, z nichž nejsilnější byly nejspíš inbreeding, Allee efekt a změny klimatu v kombinaci se zavlečenými nemocemi, kterým se neandertálci nedokázali přizpůsobit.“
Neandrtálci - neinteligentní svalovci
V současné literatuře bývají neandertálci často označováni jako „neinteligentní svalovci“. Opak je ale pravdou. Jednalo se velmi inteligentní a kreativní tvory vytvářející svébytnou kulturu, vyrábějící šperky, a dokonce se začíná hovořit o tom, že většinu jeskynních maleb v Evropě vytvořili právě oni. Během vykopávek na jejich sídlištích byla nalezena např. celá řada šperků a ozdob z orlích drápů.
Vědomí, že nepochybně docházelo k inbreedingu, tedy křížení mezi neandertálci a lidmi, vede k celé řadě zajímavých úvah. V genetické výbavě lidí najdeme hned několik genů, které pocházejí právě od nich. Zdá se pravděpodobné, že tyto geny, tedy neandrtálec v nás, mohou stát za některými civilizačními chorobami včetně nemocí kardiovaskulárního systému a spekuluje se i například o sklonech k depresivnímu prožívání.
Ať to bylo jakkoliv, zapsali se neandertálci nesmazatelně do dějin a vývoje naší civilizace.
Text: David Hainall