Co mají společného salmonely, Aztékové a Španělé? Více než 20 milionů mrtvých

Když se řekne „salmonela“ leckdo si představí sice nepříjemné, ale nesmrtící střevní onemocnění. Akutní, léčitelný průjem, při němž je člověk infekční, takže nakaženého je dobré izolovat od ostatních. Ovšem bakterie Salmonella paratyphi, jak už její název naznačuje, způsobuje paratyfus, což už je „jiná liga“ než „obyčejný průjem“.

Salmonela zabíjí

Bakterie získaná při nedokonalé hygieně putuje do střeva, kde následně skrz střevní sliznici proniká do hlubší tkáně, zasahuje kostní dřeň, játra i žlučovod. Už podle názvu se dá tipnout, že paratyfus se podobá tyfu, ovšem má však prudší nástup, slabší příznaky a kratší průběh. Postižený trpí trvalou horečkou, bolestí hlavy a břicha, nevolností, anorexií, suchým kašlem, zvětšením jater a sleziny. Jak ale tenhle lékařský úvod souvisí s Aztéky?

Aztékové

Aztécká říše se v roce 1521 rozkládala na zhruba 500 000 km čtverečních a odhady tehdejší populace se pohybují mezi 10–25 miliony. Proti nim stálo Cortézových 200 mužů. Hernan Cortéz byl nejen neústupný bojovník, vynikající stratég, ale v jistém smyslu dokonalý politik, jenž si uměl získávat přátele na straně jedné, a popuzovat své protivníky proti sobě na straně druhé. Nicméně ani to by mu zřejmě nebylo nic platné – početní přesila byla i tak zcela nepředstavitelná. Ačkoli indiány musely děsit jak střelné zbraně, tak koně, které neznali, přesto v jejich prospěch mluvila dokonalá znalost terénu, výhoda jazyka, s nímž se domluvili se sousedy (byť mohlo jít o znepřátelený městský stát) a v neposlední řadě i schopnost se zásobit potravinami, což byl jeden z Cortézových problémů. Nicméně Cortéz postupoval. „Dne 25. října 1519 španělsko–tlaxcalské oddíly opustily Cholulu a vydaly se na západ. Moctezuma nařídil věštcům a mágům, aby jim zabránili kouzly v dalším postupu, ale jejich úsilí nevedlo k ničemu. Zdálo se, že cizince nelze zastavit, což přivádělo panovníka k zoufalství. Když selhala diplomacie i magie, rozkázal zahradit hlavní cestu z Choluly do Tenochtitlánu kmeny poražených stromů a mohutnými balvany,“ píše Pavel Vodička v knize Dobytí říše Aztéků. Z citace je znát, je Aztékové byli ze Španělského postupu upřímně zoufalí.

Norská mrtvola

Tým mikrobiologa Marka Achtmana izoloval a dekódoval bakteriální DNA z mrtvoly mladé ženy, pohřbené kolem roku 1200 na hřbitově norského Trondheimu. Její pozůstatky, jež jsou o několik století starší než Cortezovo úspěšné tažení, jasně dokládají existenci paratyfových salmonel na evropském území. Pokud byly ve Skandinávii, není důvod, proč by nemohly být ve Španělsku a proč by některý z námořníků nemohl být přenašečem. Na první pohled je v úvaze příliš mnoho „kdyby“, ovšem faktem zůstává, že Aztékové nemřeli pod španělskými meči, nýbrž miliony jich do náruče smrti poslaly mohutné epidemie. Podobná smrtící metla, jakou v Evropě byly morové nákazy či španělská chřipka, prošla aztéckou říší v podobě nákazy paratyfem. A nějak se tam z Evropy dostat musela.

Příkopy plné mrtvol

„Dvě nejvýznamnější epidemie zahájily své zkázonosné tažení v letech 1545 a 1576. Zahynulo během nich 7 až 18 milionů lidí, převážně ve výše položených oblastech Mexika. V aztéckém jazyce Nahuatl se jim říká cocoliztli neboli morová, zhoubná nákaza. Františkánský historik, který se stal svědkem nákazy v roce 1576, popisuje, jak v mexických městech kopali velké příkopy, a celé dny je od úsvitu do soumraku plnili mrtvolami,“ píše na vědeckopopularizačním serveru osel.cz Stanislav Mihulka.

Zdá se, že tentokrát je v ruce jasný důkaz, čemu Španělé mohou poděkovat za následné ovládnutí rozsáhlého území, a zároveň jde o ukázku, jak moderní technika (analýza bakteriální DNA) může rozlousknout historický příběh.

Text: Topi Pigula