Velikost lidského mozku podle vědců souvisí s vybíjením velkých zvířat

Lidská evoluce a vývoj našeho mozku dodnes patří k fascinujícím tématům, jimiž se zabývá řada vědeckých studií. Podle té nejnovější získával lidský mozek na objemu, aby zvládal složitější úkoly související s lovem menší kořisti.

Mozek se přizpůsobuje

Proč se ale lidský mozek přizpůsoboval menší kořisti? Obecně se má za to, že člověk počty největších zvířat již v pleitoscénu snížil natolik, že mu nezbylo nic jiného, než se přeorientovat na lov menší zvěře. Ta však nebyla tak nápadná a disponovala větší rychlostí a obratností, na kterou člověk reagoval vývojem mozku. Ten mu umožnil lepší reflexy a koordinaci pohybů.

Zjednodušeně řečeno, když kupříkladu na afrických pláních ubylo velkých zvířat, jako jsou sloni, byli ve výhodě ti lidští jedinci, kteří měli velký mozek. Ti se totiž uměli přizpůsobit a zlepšit své lovecké strategie a techniky tak, že přežili i s lovem menších tvorů. A díky tomu předali své geny dál.

Jak velký máme mozek?

„Dospělý lidský mozek se nakonec rozšířil z průměru 650 kubických centimetrů před 2 miliony let na přibližně 1 500 kubických cm na prahu zemědělské revoluce asi před 10 000 lety. Hypotéza také vysvětluje, proč se velikost mozku po zahájení chovu mírně zmenšila na přibližně 1 300 kubických cm. K maximalizaci úspěchu lovu již nebyla potřeba další tkáň,“ píše Stephanie Pappas v magazínu Live Science.

Obecně se soudí, že spíše než jeden velký tlak či změna, jakou je například zmíněný úbytek obří fauny, působilo na evoluci lidského mozku mnoho menších tlaků vytvářejících synergický efekt. Ve hře je bezesporu změna klimatu, oheň, používání nástrojů počínaje těmi pazourkovými a celá řada dalších faktorů.

S tím nicméně nesouhlasí archeologové z univerzity v Tel Avivu, Miki Ben-Tor a Ran Barkai, a tvrdí, že „pokles velikosti kořisti vnímáme jako sjednocující vysvětlení nejen pro expanzi mozku, ale i pro mnoho dalších transformací v biologii a kultuře člověka…“

Ve studii, jež vyšla v prestižním magazínu Quaternary, archeologové Ben-Tor a Barkai tvrdí, že Homo erectus byl masožravcem zaměřeným na lov velké kořisti. A tím, jak počet kusů velké zvěře klesal, musel se tomu přizpůsobovat i člověk svými schopnostmi. Ty se pak projevily na velikosti mozku Homo sapiens.

Člověk pánem zvířat

V minulých stoletích se obecně soudilo, že člověk moudrý, tedy Homo sapiens, je nejpokročilejší, nejinteligentnější a nejvyšší formou stvoření a příroda by mu měla být podřízena. Nabádala k tomu ostatně i velmi známá kniha jménem Bible, v níž Stvořitel říká: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“

Nad lukami a vodami člověk panuje i nyní. Často tak ovšem (stejně jako v dávné minulosti) činí značně bezohledným způsobem, který nevede jen k razantnímu snižování stavů zvířat, ale mnohdy i k ohrožení sebe sama. Snad se situace v budoucnu začne (nějakým malým zázrakem) postupně zlepšovat...