V Carcassonne povraždili 20 000 obyvatel. Církvi vadila skutečná chudoba a skromnost

Když se na něco chce dodat důraz s ohledem na stáří daného objektu, dá se použít sousloví „už staří Římané“. V případě Carcassonne sice můžeme Římany zmínit, ale pokud jde o historii, tak je lepší zmínit Kelty. Byli to totiž právě oni, kdo si kolem roku 118 př. n. l. na malém návrší nad říčkou Aude postavili opevněné oppidum. Římané ho pojmenovali Colonia Julia Carcasoa a pod tímto názvem se zachovalo. Místo zmiňuje i Plinius ve svém pojednání Historia naturalis. Ovšem pokud bychom šli proti proudu času skutečně pečlivě, dojdeme až do neolitu. Už tehdy mělo místo své obyvatele.

Opevněné město – bašta odpadlíků

Strategická poloha mezi Toulouse a Středozemním mořem, odkud proudily zásoby včetně exotického koření a pochutin, si vyžádala pevné a vysoké hradby. Obehnat celé město hradbami mělo ve své době logiku: dalo se snadněji bránit před nájezdníky. Teprve později se ukázala zásadní nevýhoda hradeb. Město se uvnitř nemohlo rozrůstat a vně nebylo chráněné.

To se ukázalo při křižácké výpravě vyslané mimo jiné i proti odpadlíkům od „pravé“ křesťanské víry – katarům, kteří právě Carcassonne využili jako jednu ze svých bašt. Carcassonnský vikomt Raymond Roger Trencavel (1185–1209) katary nejen toleroval, ale dokonce i podporoval.

Čtěte také: Přivlekli nemoci, masakrovali a ponižovali nevinné. Příchod bělochů do Austrálie byl katastrofou

Církevní odpadlíci se snažili dát najevo, že obecně přijímané pojetí křesťanství vedoucí hlavně k bohatství církve, je pro ně nepřijatelné. Navíc měli řadu dalších revolučních názorů. Citujme z inkvizičního protokolu, v němž Vilém Belibasta mimo jiné prohlásil, že „…duše mužů a žen jsou stejné a bez rozdílu, celý rozdíl mezi mužem a ženou spočívá jen v jejich těle, jež učinil Satan“.

Muž a žena že jsou si rovni? To byla na svou dobu velmi odvážná a přiznejme, že i velmi nebezpečná myšlenka, která mohla člověka přivést až před plameny inkvizice.

20 000 obětí

V porovnáním s prostým životem katarských duchovních vynikl kontrast s bohatstvím církve, která hlásala skromnost a chudobu. Proto křesťanská církev vnímala katary jako hrozbu pro své bohatství. Vzpouzet se církvi bylo ve středověku životu nebezpečné, a tak není divu, že křižácká armáda město oblehla a roku 1256 po patnáctidenním obléhání dobyla. Ani ty nejvyšší a nejpevnější hradby nejsou zárukou, že město odolá.

„Obléhání v té době probíhalo téměř všude podle stejného principu. Obléhatelé bezprostředně po obklíčení zahájili vyjednávání s pánem hradu. Byl mu nabídnut čestný odchod a ušetření jeho mužů, pod podmínkou, že jim budou vydáni všichni heretici z města. Pokud jednání selhalo, tak bylo na všechny obyvatele města nahlíženo jako na heretiky pro jejich neposlušnost vůči papežskému nařízení a po dobytí hradu byly zapalovány hranice,“ píše Pavla Šimková se své bakalářské práci Pronásledování katarů na území Okcitánie. Co to znamenalo pro Carcassonne a nedaleké město Béziers? Masové vraždění, na jehož konci bylo 20 000 obětí.

Legenda o přežraném praseti

Období odbojných katarů nebylo jediným, kdy opevněné město muselo odolávat nepřátelským nájezdníkům. Podle jedné z legend při obležení vojsky Karla Velikého (772–799) obyvatelé města na přání madam Carcass vykrmili prase, které shodili z hradeb. Pádem prase puklo (jiné zdroje tvrdí, že se mu břicho roztrhlo o kámen) a z protrženého žaludku se vysypalo obilí. Obléhatelé tak usoudili, že ve městě jsou ještě obrovské zásoby jídla, když s ním mohou takto plýtvat, a odtáhli.

Mohlo by vás zajímat: Lži, podvody a krveprolití. Jak slavný dobyvatel zmasakroval říši Inků?

Carcassonne bylo roku 1997 zařazené na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, což s sebou vždy nese davy turistů a podstatné zvýšení cen. Na druhou stranu se jedná o jedno z nejzachovanějších, ne-li úplně nejlépe zachované opevněné město v Evropě. Přesto mělo namále. Když pozbylo důležitosti jako obchodní křižovatka, začalo chátrat. Pro svět ho zachránili architekt Eugène Viollet-le-Duc (1814–1879) a spisovatel Prosper Mérimée (1803–1870), kteří se zásadním způsobem podíleli na jeho rekonstrukci, jež trvala více než jedno století – od roku 1853 do roku 1960.

Pokud se vydáte do jižní Francie, naplánujte si cestu přes region Languedoc-Rousillon a zastavte se v Carcassonne. Rozhodně nebudete litovat. Dva prstence opevnění, 52 věží, dvě brány, hrad, románská bazilika Saint-Nazaire i romantické středověké uličky rozhodně mají co nabídnout.

Zdroj: UNESCO / Encyclopedia Britannica