Atomovka! Podle expertů je to nejlepší trik proti nečekaným asteroidům

Atomovkou na asteroid

Čeljabinský asteroid poukázal na zranitelnost před kosmickým kamením. Pomoct však mohou nejničivější zbraně lidstva.

Zní to skoro jako sen několika filmových nadšenců – celé roky se tvrdilo, že skutečná mise k asteroidu, který se ocitl na kolizní dráze se Zemí, by neměla nic společného s vizemi filmařů.

Nejspíše by se prý plánovala roky dopředu a zcela by spoléhala na nefilmové odklonění hrozby pomocí solární plachty nebo neškodného popíchnutím kamene mimo dráhu společnou ze Zemí. Zápletky z filmů jako je Armageddon či Drtivý dopad, v nichž odvážní astronauti k cíli převážejí atomovky, jsou přece jenom báchorky.

Nyní však skupina vědců z Iowa State University tvrdí, že právě jaderné zbraně jsou naší nejlepší šancí.

Rok po překvapivém dopadu

"Nabízíme možnost odvrátit jakoukoliv hrozbu dopadu asteroidu, s jakoukoliv dobou varování před jeho dopadem," sdělil vedoucí projektu Bong Wie na konferenci Nové pokročilé koncepty (Innovative Advanced Concepts) organizované počátkem února americkou agenturou NASA.

"Když jsem před několika lety náš výzkum obhajoval, musel jsem si pomoct poukázáním na vyhynutí dinosaurů. To už teď neplatí – měli jsme totiž jinou, bližší událost," sdělil Wie s odkazem na loňskou detonaci Čeljabinského meteoru.

Ten do pozemské atmosféry vstoupil loni na 15. února rychlostí 54 000 km/h a ve výšce zhruba 40 kilometrů nad povrchem detonoval silou snad až 500 kilotun TNT, tedy průměrně dvacetkrát silněji než bomba v Hirošimě. Tlakovou vlnou bylo zraněno na 1500 lidí a řadě dalších se vlivem rozbitých oken výrazně zhoršila únorová nálada.

Nejmrazivější však na celé události byla skutečnost, že zhruba patnáctimetrový objekt před dopadem nebyl vůbec katalogizován. Podle Wie je jenom otázkou času, než Zemi postihne jiná podobná katastrofa a je proto třeba mít připravený rychlý a efektivní systém planetární obrany. Proto padla volba na jaderné hlavice.

Čas na atomovky

Jak už zaznělo, optimální nejaderná mise na odklonění asteroidu by mohla spoléhat na několik strategií. Vedle již zmíněné solární plachty či nevýbušného impaktoru by mohlo jít také o prosté posazení vesmírného robota na oběžnou dráhu kolem objektu. Jenom svou samotnou dlouhodobou přítomností by ho po měsících a letech odklonil z fatálního kurzu. Podle Wie však na optimální řešení nemusí být čas – a v tom příapdě bude třeba sáhnout po jaderných zbraních a ukládání nálože pod povrch, rámcově tedy podobně jako v Armageddonu.

Wie spolu se svými kolegy vyvinuli koncept vesmírného plavidla HAIV (Hypervelocity Asteroid Intercept Vehicle), který působí jako zdvojená řízená střela či antiraketa spojená s vesmírnou sondou. Obešla by se bez Bruce Willise (či jiných astronautů), rovněž její fungování by bylo rychlé a rázné.

HAIV se skládá z kinetického tělesa, které je vysláno k asteroidu milisekundu před samotnou jadernou (zřejmě vodíkovou) bombou. Penetrátor by pro nálož vytvořil do asteroidu díru, a tak by zajistil co nejefektivnější anihilování celého objektu. Dle Wie by se tím zvýšila účinnost nálože dvacetinásobně.

Zemi ochrání ATLAS

Některé z pozůstatků by stále mohly mířit k Zemi, například v případě eliminace 300 metrů velkého asteroidu vzdáleného 30 dní od Země, by k naší planetě dorazilo pouze 0,1% jeho materiálu. Ze své podstaty by však systém mohl fungovat i mnohem blíže, bylo by však nutno počítat i s vedlejšími jevy při použití poblíž Země – například vyřazením satelitů elektromagmetickým pulsem (což by silně postihlo telekomunikaci i ekonomiku) nebo rizikem vzniku nadkritického množství úlomků, které by zase mohly na oběžné dráze vyvolat podobnou řetězovou reakci jako ve filmu Gravitace (opět neblaze narušující globalizovanou společnost).

Je proto záhodno vědět o cílech o něco dříve. Zde však na pomoc přispěchala americká NASA se svým tradičně megalomansky pojmenovaným program ATLAS ( Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System).

Ten bude plně funkční od roku 2015 a za jeho řízení bude odpovědná Havajská univerzita (NASA program dotuje). Po uvedení do provozu se očekává, že by měl přinést varování nejméně 24 hodin před dopadem objektů o minimální velikosti 8 metrů. U asteroidů o velikosti nad 45 metrů by už šlo týden a u 150 metrových asteroidů by bylo varování právě oněch 30 dnů.

K optimálnímu fungování by bylo samozřejmě zapotřebí sondu HAIV i systém ATLAS notně prozkoušet, i v případě odhalení objektu by navíc výrazně pomohlo mít jeden dva systémy HAIV připravené v raketovém silu. Wie však doufá, že se zvýšením financování programů je šance na fungující obrannou sílu vyšší než kdykoliv dříve – a poděkovat můžeme právě loňské události nad Čeljabinskem.

Ladislav Loukota