Mohli by existovat draci? Evolučně to není nesmysl

Když se řekne drak, asi si představíte něco spojeného jen s pohádkami nebo fantasy – a biologicky zcela nemožného. Ale podle paleontologů a biologů zase tak nesmyslní nejsou.

Většinu vlastností, které dělají draka drakem, totiž u celé řady živočichů najdeme, až na chrlení ohně. Ale draci stejně ve starověkých i středověkých legendách oheň spíše nechrlili, jen měli „jedovatý dech“… Nicméně stejně si příroda dokázala poradit i s tím, však ještě uvidíte.

Draci jsou létající ještěři?

Tak třeba létání. Draci jsou zjevně plazi – a mezi plazy se najde rovnou několik druhů, které dokážou létat, například dráček létavý. Nebo se klouzavým způsobem vzduchem pohybují některé druhy hadů – například mamba. A to ani nemluvě o pravěkých ptakoještěrech. Problém je jinde – draci jsou zobrazováni se šesti končetinami: předníma a zadníma nohama a dvěma křídly. A něco takového v přírodě naší planety prostě nenajdeme.

I když, částečně ano. U některých druhů žab se objevují kvůli parazitům mutace způsobující, že jim rostou zadní nohy dvakrát.

Draci a jejich dračí zbroj

Draci jsou v legendách proslavení také svou téměř nezničitelnou kůží – vlastně spíš obrněnými pláty, jimiž neprojde žádný šíp ani zbraň. Najdeme něco podobného také v přírodě? Pochopitelně ano. Tak třeba aligátoři. Jejich kůže je tvořena kostěnými destičkami a zejména horní část těla je velmi odolná. Když se do Ameriky dostali první evropští objevitelé, zjistili ke svému údivu, že se od obrněných hřbetů aligátorů odrážejí i kule z mušket.

Také mezi savci se najdou téměř neprůstřelní tvorové. Například nosorožci. Jejich kůže sice není zdaleka tak tvrdá jako ta aligátoří, ale zase má mnohem větší hloubku. Bývá tlustá až pět centimetrů, takže i mnoho dnešních moderních zbraní může mít problém ji prostřelit. Bohužel specializované zbraně kalibrů jako .416 Rigby, .416 Remington Magnum, .458 Winchester Magnum nebo 460 Weatherby Magnum si s těmito ohroženými tlustokožci poradí snadno.

Draci a chrlení ohně

Na začátku jsme sice psali, že chrlení ohně je nesmysl, ale podobné útoky na dálku u několika tvorů přece jen najdeme. Co třeba taková kobra, která může doplivnout jed až na vzdálenost dvou metrů – a to velice přesně. Ale existuje dokonce ještě lepší příklad.

Brouci prskavci žijí i v našich zeměpisných šířkách – vlastně je najdeme skoro po celé planetě s výjimkou Antarktidy. Sice jsou to dravci, ale současně jsou tak malí, že se sami stávají často kořistí větších predátorů. A tak si vyvinuli pozoruhodný obranný mechanismus: střílí po nepřátelích žhavé, až 100 stupňů Celsia horké chemikálie.

Jak to funguje? „Jeho vyměšovací buňky vytvářejí v jeho těle hydrochinon, peroxid vodíku a popřípadě ještě další chemikálie závislé na druhu brouka. Tyto chemikálie brouk uskladňuje v zásobníku a v případě nebezpečí přes svalově ovládaný ventil přesune do tlustostěnné reakční komory. Tato komora je potažena buňkami, které vytvářejí speciální enzymy (katalázu a peroxidázu). Jakmile je směs vtlačena do této komůrky, začnou tyto enzymy okamžitě štěpit peroxid vodíku a katalyzovat oxidaci hydrochinonu na chinon. Při této reakci vzniká volný kyslík a vytvoří se tolik tepla, že se pětina obsahu reakční komůrky vypaří. Tím vznikne přetlak, brouk s velkou přesností zamíří zadeček na svůj cíl a oblak chemikálií horký okolo 100 °C je vystříknut na nepřítele. Vystříknutí probíhá v pulsech s frekvencí asi 500 pulsů za sekundu. Výstřik je dokonce slyšet. Prskavec dokáže zahnat nejen predátory z říše hmyzu, ale třeba i menší žábu.“ (wiki)

V některých literárních podobách chrlí draci místo ohně blesky; například v asijské verzi dračích legend. Podobné mechanismy v přírodě existují, samozřejmě si vzpomenete například na elektrické úhoře nebo rejnoky.

Nesmyslná kombinace

Zdálo by se, že když zkombinujeme aligátora, dráčka létavého a brouka prskavce, vznikl by drak jako ze Hry o trůny, Beowulfa, Eragona nebo Hobita. Ale bohužel, přírodní mechanismy prakticky vylučují, aby taková kombinace vznikla. Například tvor natolik obrněný jako aligátor by byl příliš těžký na to, aby se dokázal vznést do vzduchu. A pokud by měl mít mechanismus na chrlení spalin, musel by na to obětovat asi třetinu těla – a to si zase nemůže dovolit jiný tvor než drobný hmyz. Evoluční zákony jsou prostě nemilosrdné.

Draci: pohádky, mýty a Hra o trůny

Každopádně většina znalců mýtů a pohádek tuší, že draci existovali. Oni vědí, že původ draků v kolektivních snech mnoha národů není náhodou. Možná v dávných pamětech lidstva existuje setkání člověka s dinosaury a vznikly pohádky, které jsou vzrušujícím záznamem minulosti tak pěkně ztvárněné v řadě filmů a seriálů. Všechno už bylo.