Česká expedice Srdcaři na severu zkoumala polární záři. Proč ji doprovázejí záhadné zvuky?
Původní obyvatelé severních oblastí Evropy a tradiční chovatelé sobů Sámové polární záři nazývají „světlem, které je slyšet“. Podle Sámů polární záři skutečně doprovázejí zvuky, které znějí jako harfa, malé zvonky nebo sob chodící po zmrzlém sněhu. Neznámý jev zkoumali během své cesty po severu Evropy i účastníci české expedice Srdcaři na severu.
Podle Katariny Alexxson, která se studiu polární záře intenzivně věnuje, mnoho lidí tvrdí, že záři skutečně slyšeli. Problém je, že záři v tu chvíli také viděli a to je podle Alexxson obtížné vysvětlit. Polární záře se vyskytuje ve výšce asi 100 km nad zemí, kde je atmosféra velmi řídká. Takže i kdyby zvuk doletěl dolů na zem, trvalo by to celé minuty.
Co je tedy příčinou zvuků provázejících polární záři? Podle Alexxson by za tím mohl být nějaký elektromagnetický jev v nižších výškách, případně pohyby krystalů ledu nebo jiskry mezi polární září a zemí.
Srdcaři na severu -auto Zdroj: redakce Prima Zoom
Polární záře se rodí ze Slunce
Polární záře, která se na severní polokouli nazývá aurora bodalis, na jižní pak aurora australis, jsou barevné světelné pásy viditelné na obzoru ve vyšších světelných výškách. Za vznikem polárních září stojí Slunce, na jehož povrchu se kvůli nepravidelnostem v magnetickém poli vytvářejí sluneční skvrny, v nichž může docházet k erupcím částic.
Tyto částice pak jako mrak slunečního větru putují vesmírem a k Zemi doletí za 2–3 dny. Část tohoto mraku se může zachytit do magnetického pole Země, které je nejsilnější v polárních oblastech. Magnetické pole tyto částice stáčí po spirálách k zemské atmosféře. Pokud se nabité částice pocházející ze Slunce setkají s atomy v zemské atmosféře, dojde k jejich rozsvícení ve výšce 80–100 km nad zemí.
Vědecká příčina vzniku polární záře byla potvrzena až v roce 2008 díky misi Themis, kterou uskutečnila americká NASA.
polární záře led Zdroj: redakce Prima Zoom
Sámové, Indiáni evropského severu
Sámové žijí na severu Evropy minimálně 5 000 let. Jejich osud je do jisté míry podobný se severoamerickými Indiány – s příchodem kolonistů a hlavně s pozdějším vznikem národních států postupně ztráceli území i práva.
Teprve ve druhé polovině 20. století se vlivem mezinárodního práva dočkali uznání. Tradičním kulturním centrem Sámů na norském území je Kautokeino, 90 % z necelých 4 000 obyvatel městečka používá severní sámštinu jako svůj mateřský jazyk. Ve městě sídlí sámský archiv, parlament a divadlo a také střední škola pro chov sobů.
Unikátní záběry polární záře můžete vidět v dalším díle českého expedičního dokumentu Srdcaři na severu v úterý v 16:10 na Prima ZOOM.