Letiště v době koronaviru: Mezi opatřeními v Praze a v Bangkoku je zásadní rozdíl

V cizině uvízly tisíce Čechů, kteří byli čím dál více zděšeni informacemi o opatřeních, majících zastavit postup koronaviru v Česku. Zatímco se zavíraly hranice a rušila letecká spojení, oni se snažili dostat za každou cenu domů. Jenže mnohé čekalo zajímavé překvapení.

Média: špatná zpráva je dobrá zpráva

Jak asi vnímal nouzový stav člověk v zahraničí, který měl přehled hlavně díky sociálním sítím (chtěl být kontaktu s blízkými i vzdálenými známými) a médiím (chtěl znát aktuální stav), ale neměl osobní zkušenost se situací v ČR? Dozvěděl se, že: hranice jsou zavřené a na jejich hlídání se vyčleňují kromě celníků i policisté a vojáci, osobní doprava s okolními státy je zrušená, předseda vlády tvrdí, že jsme ve válce a v zemi vládne naprostý nedostatek základních ochranných pomůcek. Obchody jsou, kromě těch naprosto nezbytných, zavřené, a volný pohyb osob omezen. Je nařízeno nošení roušek a ještě lépe respirátorů, které si ale nesmíte koupit, protože zásobování organizují státní složky, takže veškeré nákupy musí jít centrálně do státního sektoru.

Informace se mění den ze dne (viz nákupní doba pro důchodce) a orientovat se v tom, co je vlastně dovoleno, je čím dál těžší. Za takovéto situace, kdy to na dálku vypadá, že v Česku vládne takřka stanné právo, leckterý člověk na cestách (zvláště pobýval-li v koronavirem méně ohrožené zemi) zaváhá s návratem. „Domů nejedu ani náhodou,“ řekl francouzský „číšník“ lákající s přízvukem obsahujícím drnčivé „r“ hosty do pouliční jídelny v bangkokské čínské čtvrti. „Jednak jsou zavřené hranice a navíc tam vládne chaos.“ Podobných lidí jsme potkali několik, do Evropy se nikomu nechtělo. Pokud je netlačily rodinné důvody.

Kontroly na hranicích? A můžu je vidět?

Boeing 777-36N s kapacitou 365 cestujících letící z Dubaje do Prahy byl plný. Uvolněnou češtinou si lidé sdělovali (někdo s rouškou, někdo bez) odkud se vracejí a v podtónu zaznívaly obavy, co je vlastně čeká. Někdo se vracel ze západní Austrálie, jiný z Thajska, další z USA či Filipín. Všichni využili přestup v Dubaji a byli smířeni jak s možnou karanténou, tak s důkladnou kontrolou na pražském letišti. „Je to jasné a potřebné. Hlavně, že už budeme doma.“ Nikoho nepřekvapilo, že je letiště prázdné. Lety se ruší, proto nemá význam mít otevřené luxusní butiky a obchody. Navíc šlo o centrální nařízení o zavření obchodů. Ovšem na druhou stranu zřejmě všechny překvapilo, že… je letiště prázdné. Zatímco v Bangkoku cestujícím měří teplotu nejen na letišti (několikrát), ale i při vstupu do významné svatyně či vstupu na nádraží či do metra, tady byla naprostá absence jakékoli kontroly. Samozřejmě kromě pasové. Na hlavním nádraží v Bangkoku každému příchozímu změřili teplotu a na ruce mu stříkli dávku dezinfekčního gelu. Celý proces trval několik vteřin.

Jakkoliv je teplota až pozdějším příznakem napadení koronavirem, jde o tu nejjednodušší kontrolu a možnost prevence. Kdo má teplotu a vrací se ze zahraničí, je v podezření, které se testováním má potvrdit, nebo vyvrátit, a následně by měla následovat karanténa. Ta se totiž povinně vztahuje jen na lidi vracející se z Belgie, Číny, Dánska, Francie, Íránu, Itálie, Jižní Koreje, Německa, Nizozemska, Norska, Rakouska, Španělska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie. „Kde není nakažený člověk, není ani problém,“ nabízí se parafráze Stalinova citátu.

„Jsme konečně doma, ale byl to boj,“ hlásila Martina P., která se s celou rodinou velmi složitě dostala domů z nakaženého Španělska přes Německo domů, kde si aktuálně všichni „užívají“ první dny karantény. „Kontrolovali tě?“ ptám se naprosto cíleně, protože mě zajímá srovnání mé vlastní thajské a dubajské zkušenosti, respektive zážitek z neexistence kontrol na pražském letišti. „Kontroly trvaly kratší dobu, než jsme stačili vytáhnout roušky. Stačilo ukázat pasy a česká SPZ jasně říkala, kdo jsme a kam jedeme.“

Není fér dva příběhy, jeden z letiště a jeden z automobilového přechodu, zevšeobecnit. Nicméně i ony jsou střípkem do mozaiky, jak se daří situaci zvládat a pandemii v Česku podchytit. Ale buďme korektní, jedno opatření na Letišti Václava Havla přece jen funguje bezchybně – rozdávání letáčků!

Text: Topi Pigula