Mexická lysohlávková vesnice: kde se přeludy mění v realitu

Lysohlávka zblízka

Houbičky jsou kulturníí fenomén. Ne v České republice, ale v Mexiku...

Zeď turistického střediska v San José del Pacífiko zdobí plakát hub. Tedy „houbiček“. Na názorných kresbách v nadživotní velikosti se tady skví různé druhy nenápadných plodnic rodu Psilocybe. Nic vám to neříká? A co lysohlávky? A jsme doma. Tedy v Mexiku.

V pohoří Sierra Madre del Sur mexického státu Oaxaca se skrývá nepříliš nápadné městečko. Podobných jsou v Mexiku desítky tisíc. Snad jen počet hotýlků je na tak nenápadnou vesnici nápadně velký. Zdejší fenomén netkví v trecích do okolních kopců, byť jejich vrcholky skrývající se v mlze skýtají tušení dobrodružství, ani ve výborné kuchyni michelinských kuchařů. Místní návštěvníci podezřele často procházejí zdejší louky a okraje lesů s očima upřenýma k zemi a hledají, a nutno říct, že nacházejí, psychotropní houby.

Lysohlávky jako lapadlo na turisty

Místní pochopili, že dávná tradice a tajemství šamanů se stává turistickou atrakcí. Když se urodí, prodávají místní amatérští „mykologové“ lysohlávky na ulici a občas jsou ochotní poradit místa, kde rostou. Houby proslulé halucinogenním vlivem na lidskou psychiku se dají koupit naložené v medu, ale nabízejí se ke konzumaci jak syrové, tak sušené. Doba tradičních šamanů a jejich tajemství pomalu mizí. Účinky zdejších psychotropních hub na sobě vyzkoušeli třeba Bob Dylan, Donovan nebo Beatles. Právě „Broukům“ pomáhala v Oaxace s „osvícením“ proslulá šamanka María Sabina, jejíž oblíbenou houbičkou byla Psilocybe mexicana.

Lysohlávková vesnice. Foto: Antonín Krása

Trička se šamankou i lysohlávkami patří mezi časté suvenýry. Není lepšího důkazu, jak se z tradičního léčitelství a šamanismu stává kýč a stará tradice plodí nové peníze. Říká se, že vše potřebuje reklamu, ovšem Maríy Sabiny se to už netýká, neboť zemřela 23. listopadu 1985. Ovšem mexické lysohlávky žijí dál. Aztékové je před více než dvěma tisíciletími znali jako „božské“ houby a švédský vědec Albert Hofmann zkoumal tento druh v laboratorních podmínkách včetně pokusů na lidech. Tedy sám na sobě. Pokud je vám toto jméno v souvislosti s drogami povědomé, tak skutečně se jedná o muže nazývaného otcem LSD. Psilocybin a psilocin jsou totiž z hlediska účinků LSD velmi podobné.

Jeho zážitky s požitím hub se uchovaly v knize The Botany and Chemistry of Hallucinogens: „Plně jsem si uvědomoval, že mé znalosti mexického původu hub způsobovaly představy výlučně mexických scenérií. I když jsem se snažil vidět prostředí kolem mě tak, jak ho znám, mé snahy vyzněly naprázdno. Ať už moje oči byly zavřené, či otevřené, viděl jsem pouze mexické motivy a barvy. Když se nade mnou sklonil lékař dohlížející na experiment, aby zkontroloval můj krevní tlak, byl transformován do aztéckého kněze a já bych nebyl překvapen, kdyby měl obsidiánový nůž. Navzdory vážnosti situace mě pobavilo, jak germánská tvář mého kolegy získala čistě indický výraz. Na vrcholu intoxikace, asi 1 ½ hodiny po požití hub, dosáhly změny tvarů a obrazů tak alarmující rychlosti, že jsem se bál zničení ve víru měnících se tvarů a barev. Po asi šesti snových hodinách přišel konec. Subjektivně jsem netušil, jak dlouho tento stav trval.“

Lysohlávky bílé budu sbírat v lese

Psychotropních hub rodu Psilocybe roste v Mexiku celá řada, takže není divu, že předkolumbovské civilizace je využívaly ke svému spojení s bohy. Psilocybe mexicana popsaná roku 1957 může být důstojným protějškem naší Psilocybe bohemica, jež je z hlediska popisu výrazně mladší. V „rodném listu“ má zapsáno datum 1983 a oproti mexické jmenovkyni má v Česku sotva dvacítku lokalit. Znalci místa výskytu je tají nejen proto, že jde o relativně vzácnou houbu (lysohlávek se na našem území vyskytuje několik druhů) ale i proto, aby se příliš nerozšířilo povědomí o konkrétních lokalitách, jež by pak mohly být sběrem ohroženy.

Malby v San José

Něco podobného se totiž stalo i v San José del Pacífiko. Jakmile se z hub stal vyhledávaný obchodní artikl, jehož identifikační klíč si každý může v turistickém centru přefotit mobilem, jejich cena se zvýšila, ale počty lokalit zmenšily. Známost vesnice totiž už dosáhla do české kotliny. „Zájezdy s přímou specifikací na tuto vesnici jsem nezaznamenal. Ale kdo by se chlubil, že jede na tento tip zážitkové turistiky. Je to podobné, jako kdyby se němečtí hledači lysohlávek ptali během rezervací krkonošského ubytování na to, zdali už rostou,“ usmívá se Michal Vávra, provozovatel cestovatelského serveru cestolino.cz.

„Ale přesto se podle lokality dá vytipovat zájem případného turisty. Pokud se někdo chystá například do oblasti mexické Sonorské pouště, dá se předpokládat, že to bude vášnivý kaktusář. Právě tam se nacházejí místa s obrovskou druhovou diverzitou kaktusů. A znalci vědí o tamním výskytu proslulého halucinogenního druhu Lophophora williamsii, známějšího jako peyotl. Ten je v průběhu staletí Indiány používán jako prostředek ke spojení s bohy. Kdyby někdo chtěl zajistit ubytování přímo v San José del Pacífiko, tak myslím, že by důvod jeho návštěvy byl jasný “ dodává M. Vávra.

Kdybyste v Sierra Madre del Sur viděli baťůžkáře s atlasem hub pod paží, dost možná máte před sebou hledače opojného a občas velmi nebezpečného dobrodružství.

Text: Topi Pigula