Byl Prorok Muhammad v jižním Kyrgyzstánu?

Oš a Uzgen - města Hedvábné stezky - Obrázek 4 Zdroj: Lukáš Synek

Přestože Kyrgyzstán láká cestovatele především svými horami, může nabídnout i pár historicky významných míst.

Vždyť třeba městy Oš a Uzgen na jihu země v jihovýchodním koutu Fergánské kotliny procházela jeden a půl tisíce let Hedvábná stezka a podmiňovala utěšený rozvoj celé oblasti. V posledních letech však jižní Kyrgyzstán vešel ve známost spíš kvůli etnickým a politickým konfliktům.

V roce 2000 oslavil Oš údajných 3000 let své existence. Možná trochu přehnané oslavy plynoucí z ideologie kyrgyzské vlády, nicméně Oš bezesporu patří k nejstarším sídlům Střední Asie a jeho historie je doložena až do 5. století př. Kr. O století později tudy prošel Alexandr Veliký – přitom není bez zajímavosti, že odtud poslal domů vlašské ořechy, a z Řecka se pak jejich pěstování rozšířilo dál. Donedávna se proto mylně předpokládalo, že původním místem výskytu ořešáku královského je Řecko.

Když kolem přelomu letopočtu vznikla Hedvábná stezka, stal se Oš jedním z jejích obchodních center. Obchodní karavany sem přicházely ze Samarkandu podél Pamíru přes Chodžent, Kokand a Margilan. Za Ošem pak pokračovaly přes obávaný Pamír a při troše štěstí dorazily do Kašgaru. Díky obchodu město prosperovalo, ať mu vládl kdokoliv: Skytové, Karachánovci, Mongolové či Timurovci.

V 7. století sem podle pověsti zavítal i Prorok Muhammad. Vystoupil na zvláštní horu tyčící se zde osamoceně z plochého dna Fergánské kotliny a ohromen úchvatným výhledem na úrodnou planinu i na předhůří zdvihajícího se Pamíru vydechl prý údivem „oššš...“. Odtud tedy jméno města, přestože Muhammadova cesta do Střední Asie není nikterak doložená.

Této hoře se říká Šalamounův trůn podle bájného zakladatele města. Představuje dominantu a znak Oše, tyčí se nedaleko centra a stala se poutním místem zdejších muslimů. Protože svým tvarem připomíná ležící těhotnou ženu, místní věří v magické pozitivní účinky této hory na otěhotnění. Přicházejí se sem proto pomodlit ženy, které mají problémy s otěhotněním nebo které už naopak chtějí poděkovat za narození vytouženého děťátka. Na Šalamounově hoře stojí také malá mešitka zvaná Baburův dům, kterou si nechal postavit slavný Zahiruddin Muhammad Babur (zakladatel dynastie Mughalů v severní Indii) v roce 1494 po své korunovaci fergánským králem. Na vrcholu hory pak vlaje červeno-žlutá kyrgyzská vlajka obřích rozměrů.

Proč jezdit do Kyrgysztánu?

Se svými 200 000 obyvateli je Oš druhým největším městem Kyrgyzstánu a funguje jako správní středisko celé jižní části republiky. Hlavní město Biškek totiž leží v severní části, která je oddělena téměř doslova „devatero horami a devatero řekami“ (tj. hřebeny Ťan-šanu). Přestože stále vylepšovaná silnice Biškek–Oš už zkrátila dobu jízdy do hlavního města na nějakých jedenáct hodin, jižní část republiky stále zůstává poměrně odloučená, což se odráží v jejích silných nárocích na širokou autonomii živených etnickými, myšlenkovými i ekonomickými rozdíly obou částí.

Pokud se v Oši neodehrávají nějaké politické nebo etnické konflikty, připomíná toto město se spoustou zeleně spíš převelikou vesnici. Z tohoto obrazu se vymyká jen jediná výšková budova a rozsáhlý rušný bazar Džajma, jeden z vůbec největších a nejlepších bazarů Střední Asie, kde lze koupit dokonce i vychlazený exportní Staropramen. Nostalgický zážitek pro nás může představovat stále stojící socha Lenina, který zaujatě hledí vstříc lepším zítřkům. Zajímavé je také dění před Novou mešitou, největší mešitou v Kyrgyzstánu, kterou každý pátek, muslimský sváteční den, obléhají davy věřících. Podle rysů tváře lze rozpoznat Kyrgyzy a Uzbeky, hlavní obyvatele Oše, neobvyklé oblečení naopak prozrazuje Afghánce a Pákistánce.

Rejže, samá rejže...

V Oši dnes nenajdeme mnoho starých památek, za nimi je třeba zamířit do nedalekého města Uzgen s historií dlouhou též více než 2000 let. V 11.–12. století býval jedním z hlavních měst říše Karachánovců (turkická dynastie), kteří tuto část Střední Asie ovládali v 9.–12. století. Právě z tohoto období se pěkně dochovalo trojité mauzoleum, v němž odpočívají karachánovští panovníci. Mauzolea vynikají svou terakotovou fasádou s krásnými ornamenty a cihlovými mozaikami v různých stylech. Návštěvníci se sem přicházejí poklonit památce dávných panovníků. Vedle se tyčí 28 metrů vysoký robustní minaret. Nedávné archeologické vykopávky zde také odhalily zbytky medresy, která poblíž minaretu stávala.

Srdcem Uzgenu je stejně jako v Oši veliký bazar. Pozná se snadno, protože na hlavní silnici, procházející kolem jeho hlavní brány, panuje jakási lokální permanentní zácpa a chaos. Lidé parkují, kde se dá, aby si mohli odskočit na nákup. Hlavním artiklem je rýže. Uzgenský rajón totiž představuje hlavní oblast produkce rýže v Kyrgyzstánu.

V Uzgenu si připadáme spíš jako v Uzbekistánu, vždyť také Uzbekové tvoří drtivou většinu jeho obyvatel. Uzgen vešel ve známost jako ohnisko ozbrojeného konfliktu mezi Uzbeky a Kyrgyzy (přes tři sta obětí) vyvolaného etnickou diskriminací Uzbeků během přidělování bytů, půdy a míst v regionální administrativě na sklonku éry Sovětského svazu (1990). Od té doby už zde sice žádné otevřené nepokoje nevypukly, nicméně etnická nevraživost v méně viditelné formě přetrvává a nadále rozděluje uzbeckou a kyrgyzskou populaci v celém jižním Kryzgyzstánu a příhraničních oblastech sousedních států. I když právě Uzbekové zde představují hlavní ekonomickou sílu, správní moc pevně drží v rukou Kyrgyzové. Od této nerovnosti se odvíjí celková nálada. Řada cestovatelů se proto jižnímu Kyrgyzstánu raději vyhne, přestože se jedná o historicky zajímavou oblast a důležité východisko pro treky do okolních velehor nebo přechody do Uzbekistánu, Ťádžikistánu a Číny.

Lukáš Synek