Rozhovor: Jak se žije v Lucembursku?

Nejprve se nám prosím představ – kdo jsi, kde žiješ, jak dlouho, co děláš…

Je mi 25, žiju už druhým rokem v Lucembursku, kde studuji magistra a na poloviční úvazek učím angličtinu. Než jsem se přestěhovala do Lucemburska, pracovala jsem jako asistentka pro děti migrantů na základní škole v Anglii.

Kde jsi žila, než ses přestěhovala do Lucemburska?

V Derby na severu Anglie.

Přečtěte si také:

Proč jsi do Lucemburska odjela?

Chtěla jsem pokračovat ve studiu a magisterský program, který je v Lucembursku nabízen, je zajímavý. Je o migraci, kulturách, které se v Evropě potkávají a multilingualismu a vzhledem k tomu, že Lucembursko je multikulturní a vícejazyčné, viděla jsem to jako super příležitost.

Jaké byly tvé první dojmy?

Lucemburk je hezké město. Je to mix francouzské a německé architektury, kultury a životního stylu. Zároveň jsem ale byla nemile překvapená z neochoty místních úředníků – je to mnohem horší než v Česku, a to i přesto, že mluvím dvěma ze tří oficiálních jazyků.

Co bylo v začátcích nejtěžší?

Kromě úředníků, kteří nevynechají jedinou příležitost vám ukázat, že jste tu jen cizinec, to bylo a je počasí. Vzhledem k tomu, že jsem se stěhovala z Anglie, myslela jsem si, že jsem připravená na všechno – především na déšť a šedou oblohu. Mýlila jsem se, v téhle malé zemi jen velmi zřídka svítí sluníčko a šedá obloha je tu od října do května.

Co Tě naopak nejvíc překvapilo?

Překvapilo mě, že historické propojení Česka a Lucemburska je viditelné na spoustu místech. Kromě toho, co je víceméně známé – že v místní katedrále je pochovaný Jan Lucemburský, je na hlavním náměstí Place d'Armes malinké náměstí pojmenované po Janu Palachovi s pamětní deskou. Na hradě Vianden byla vloni výstava o Karlu IV. a Jan Nepomucký má sochu na Viandenském mostě.

Jsou v lucemburské kultuře nějaké zvláštní zvyklosti, které jsou pro místní normální, ale ty je se svými českými kořeny nemůžeš pochopit?

Zvyk, který je pro mě hodně zvláštní, je mít celý den stažené zatemňovací rolety v celém domě. Asi mají lidé na těch roletách zevnitř nakreslenou modrou oblohu a slunce, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Převzala jsi nějaké kulturní zvyky, o kterých sis myslela, že nikdy nepřevezmeš?

Je moc těžké posuzovat lucemburskou kulturu. Lucemburčani jsou malý národ a většina lidí, které jsem tu potkala a kteří jsou moji přátelé, jsou cizinci. Znám jednoho Lucemburčana, který je ale původem Čech, a tak podle něho nemůžu soudit.

Jak se k tobě chovají místní? Jak tě berou? Je snadné vytvořit si v místě nové přátele?

Vzhledem k tomu, že tu je spousta cizinců, existuje velké množství skupin, v rámci kterých si člověk může najít přátele. Většinou však v těchto skupinách o Lucemburčana nezavadíte. S místními je to zajímavé, ač je lucemburská ekonomika na přistěhovalcích závislá, cizinci jsou mezi místními nepopulární, ať už proto, že nemluvíme lucembursky, nebo proto, že tu krademe Lucemburčanům práci.

Cítíš se v Lucembursku jako doma? Jak dlouho to trvalo, než ses tam přestala cítit jako na návštěvě?

Mám tu domov – náš byt. Ale ten domov by se dal přemístit kamkoliv jinam ve světě, není závislý na Lucembursku jako takovém.

Ve městě jsem se přestala cítit jako na návštěvě asi po třech měsících. To jsem v autě po cestě domů poprvé nekopírovala trasu autobusu a zvládla jsem si uvědomit, že cesta na dálnici nemusí vést skrz všechna sídliště.

Co je lepší na žití v Lucembursku než v ČR?

Dá se tu mluvit v podstatě jakýmkoliv jazykem, který vás zajímá. Cizinců je tu spousta a učit se cizí jazyk je skoro podmínkou k životu. Je naprosto normální, že lidé mluví nejméně třemi jazyky. Taky jsou tu vysoké platy. Ač jsou tu taky vysoké ceny, člověk si něco uspoří.

Co je lepší na žití v ČR než v Lucembursku?

Kultura. Festivaly, divadla, koncerty, besedy, sportovní utkání a další vyžití tu skoro úplně chybí. Filharmonie a Národní divadlo se snaží, ale v žádném případě se nemůžou vyrovnat programům, které jsou nabízeny v Česku, a to i v menších městech, nejen v Praze.

Co ti nejvíce chybí z české kultury?

Kromě kultury, kterou jsem popsala v předchozí otázce na tuhle otázku moc nedokážu odpovědět, myslím, že jsem si za ty tři roky v zahraničí udělala trochu zidealizovaný obrázek o České republice – že jsme všichni přátelští, že jsou všichni Češi aktivní a že jsme národ do nepohody...

Chybí mi hlavně rodina a přátelé. Svíčkovou i guláš si doma uvaříme a houskové knedlíky se dají koupit v Kauflandu v Německu, což je 40 minut autem.

Jak často jezdíš domů?

Přibližně čtyřikrát do roka.

Jak je živobytí v Lucembursku cenově náročné?

Život v Lucembursku je drahý. Nejdražší je tu nájem, pro mnoho mladých profesionálů a rodin, kteří se sem stěhují za prací, je tu nedostatečná kapacita bydlení a ceny nájmů proto mohou dosahovat nebeských výšek.

Jídlo v restauracích je drahé, ale také je na vysoké úrovni. Lucemburk měl největší počet Michelinských hvězd na jednoho obyvatele, nevím, jestli pořád ještě má.

Chtěla bys v Lucembursku zůstat? Jaké máš plány do budoucna?

To je dobrá otázka. Nechtěla bych tu zůstat, je tu trochu nuda, a navíc to počasí… Chceme se s partnerem přestěhovat někam do tepla, ale kam, to se uvidí v následujících měsících.

Díky za rozhovor!