ZOOMujeme kolem světa Itálie: Andělé a démoni v Římě, orchideje na Gargánu

Šifra mistra Leonarda

Když spisovatel Dan Brown po fenomenálním úspěchu Šifry mistra Leonarda napsal knihu Andělé a Démoni, asi ho nenapadlo, že vlastně píše průvodce po některých uměleckých místech. I když kdo ví… Hlavní hrdina, profesor Langdon má zabránit vraždám a hledat symboly, které mu mají cestu naznačit. Na základě indicií nalezené v básni se urychleně vydává do římského Panteonu, jedné z nejzachovalejší památek.

Jde o starověký kruhový chrám původně zasvěcený všem bohům, jenže od převzetí „teologické“ moci křesťany se stal zasvěceným Panně Marii mučedníků (Santa Maria dei Martiri. Pokud chcete využít místního metra, vystupte na stanici Coloseo a udělejte si procházku. Chrám nechal postavit Marcus Vipsanius Agrippa (zeť a nejbližší spolupracovník císaře Augusta) v době svého třetího konzulátu v letech 29 až 19 př. n. l., a to patrně v podobě baziliky jako svoji soukromou svatyni. Po roce 80 n. l. byl chrám – snad po požáru – obnoven za císaře Domitiána. Dnešní kruhová podoba Pantheonu pochází z doby Hadriánovy († 138), který jej dal po požáru v roce 123 přestavět. Právě tady je pohřben Raffael Santi, který měl sloužit Langdonovi jako indicie, nicméně děj knihy ukazuje, že šlo o mýlku.

Jelikož jde o thriller, nechybí vraždy a už od začátku je jasné, že budou naaranžované v symbolickém smyslu základních prvků. Kostel Santa Maria del Popolo, konkrétně kaple Chigi je dějištěm první vraždy jedná se o prvek země. Kniha má spát a jde to ráz na ráz. Další mrtvola – tentokrát se se slovem air (vzduch) vypáleným na hrudi leží na Svatopetrském náměstí, jež je považování za srdce křesťanského světa (podobně je titulován i Jeruzalém). Vlastně spíše než o římské jde o náměstí vatikánské. Je to přesně ono místo, kde se tísní davy v průběhu papežského konkláve.

U egyptského obelisku je zasazený bílý kámen s hlavou foukající „vítr“. Připomíná dětskou kresbu, nicméně nápis Cest Ponente – západní vítr jasně říká o jaký prvek jde. Jedná se o vskutku monumentální prostor, jehož současná podoba pochází z dob vlády papeže Alexandra VII. Bylo by škoda, kdyby se Brownovu dílu vyhnul sex. Ten zastupuje místo třetí vraždy, sousoší extáze sv. Terezy v kostele kostele Santa Maria della Vittoria v Římě, konkrétně v tzv. kapli Cornaro (Capella Cornaro). Sousoší sv. Terezy prožívající orgasmus a anděla se šípem vysochal italským barokní sochaře a architektem Gian Lorenzo Bernini. Tentokrát kardinál uhořel, takže na scénu vstoupil oheň.

Zbývá voda a poslední kardinál a poslední smrt. Voda, to znamená fontána a i v tomto případě vás kniha zavede ke krásnému uměleckému dílu. Fontána Čtyř řek je vytvořená v letech 1648–1651 italským barokním sochařem a architektem Gianem Lorenzem Berninim. Kniha smrtí kardinálů nekončí, nicméně tentokráte jsme zazoomovali trochu cestovatelsko-literárním světem. A teď více na jih a za orchidejemi

Orchideové louky na Gargánu

Gargáno je prosluněné, má pláže, dostatek sluníčka a nachází se v jižní Itálii, severně od barokního městečka Bari, kde je mezinárodní letiště. Nejen trhy, ale i okraje pláží nabízejí divoký tymián a občas se tady bez problémů domluvíte česky. Jedno z ubytování tady spravuje Lucie Zacek, což si klidně můžete přeložit, jako Žáčková, pohledná Češka se srdcem na dlani. Mimochodem jimi sklízené olivy a za studena lisovaný olivový olej je jedním z nejlepším, který jsem kdy ochutnal.

„Jaké víno mám koupit, abych nepřišel na návštěvu s prázdnou,“ vyslal jsem zoufalý dotaz směrem k Lucce, stojíce mezi regály s nepřeberným množstvím lahví, odrůd a cen. „To je fuk, tady jsou všechny dobré,“ zazněla odpověď. Stručná… a jak se následně ukázalo, tak pravdivá. Její partner Petr Žáček je kapitánem džunky, kterou brilantně ovládá a se zájemci dělá vyjížďky do blízkého i vzdáleného okolí. Co dělá ale Gargano extrémně atraktivní pro přírodovědce, je neuvěřitelné množství orchidejí: od tořičů, jejichž květy se maskují za hmyz, aby ho zmátl a nalákal k páření, přes nádherně plnokvěté vstavače, až po skrytě rostoucí lesní orchideje až po druhy, které se v našich luzích a hájích nenajdou. Aceras panenka (Aceras antropophorum) patří mezi ty méně nápadné, vstavač motýlovitý (Orchis papilionacea) je naopak na loukách (často pravidelně spásaných) vidět zdaleka. I jen mírně poučený laik orchideje zaznamená, ale odborník zaměřený na tuto skupinu bezesporu zajásá. Jak jsme se sami přesvědčili, na Gargánu to není jen o orchidejích (60 druhů), ale na své si přijde i botanik se širším záběrem. Roste tu přes 2000 druhů vyšších rostlin a některé z nich jsou endemické,“ píše výborný fotograf divoké přírody Ondřej Prosický. Není náhodou, že vyšla kniha 248 stránková publikace botaničky Claudio Del Fuoco s názvem Orchidee del Gargano.

Řím je z hlediska četby Andělů a démonů, kouzelným místem, Gargáno je pro změnu půvabným místem pro fotografa s přírodovědným zaměřením místem neméně půvabným. Gargano nabízí i jiné zajímavosti, jako například opuštěnou fašistickou hydroplánovou základnu Ivo Monti. Ale to už je jiný příběh.

Text: Topi Pigula