VIDEO: Opulentní hostiny a bouřlivé námluvy – tak vypadá jaro v polárních oblastech

V polárních oblastech se neobjeví slunce téměř půl roku. Jakmile se sem začne na začátku jara vracet, začne se ledový svět proměňovat. V Antarktidě se na několik málo obnažených míst spěšně vrací miliony tučňáků kroužkových, aby zde vyvedli mladé. Není to ale nic jednoduchého: tučňáci musí čelit nejchladnějším a nejdivočejším vichřicím na planetě, takzvaným katabatickým větrům. Vznikají tak, že se moře ohřívá rychleji než pevnina a rychlostí až 320 km/hod „nasává“ ledový vzduch z nitra Antarktidy. Jaro v Antarktidě tak může být tím nejnebezpečnějším ročním obdobím.

Na severu naší planety se na jaře ztenčuje led a rozmrzají vnitrozemské řeky, které byly půl roku zamrzlé. Miliony tun ledu se dávají do pohybu a přitom vytrhávají z říčních břehů balvany i celé stromy. Vznikají obrovské záplavy, které představují 10 procent celosvětových zásob sladké vody. Jakmile se dostanou do oceánu, začnou urychlovat tání ledu. Brzy tak ze Severního ledového oceánu zmizí ledová plocha o velikosti Austrálie.

Zatímco lední medvědy tenčící se led ohrožuje, protože jen na něm jsou schopni lovit tuleně, narvalové jednorozí vyrážejí do akce:

Díky stále teplejšímu slunci a živinám, které do oceánu na jaře přinášejí řeky, se daří planktonu. Na jeho rozšíření jsou závislé bizarní žebernatky, neboli mořský angrešt. Tito draví mořští láčkovci filtrují mořskou vodu žahavými tykadly a vlnivé pohyby řasinek lámou sluneční paprsky do slunečních odstínů. Největším požíračem planktonu je ale arktická treska, která se objevuje v obrovských hejnech čítajících až 500 milionů ryb. Ty zase lákají predátory v podobě tuleňů a ptáků, kteří na cestě za treskami urazí každoročně desetitisíce kilometrů.

Na kratičké období kombinace sílícího slunce, praskajícího ledu a tajících řek způsobí, že Severní ledový oceán přímo kypí životem.

(mih)