Hollywood ve službách Hitlera: filmaři šli nacistům na ruku

Ve 30. letech 20. století byl Adolf Hitler v Hollywoodu velmi oblíbenou postavou. Podle nového výzkumu s ním ochotně spolupracovala prakticky všechna americká velká filmová studia. Ve své knize to tvrdí harvardský historik umění Ben Urwand. Představuje v ní dostatek důkazů o „kolaboraci“ legendárních studií jako MGM, Paramount nebo 20th Century Fox. Proč to manažeři studií dělali? Samozřejmě kvůli zisku…

Německý filmový trh byl nesmírně velký a významný. Žádné studio ho nechtělo ztratit – a německá propaganda jim právě tím vyhrožovala. Poté, co se Adolf Hitler chopil moci a NSDAP začala rozhodovat o tom, co je pro Němce dobré, začali němečtí propagandisté tlačit na filmová studia. Vyžadovali, aby studia ve filmech měnila části, které mohly být pro Třetí říše urážlivé nebo jen kontroverzní.

Podle Urwanda si dokonce významná část manažerů myslela, že Německo válku vyhraje a chtěla tedy uchránit budoucnost svého podnikání. Historik to popisuje v knize nazvané „The Collaboration: Hollywood's Pact with Hitler“.

Na slovíčko s propagandou

Ukazuje to dost přesvědčivě na několika konkrétních případech. Němečtí propagandisté měli velkou moc. Roku 1940 šel do kin film All Quiet natočený podle slavného Remarquova protiválečného románu. Joseph Goebbels nechal zorganizovat „spontánní“ demonstrace, při nichž protestující vypouštěli do kin krysy a házeli do sálů různé páchnoucí látky. Vzbudil takovou nevoli, že Carl Laemmle, šéf studia Universal Pictures nechal vytvořit speciální verzi filmu, která by Němce neurážela. A to přesto, že byl Laemmle sám židovského původu…

Osobně pak odjel do Německa, aby ji představil. Sice se tam líbila, ale Němci stejně přišli s jednou ponižující podmínkou: „německá verze“ filmu musela jít do kin dříve než originál – vypadalo by to, že ta německá je původní, zatímco svět se dívá na jakýsi podivný sestřih. Laemmle souhlasil…

Vyhrožování studiím měl na starost německý konzul v Los Angeles Georg Gyssling. Studia pod jeho tlakem začala odmítat i ty nejlepší scénáře, které by se jen trošku mohly dotknout německých citů. Právě z tohoto důvodu byl odmítnut film slavného Hermana J. Mankiewicze, který později napsal scénář k filmu Občan Kane.

Když nacisté pracovali pro film

Studio Paramount vyřešilo problémy s Němci tak, že na vyjednávání s nimi najalo vysoce postaveného člena NSDAP Paula Thiefese. A ve stejné době se šéf německé pobočky MGM Frits Strengholt rozvedl se svou židovskou manželkou – na nátlak německého ministra propagandy. Ten považoval za zcela nepřijatelné, aby se někdo tak vysoce postavený s židy vůbec stýkal – natož aby s nějakým žil…

V hollywoodských filmech, které se promítaly v Německu, se nesměla objevit jména žádných židů, kteří někdy proti Německu vystoupili s kritikou – pro německý trh musela být jejich jména z titulků odstraněna. Je paradoxní, že nakonec vše vyřešil opět trh. Poté, co Německo vtrhlo do Francie a zaútočilo na Anglii, zjistil Hollywood, že filmy upravené pro potřeby Německa jim jinde na světě úplně odmítají. A to byl konec náklonnosti – asi kolem poloviny roku 1940 velká americká studia Německo opustila a začala natáčet antifašistické filmy…

Sílu vlivu vůdce nacistické Třetí říše na všechny oblasti života v zemi uvidíte v dokumentu Síla Hitlerovy propagandy dnes ve 20.00 na Prima ZOOM.