Ženy nejvíc touží po mužích, kteří jsou podobní jejich bratrům

Práce amerických psychologů potvrdila hypotézu, o níž dříve existovaly jen „anekdotické důkazy“. Tímto termínem se ve vědě označují „lidové moudrosti“, „jedna paní povídala“ a „každý ví, že...“ Tedy tvrzení, na nichž se sice spousta lidí shodne a zřejmě jsou opravdu nějakým způsobem podložená fakty, ale zatím se nenašel vědec, který by problém prozkoumal, potvrdil, nebo vyvrátil. A právě jednu z takových moudrostí se rozhodl prozkoumat tým vědců z University of Texas.

Výsledek byl zcela jednoznačný – významná část žen nevědomky opravdu upřednostňovala muže, kteří výrazy tváře i držením těla připomínají jejich bratry, bez ohledu na to, zda jde o bratra mladšího nebo staršího.

Proč? K čemu to ženám je?

Vysvětlení fenoménu a jeho smysl jsou mnohem složitější, než jeho pouhý popis. Autoři práce jednoznačné vysvětlení zatím nemají, už jen proto, že jde zřejmě o mnohem složitější komplex faktorů, které hrají roli.

Jedním z nejdůležitějších zákonů, který zde působí, je zákon podobnosti. Pro ženy je jejich bratr dlouhá léta tím nejbližším mužem stejného věku, jakého znají – je pro ně tedy vlastně jakýmsi vzorem toho, co to muž je, jak má vypadat a jak se takový typický muž chová, obléká a jedná. Je poměrně logické, že v dospělosti se ženy k tomuto vzoru muže nevědomky vracejí a reálné partnery s tímto, nyní vlastně již archetypálním vzorem muže (vytvořeným na základě zkušenosti s bratrem) porovnávají. Větší šanci mají takoví, kteří jsou mu podobní. Podle stejného výzkumu si drtivá většina žen není této zákonitosti ve svém chování vůbec vědoma.

Výsledky této studie současně ničí další zaběhlé tvrzení – tedy, že ženy si vybírají muže, jenž je podobný jejich otci. To výzkum přesvědčivě vyvrátil, ale současně ukázal, že na něm něco je. Synové totiž mnohdy dědí výraznou podobnost s otcem; ty obličejové znaky, které jsou typické pro ženina bratra, tedy mohou být současně typické i pro jejího otce. Na případě bratrů, kteří jsou více podobní svým matkám než otcům, autorský tým demonstroval, že sestrám připadají přitažlivé i ty znaky, jež jejich bratří podědili po matkách.

V minulosti však byla obecně role matky značně podceňována, takže tomu jen málokdo přičítal nějakou pozornost – do lidových rčení a „selského rozumu“ se tedy dostala už jen informace o tom, že dcery si vybírají muže podobné svým otcům. Patriarchální společnosti evropského středověku a novověku to připadalo zcela přirozené, logické a správné...

Text: MK