Zachráněná želva vyměšovala celé týdny umělohmotný odpad

Vědci z argentinské neziskové organizace Mundo Marino Foundation dostali do péče mořskou želvu, kterou ekologové zachránili uvízlou v rybářské síti na pobřeží nedaleko Buenos Aires. Zvíře se sice podařilo ze sítě opatrně dostat, ale od té doby se potýká s jiným problémem. Už déle než měsíc z ní vychází každý den velké množství plastů – jako by v posledních týdnem nežrala nic jiného než nylonová vlákna…

Vědci, kteří pro nadaci pracují, podrobili zvíře podrobnému lékařskému vyšetření. „Radiografie prokázala, že jsou uvnitř těla cizí předměty, ty jsme jasně na snímcích viděli. Zahájili jsme proto léčbu léky, které podporují peristaltiku (neboli pohyby zažívacího traktu), což želvě umožnilo se plastů zbavit normálním vyměšováním,“ uvedl Ingacio Pena, veterinář pracující pro nadaci. „V současnosti už tato želva žere zelené listy, především salát a mořské řasy. Situaci teď vidíme optimisticky, pokrok je to znatelný,“ dodal expert.

Bohužel se podle této nadace nejedná o jediný případ želvy v takovém stavu. Jen během ledna 2020 se do jejich péče dostaly další dvě želvy téhož druhu se stejným problémem. Jedna z nich přes snahu o pomoc zemřela, druhou se podařilo zachránit a také ona byla plná umělých hmot včetně velké igelitové tašky.

Chráněné a ohrožené

Karety obrovské jsou v Červené knize ohrožených zvířat uvedené jako ohrožený druh, a to i přesto, že ještě před pár desítkami let byly v oceánech prakticky všudypřítomné. Nejvíce je dnes ohrožuje ztráta jejich přirozeného území, ale také plasty v oceánech.

Zatímco dospělé želvy jsou prakticky úplnými býložravci, ty mladší se živí smíšenou stravou. K jejich oblíbené potravě patří například medúzy – a pro mladé nezkušené lovce se může snadno stát, že si kus průsvitné medúzy spletou s kusem průsvitného plastu. Některé studie také již popsaly, že rozkládající se umělá hmota vydává podobný zápach jako někteří mořští živočichové.

Jak plasty zabíjejí želvy

Práce z roku 2018 zase popsala, že pokud želva spolkne byť jen jediný větší kus plastu (například rozměrů igelitového sáčku), s dvaadvacetiprocentní pravděpodobností zemře. Pokud zkonzumuje 14 kusů plastu, zemře dokonce na 50 procent.

Želvy umírají nejen kvůli tomu, že jim umělá hmota mechanicky ucpe a poškodí vnitřnosti, ale také hlady. Myslí si totiž, že ulovily kořist, a jejich zažívací trakt je opravdu plný, takže jim tělo signalizuje, že je všechno v pořádku. Ve skutečnosti se jim však do těla nedostává žádná energie, takže jsou stále vyčerpanější, unavenější a hladovější. Jen si to navíc neuvědomují, varují mořští biologové.

A ještě jeden důsledek má umělá hmota. Tím, že blokuje vnitřnosti, i tím, jak se rozkládá, zadržuje v želvím těle velké množství plynu a ten brání želvě ponořit se. Takto postižená zvířata pak spotřebují mnohem více energie na to, aby se dostala pod hladinu. Tedy pokud se jim to vůbec podaří...

Text: Martin Kolář