Zázrak přežití: Shackletonova polární výprava přišla o loď, ale neztratila jediného muže

Loď Endurance uvězněná v ledu Zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo

Odvážný plán přejít napříč Antarktidu selhal už na počátku. V Evropě v té době zuřila první světová válka a na polárníky všichni zapomněli.

Stal se zázrak, museli si pomyslet tři zcela vysílení muži, když se před nimi 20. května 1916 objevily skromné domky tehdy nevelké velrybářské osady Stromness na severním pobřeží hornatého ostrova Jižní Georgie. Jen s primitivní výbavou trosečníci Ernest Shackleton a dva členové jeho výpravy překonali 51 kilometrů do té doby neschůdného horského terénu. Šlo o poslední úsek strastiplné anabáze, na jejímž konci byla zázračná záchrana všech členů smůlou pronásledované polární expedice.

Vše začalo o necelé dva roky dříve. V Evropě právě vypukla první světová válka, když z Londýna 1. srpna 1914 vyplula loď Endurance. Cílem zkušeného polárníka Ernesta Shackletona bylo vylodit se na břehu Antarktidy a ujít pěšky téměř 3000 kilometrů napříč ledovým kontinentem. Výprava, která nejprve doplnila zásoby na Jižní Georgii (odkud odplula 5. prosince 1914), ale ke břehům nejjižnější pevniny nikdy nedorazila. Při plavbě Weddelovým mořem narazila Endurance na led a v už v lednu 1915 v něm uvízla. O dalších osm měsíců později driftující led Shackletonovu loď rozdrtil.

Shackleton Zdroj: endurancerow.com

Cesta ledem

Výprava tvořená 28 muži se s částí zásob a třemi záchrannými čluny přesunula na okolní kry. Led ale praskal dál a Shackleton a jeho lidé o velkou část výbavy přišli. Teprve 14. dubna 1916 se před čluny z ledové tříště vynořily kontury skalnatého pobřeží. Šlo o malý (558 km2) a do té doby neznámý Sloní ostrov, který je dnes součástí Jižních Shetlandských ostrovů.

Trosečníci tak po téměř 500 dnech, kdy odpluli z Jižní Georgie, cítili pod nohama pevnou půdu – není se proto co divit, že většina z nich odmítala vydat se dál. Na ostrově sídlila početná kolonie tučňáků a jídelníček mohli zpestřit i tuleni. Výprava rozebrala dva čluny a postavila z nich provizorní tábor. Shackleton ale věděl, že na neznámém ostrůvku ležícím mimo všechny lodní trasy zůstat nemohou.

Potopení Endurance Zdroj: Wikimedia Commons/volné dílo

Vybral tedy pět mužů a ve zbylém člunu se s nimi 24. dubna 1916 vydal zpět k Jižní Georgii. S pomocí provizorní a na rozbouřeném ledovém oceánu krajně nejisté navigace pomocí sextantu Shackleton urazil téměř 1600 kilometrů a 10. května po děsivé pětidenní bouři přistál na jižním pobřeží ostrova Jižní Georgie.

Z polárníků horolezci

Od civilizace a tedy i možné pomoci ale posádku člunu dělil neprostupný horský hřbet. Aby se dostali na druhou stranu ostrova k velrybářům v osadě Stromness, okovali si Shackleton a dva jeho muži boty kovovými hřeby a vybaveni tesařskou sekerou a 15 metry lana se po několika dnech odpočinku vydali na cestu. Zbylí tři členové posádky člunu zůstali na místě přistání. Shackleton a jeho souputníci i tuto poslední překážku překonali a po strastiplném 36 hodin trvajícím pochodu připomínajícím spíše alpské lezení před sebou uviděli nízké budovy velrybářské stanice.

Postupně se podařilo zorganizovat záchranné výpravy, které vyzvedly jak tři členy posádky čekající na jižní straně ostrova, tak také zbylých 22 členů posádky Endurance. K těm se probil chilský remorkér Yelcho teprve 30. srpna 1916. Na Sloním ostrově tak strávili čtyři a půl měsíce.

Shackleton a jeho druhové se do Londýna vrátili v květnu 1917. Zatímco on sám během své dobrodružné výpravy neztratil jediného muže, Británie za tu dobu stačila poslala na smrt statisíce svých poddaných…

(mih)