Zázračná metoda, jak opravit historickou fotografii. Jenže má to ale...

Máte doma starou daguerrotypii nebo fotografickou desku s poškozeným obrazem? Nezoufejte. Vědci objevili postup, jak obnovit nezřetelný a poškozený obraz.

Daguerrotypie – fotografie poloviny 19. století

První fotografové to neměli vůbec jednoduché. Než objevili na světlo citlivé médium, které by bylo schopné zaznamenat a uchovat obraz, ušli dlouhou cestu plnou pokusů a omylů. Ve 40. až 60. letech 19. století byla velmi populární tzv. daguerrotypie. Fotografové tehdy požívali měděné desky potažené stříbrem, které vystavovali parám jódu. Získali tak plochu citlivou na světlo. Portrétované osoby museli zůstat nehybné i několik minut, než byl zaznamenán jejich obraz. Proces tvorby snímku však ještě zdaleka neskončil. Obraz bylo potřeba stabilizovat a k tomu bylo nutné vystavit desku parám rtuti a posléze ještě aplikovat částečky stříbra nebo zlata.

Nepříjemné je, že chemické procesy se nikdy úplně nezastaví a postupem času se obraz kvůli vzniku sulfidů a chloridů stává hůře zřetelný až nečitelný. I dnes tyto snímky vnímáme jako unikátní umělecká díla. Není tedy divu, že vědci začali hledat postupy, jak získat ztracené obrazy zpět.

Rentgenové záření a digitální technologie

Tým vědců vedený Madalen Kozachuk z Western University in London v Kanadě vydal 22. června tohoto roku zprávu, v níž popisuje postup vytváření digitálních kopií zdánlivě ztracených snímků.

Vědci použili metodu tzv. mikrorentgenové fluorescence (μ-XRF) a přístroj zvaný synchrotron, který vytváří silné rentgenové záření a kromě snímání plochy umožňuje určit i přesné chemické složení stříbrných fotografických desek, jež první fotografové používali ke zhotovení výše zmíněných daguerrotypií. Řada těchto snímků má dnes díky různým usazeninám a chemickým změnám naprosto nečitelný obraz.

Kozachuk uvádí: „Nikdy předtím jsme synchrotron k podobným účelům nepoužili,“ a dodává, „výsledek byl pro nás velkým překvapením.“ Díky silným rentgenovým paprskům vědci zjistili, že rtuť je stále vázána v místech ztraceného obrazu a je tak možné ztracený obraz digitálně zrekonstruovat. „Skenování a vytváření digitální kopie probíhalo velmi pomalu,“ upřesňuje Kozachuk. „Skenovali jsme daguerrotypie o velikosti zhruba 7 x 8 cm a trvalo nám více než 8 hodin, než jsme dokázali zrekonstruovat obraz na ploše 1 cm2. I když jsou naše stroje velmi drahé, velké a těžko dostupné, přesto doufáme, že náš objev v budoucnu pomůže muzeím a galeriím obnovit unikátní díla ve svých sbírkách a ukázat je návštěvníkům.“

Text: David Hainall