Ženy z Azorských ostrovů nosily unikátní kápě, které jim dodávaly tajemnost

Dvě zahalené ženy v tradiční azorské kápi Zdroj: vintage everyday

Tato historická kuriozita má kořeny až v 15. století a z dnešního pohledu může vyznívat trochu nepochopitelně. Přesto se na Azorských ostrovech stala dlouho přetrvávající tradicí.

Na obrázku i ve videu níže můžete vidět spoustu žen zahalených v pláštích a obřích kápích. Taková garderoba vypadá jako z nějakého obskurního futuristického díla – koneckonců se u ní skutečně inspirovali kostyméři seriálu Příběh služebnice. Ve skutečnosti však má toto oblečení kořeny na Azorských ostrovech v 15. století. Jak to?

Vlivy různých kultur

Azorské ostrovy sice byly známy už stovky let předtím, ale jejich systematické osidlování začalo až během 15. století. Nejednalo se však jen o Portugalce, kteří ostrovy objevili a k nimž souostroví dodnes patří; na mořeplavecké výpravy se vydalo i velké množství Belgičanů, především z oblasti Flander. Jeden čas se Azorským ostrovům dokonce říkalo Vlámské ostrovy – komunita několika tisíc Vlámů byla v té době skutečně velmi výrazná.

Právě Vlámové s největší pravděpodobností začali na ostrovech pěstovat rostlinu s názvem boryt barvířský. Žlutá květina z čeledi brukvovitých je dnes téměř zapomenuta, ovšem před několika sty lety se hojně využívala k barvení tkanin. Z jejích listů se dařilo získat indigovou (tedy tmavě modrou) barvu, a tato módní vymoženost se následně stala základem pro oceňovanou kulturu azorských textilií.

Móda až na prvním místě

Ve Vlámsku i Portugalsku totiž bylo populární nošení plášťů, které na Azorských ostrovech následně dosáhlo vrcholu – každý ostrov měl svůj specifický střih. Obrázky, které vidíte ve videu, pocházejí především z ostrova Faial, kde se vyvinul skutečně extravagantní střih. Široký plášť byl doplněn klínovitou kapucí, která zakrývala téměř celý obličej. Takovému oblečení se říkalo „capote e capelo“ a bylo tak ceněné, že se předávalo z jedné generace na druhou. Zahalený obličej i tělo navíc údajně přispívalo k tajemnosti ženy, takže vedle vyjádření vkusu a úcty k tradici hrál roli i tento faktor.

Svědkem tohoto módního výstřelku byl během svých cest i Mark Twain, který garderobu nazval „zázrakem ošklivosti“. Vedle jedinečného střihu dominovala i zmíněná modrá barva, která na dochovaných fotografiích bohužel není vidět – tradiční oděv vyšel z módy během 30. let minulého století. Jakkoli na nás tedy tyto výjevy působí bizarně a jen těžko představitelně, nestojí za nimi nic dramatičtějšího než móda.