Vlčí chlapec Kašpar Hauser je dodnes velkou záhadou
Na vrcholu romantismu 19. století se německým předměstím toulal tajemný chlapec, jehož minulost je dodnes opředena spoustou tajemství. Jednalo se o pouhého blázna, či tragickou figurku ve hře mocných?
Období 20. a 30. let 19. století máme z hodin dějepisu spojené s vrcholem romantismu. Důraz na mystičnost, procítění, smyslovost, individuální prožitek. Společně s těmito hodnotami rostla i touha lidí po neuvěřitelných příbězích, vyznačujících se silnými emocemi a nepředvídatelnými zápletkami. Není proto divu, že zrovna v této pohnuté době, kdy se Evropa vzpamatovávala z napoleonských válek, se objevil tajemný vlčí chlapec; dodnes nevysvětlený fenomén.
Příchod neznámého chlapce
Počátkem 19. století zažívalo Německo rapidní nárůst populace. Na okrajích měst se vytvářely chudinské čtvrti s vysokou úmrtností. Právě na jednom takovém místě na kraji dnešního Norimberku se roku 1828 objevil zhruba šestnáctiletý mladík v potrhaném oblečení. Nevěděl o sobě téměř nic a zároveň o něm nebyly vedeny žádné záznamy. Vyjma svého jména Kašpar Hauser nedokázal uspokojivě zodpovědět žádné otázky a jedinými indiciemi k jeho původu byly dva dopisy, jež měl u sebe. Jeden z nich byl adresován místnímu vojenskému důstojníkovi a muž, který chlapce údajně vychoval, žádal o jeho přijetí do armády. Druhý dopis zřejmě napsala Kašparova matka a tvrdila v něm, že se chlapec narodil roku 1812 a že ona se o něj nemůže starat.
To vše do značné míry působí jako příběh, kterým si prošlo množství sirotků či jinak zanedbaných a opuštěných dětí. Jenže na Kašparovi bylo něco znepokojivého. Nedokázal se domluvit lidskou řečí, zjevně nebyl zvyklý na sluneční světlo a vůbec celou společnost. Měl problémy s konzumací čehokoli jiného než chleba a vody a i další standardy vyspělé německé kultury mu byly zcela cizí. To samozřejmě postupně přilákalo pozornost řady učenců, kteří se jali mladíka vzdělávat – zcela v souladu s tehdejšími spory týkajícími se důležitosti dědičnosti a výchovy.
Minulost plná tajemství
Kašpar v učení postupoval poměrně rychle, a tak se podařilo přetavit do slov i jeho životní příběh. Podle vlastních slov byl Kašpar odmala vězněn v malé temné místnosti. Neznámý opatrovník mu nosil vodu obsahující uspávací prostředky a chléb. Během těchto dlouhých spánků se onen opatrovník postaral o Kašparovu hygienu – a to je vše; v těchto nelidských a podnětůprostých poměrech Kašpar vyrostl a od svého věznitele se naučil jen napsat své jméno a říct několik frází.
Nezvyklost tohoto příběhu si v modernizující se evropské společnosti vyžádala spoustu pozornosti. Objevila se spousta teorií o Kašparově původu – možná se jednalo o psychickou nemoc způsobující halucinace a ztrátu paměti, podle jiných zdrojů mohl být Kašpar nechtěným členem šlechtické rodiny; existovaly dokonce spekulace, že jeho otcem byl sám Napoleon Bonaparte. Nejpravděpodobněji se však přece jen jeví domněnky o psychických problémech ve spojení s bájivou lhavostí a sklony k sebepoškozování.
Pohnutý osud
Od svého objevení v roce 1828 se však stal Kašpar něčím, co bychom dnes nazvali celebritou. Začlenil se do společnosti a získal práci. Opakovaně však podle svých slov čelil pokusům o vraždu a jeden z nich se mu stal osudným. Koncem roku 1833, tedy v pouhých zhruba 21 letech, byl napaden nožem a na následky bodných zranění o několik dnů později zemřel. Není vyloučeno, že si řadu zranění napříč lety způsobil sám, zároveň si však netroufáme vyloučit možnost, že se jednalo o urozené dítě s velmi temným osudem. Pravdu se však nikdy nedozvíme.
Příběh vlčího chlapce opakovaně inspiroval i uměleckou sféru. Srbské drama Nalezenec či americká rekonstrukce Divoké dítě (z roku 2001) vycházejí z různých skutečných případů. V roce 1970 natočil slavný režisér François Truffaut film rovněž nazvaný Divoké dítě, v němž rekonstruoval případ dalšího slavného vlčího chlapce – Viktora z Aveyronu. Hvězdného obsazení se dočkalo americké drama Nell z roku 1994, v němž se na plátně potkali budoucí manželé Liam Neeson a Natasha Richardson společně s Jodie Foster. Přímo o Kašparovi pak pojednává drama Každý pro sebe a bůh proti všem, které roku 1974 režíroval Werner Herzog. Velmi modernizovaného pojetí se příběh dočkal v mysteriózním westernu Legenda o Kašparu Hauserovi z roku 2012. Tajemství vlčího chlapce zjevně nepřestává fascinovat ani dnes.