Záhada jezevcova záchodu: jedna z největších českých šelem překvapila i biology

Životní prostředí jezevce tvoří lesnatá stanoviště. Nejvíce mu vyhovuje skalnatý terén, kde najde dostatek přirozených úkrytů. Zde si buduje rozvětvené nory (tzv. jezevčí hrady), které sahají až do hloubky tří metrů.Vyhrabané chodby jednoho hradu v součtu dosahují padesáti až stametrů. V centrální části bývá umístěn brloh, který jezevec vystýlá listím a mechem. Výstelku často větrá na povrchu a pravidelně ji vyměňuje. Vstupy do nory jsou hluboce vyběhány a mají podstatně oválnější tvar než u lišek. Nora jezevce také na rozdíl od liščích nor nesmrdí.

Dlouho se věřilo, že jezevec je samotář, ale není to pravda. Jezevci se drží v trvalém páru a mláďata žijí se svými rodiči až několik let. Trus jezevec ukládá mimo noru do vyhrabaných jamek (tzv. jezevčích záchodů), kterých je na jednom místě i přes třicet. Naplněnou jamku vždy pečlivě zahrabe. Záchody se nacházejí i na trasách, po kterých jezevci procházejí své teritorium. Trasy jsou využívány po generace. V noře kálí jezevec jen výjimečně, většinou pouze v zimě a nikdy ne v brlohu, ale ve vedlejší chodbě, v níž trus pečlivě zahrabe. Jezevec je vůbec velmi čistotný, např. na rozdíl od lišky, která se může do postranní chodby rozlehlého jezevčího hradu přistěhovat a jezevce svou nečistotností doslova z domova vypudit...

Ukázka z článku "Dostaveníčko s jezevci", který vychází v jarním čísle časopisu Naše příroda. Najdete v něm další článek o mokřadech, tentokrát o tom, jak některé rostliny dokázaly přizpůsobit způsob dýchání nedostatku kyslíku. Na jaře vše pučí, tak se na některé z pupenů podíváme blíže i v jednom z článků. V hmyzí říši jsme navštívili krásného modrého tesaříka alpského a v říši ptačí nám velmi dobré známé sousedky – jiřičky a vlaštovky. Na výlet se s námi můžete vypravit do Oderských vrchů nebo do Plaveckého krasu na Slovensku.

Další zajímavosti z přírody najdete na www.nasepriroda.cz.