Za úbytek včel v Anglii může řepka olejná

I pokud nejste zrovna pravidelný konzument medu, možná jste již zaslechli o dramatickém úbytku včelstev napříč Amerikou a Evropou. Kritičtí přírodní opylovači hynou ve velkém již po dekády, v posledních deseti letech se však tempo jejich mizení rapidně zrychlilo. Anglická studie nyní za pravděpodobného viníka označila pesticidy, kterými jsou ve velkém stříkány zejména pole řepky olejné. I pokud však dojde na zákaz pravděpodobné látky, nemusí to být cesta ven z problému.

Jako včelí zombie apokalypsa

Na úbytek včel si posvítilo britské Centrum pro ekologii a hydrologii, nikoliv však skrze krátkodobé sledování vlivů insekticidů na zdraví komerčně chovaných domestikovaných včel, nýbrž skrze mapování populace včel divokých v dlouhodobém měřítku. Sečteno a podtrženo, vědcům se v datech z posledních 18 let podařilo najít přímou úměru mezi vysázením brukve řepky olejné a úbytkem divokých včel a čmeláků. Za vše zřejmě může insekticid jménem neonikotinoid.

Řepka je tak v celé šlamastice vlastně nevinně. Právě neonikotinoidy jsou napuštěna semena plodiny tak, aby ji chránila před hmyzími škůdci po celý její život. Ke včelám se látka dostává, když řepka v létě kvete. Původní studie neonikotinoidů předpokládaly, že látka včelám neublíží, není pro ně totiž v krátkém měřítku jedovatá. Nejpozději od roku 2012 však začaly vznikat první výzkumy, podle nichž má i nesmrtící efekt na včely dlouhodobý, kumulativní vliv.

Včely, které absorbují neonikotinoidy skrze nektar, se dlouhodobě stávají dezorientované a mohou tak přicházet o schopnost najít cestu zpět do úlu. Právě náhlé "zmizení" dělnic a ponechání královny a mladých napospas vyhladovění, bylo ve včelařině pozorováno v posledních dvou dekádách. Britská studie tedy neřešila přímo fenomén kolapsu včelích kolonií, jak byl úbytek včelích populací dramaticky pojmenován ve Spojených státech. Výsledky jsou podobné a vrhají další negativní světlo na neonikotinoidy.

Více faktorů

Nabízí se tak jistě otázka, proč ve spravedlivém hněvu neonikotioidy nebyly zakázány již před čtyřmi lety, situace má však k jednoduchosti daleko. Jeden z pesticidů, neonikotinoid clothianidin, již byl zakázán v Evropě, nikoliv však ve Spojených států. Rovněž existuje celá řada studií, které vidí jako významnější jiné vlivy průmyslového zemědělství – od úbytku půdy přes dokrmování včel až po prach vytvořený při leteckém práškování.

Je možné, že až jejich součet způsobuje kolaps včelstev – s jednotlivostmi by se úly snad vypořádaly. Jenže co z toho je významnější, a co si můžeme dovolit ze zemědělství vypustit? Jakkoliv jsou totiž neonikotinoidy rizikové, neexistuje momentálně vhodná náhražka. Dokonce i GMO plodiny, které mohou mít insekticidy vbudované do svého genomu, z podstaty hubení škůdců budou napadat i opylovače.

Vývoj náhražky neonikotinoidů již dávno započal, namísto jiné chemikálie si však dost možná vyžádá změnu zemědělských způsobů. Loňská studie navrhuje snížit vliv škůdců spíše vlivem vyšší rotace plodin, změnami rytmů zalévání anebo aplikací pesticidů teprve až po napadení rostliny či pole (oproti preventivnímu ošetření semena dopředu), což by zřejmě snížilo používání chemických látek. To vše si však žádá vyšší pozornost plodinám, což se nutně projeví i na vyšší tržní ceně – oproti farmářům, kteří si podobnou práci nedají.

Text: Ladislav Loukota