Vlastníte psa nebo kočku? Leccos to o vás vypovídá

Často čteme a slyšíme názory, že domácí mazlíčci mohou za lepší zdravotní stav svých páníčků. Lidé, kteří si pořídí zvířata, prý bývají v lepší psychické i fyzické kondici díky vlastnictví zvířete. Jenže je tomu opravdu tak? Není směr kauzality nakonec opačný? Pokud se totiž na otázku zkusíme podívat z druhé strany, takové vysvětlení dává smysl: bohatý a zdravý člověk si pořídí zvíře spíše než chudý a nemocný. Nedávný výzkum čtveřice kalifornských vědců ukázal zajímavá demografická data týkající se rozdílů mezi lidmi, kteří mají, či nemají domácí mazlíčky.

Věrohodný vzorek

K tomuto účelu využili obrovskou databázi čítající přes 42 tisíc respondentů. Ti byli sesbíráni v roce 2003 v rámci kalifornské zdravotní péče, jedná se o reprezentativní vzorek z hlediska pohlaví, věku, příjmu i způsobu bydlení. Data tedy nejsou úplně nová, ovšem přesto mají stále velkou výpovědní hodnotu. Vedle otázek zaměřených na způsob života a zdravotní hlediska se v dotazníku řešilo i (ne)vlastnictví zvířat. Výzkumníci měli štěstí, tyto počty vyšly poměrně jednoduše – zhruba čtvrtina respondentů měla psa, zhruba čtvrtina kočku, dohromady tedy téměř polovina dotazovaných vlastnila nějaké domácí zvíře. Bohužel nevíme, jak dlouho; v dotazníku byla pouze otázka, zdali člověk zvíře vlastní, či nikoli. Takže co z výsledků můžeme vyčíst?

Studie zkoumala hlavně celkové zdraví, a v tomto ohledu byly rozdíly minimální – majitelé zvířat nepopsali svůj zdravotní stav jako jakkoli lepší nežli ti, kteří se bez mazlíčka obešli. Ani v hodnotě body mass indexu rozdíly nebyly, pouze astmatici měli zvířata mnohem častěji. Z hlediska obecného zdraví však lze říci, že vlastnictví zvířete nijak výrazně nepřispívá k lepšímu či horšímu zdravotnímu stavu. To je trochu nudný závěr, že? Výsledky však mimo jiné odhalily jasné rozdíly mezi zdravotním stavem a různými společenskými skupinami, které podporují myšlenky z prvního odstavce.

Zvíře jako známka úspěchu?

Kdo totiž nejčastěji vlastní zvířata? Lidé v manželství a ještě výrazněji ženy. Manželské páry často vlastní psa, leckdy i kočku; svobodné ženy zase naopak. Obě tyto skupiny si však mazlíčky pořizují mnohem spíš než jejich protipóly (tedy lidé, kteří nejsou v manželství, respektive svobodní muži). Jakákoli zvířata pak mají pravděpodobněji bohatí lidé nežli chudí. A ve Spojených státech hrálo roli i etnikum. Běloši vlastnili zvířata několikanásobně častěji nežli Afroameričané, Hispánci či Asiaté.

Soudě dle popsaných demografických charakteristik je nejčastějším majitelem domácího mazlíčka bohatá bílá žena či manželský pár. Tedy socioekonomické skupiny, které vykazují nejlepší zdravotní charakteristiky a dožívají se nejvyššího věku. Zmíněná studie tedy naznačila, že zvířecí miláčci za naše dobré zdraví nemohou; naopak my si je pořizujeme díky tomu, že si to zdravotně i finančně můžeme dovolit.

Text: MS