Virtuální turismus může změnit, jak nahlížíme na cestování
Projeli byste si svět z pohodlí svého domova? Nebo máte raději reálné než virtuální dobrodružství.
Mohlo by se říkat, že kolik zemí znáte, tolikrát jste člověkem. Cestování po světě je dnes snadnější než kdykoliv předtím a vzdor anekdotické dojmologii také obvykle nejbezpečnější. Nakonec, zeptejte se průměrného středověkého pocestného. Přesto lze i na cestování najít hned několik pih na kráse. Odstranit by je dílem mohla nová forma cestování "mentálního" – toho s využitím virtuální reality.
Lesk a bída cestování
Ať už preferujete spíše dovolenou v hotelu, či naopak raději vyrazíte klábosit mezi domorodce, cestování je lidské psychice vrcholně prospěšné. Okusit si cizí země na vlastní kůži rozšiřuje obzory, perspektivu i kreativitu. To však neznamená, že turismus musí nutně platit jenom za pozitivní sílu. Čím více lidí cestuje po Zemi, tím více jejich pohyb také generuje negativ. Cestování ve vyšší míře produkuje skleníkové plyny než absence cestování – pokud nikdy nevytáhnete paty z rodné vsi, negenerujete ani zplodiny Boeingu 747.
Nejde ale jenom o klimatické změny. Turisté také rádi a ve velkém množství produkují odpad. Celá řada chráněných přírodních oblastí byla znečištěna právě vlivem nadměrné návštěvnosti. Nakonec cestování nabízí také snadnou formu příjmu pro rozvojové země. Zároveň tu však vzniká ekonomika příliš závislá na turismu, která potlačuje jiné přirozené segmenty trhu. A tak paradoxně do jisté míry brzdí další rozvoj daného státu. Nic z toho samozřejmě není nutně výtka vůči světoběžnému čtenáři, každý má právo si cestovat, jak se mu zachce. Je ale třeba si připustit holá fakta. Pokud se ve skoro 8 miliardách lidí, kteří na Zemi žijí, rozhodne významné procento globální populace často cestovat z místa na místo, nutně to musí znamenat i nenulovou míru negativ. K tomu je třeba připočíst i jistou míru frustrace z absence cestování u méně movité části populace – ne každý má čas a peníze (popřípadě obojí) jezdit po světě na výlety. Přesto po tom většina lidí touží. Kdyby se však alespoň část cestování mohla výrazně "zvirtuálnit", odpadly by pak hory odpadků a skleníkových plynů, tak by se zážitek mohl i výrazněji zlevnit a zefektivnit. Právě to slibuje "VR turismus".
VR turismus existuje již dnes
Typicky jde o formu VR záznamu (pro volné rozhlížení kolem sebe) nějakého známého místa. Obvykle jde o formu reklamy, která má nalákat na návštěvu skutečné lokace. Není to nakonec nic moc složitého – můžete si takto "projít" různé lokace od Prahy po pláž Maya Bay, na níž se natáčel film Pláž. Právě druhá zmíněná lokace popisuje i část smyslu VR turismu – ochranu přírody. Maya Bay byla poškozena nadměrnou návštěvností. Alternativně může VR turistika poskytnout i videoherní návštěvu lokací minulých.
VIDEO VIRTUÁLNÍ AUSTRÁLIE
Takhle by mohlo vypadat virtuální cestování. Podívejte se na 360stupňové video z Austrálie.
Mezi sebeklamem a Star Trekem
Již tady je vidět, že krom "klasického" turismu nabízí VR turistika i prvky z počítačových her, ale také z dokumentárního filmu. Třetí výraznější segment VR turismu je totiž přírodopisný a, ruku na srdce, není ani možné, ani žádoucí, aby si s delfíny nebo žraloky zaplavalo tolik lidí, kolik si s nimi může "zaplavat" díky VR helmě. V budoucnu bude možné jít s VR turismem i dále, vlastně budou nakonec brýle zdaleka tou nejméně významnou součástí ideje.
Mobilní roboti, kteří dovolí turistům navštěvovat místo na druhé straně planety v reálném čase, čekají jenom na vynález dostatečně schopné mašiny. Jistě, možná očima robota nebudete moct ochutnat místní kuchyni, pro potenciálně riziková místa, ale i pracovní "návštěvy" však idea smysl dává. Naše pozornost se stále atomizuje na menší a menší kusy. Podobně jako jsme kdysi četli jednu knihu rok a sledovali jeden film půl dne, i souvislá týdenní návštěva cizího státu může jednou vypadat jako přežitek. Možnost "projít si" centrum velkého města na jiném kontinentu jen na dvě hodiny a pak jít doma na kutě, by mohla působit jako zajímavé oživení pro nenulovou část populace.
Je nasnadě, že mnozí teď budou hořekovat nad ztraceným apelem klasického cestování. A VR turismus samozřejmě ztratí leccos z toho, proč skutečně cestovat – počínaje časem na relaxaci, konče příslibem netradičních, spontánních prožitků. Svět je však velký a jenom málokdo má možnosti jej poznat alespoň v trochu větším objemu. VR turismus by tuto možnost, byť v okleštěné podobě, jednoduše poskytl více lidem. A možná naopak přivede k "pravému" cestování více lidí.
Na celé téma VR turismu se nakonec lze dívat dvěma optikami podle toho, jste-li pesimista, anebo optimista. Optikou první lze říct, že je to celé sebeklam (tedy ještě horší, než all-inclusive "cestování") pro očarování našich smyslů. Perspektiva druhá je však o něco pozitivnější – svého druhu jde o jakousi první generaci "holografické paluby" jako ze Star Treku. Než autentičnost technologie dojde dostatečně daleko, bude to zjevně trvat ještě dlouho. A nikdy se asi lidé neshodnou, zdali bude dobře do takové fáze i dojít. Nakonec ale bude nejlepší, když "chvíli" počkáme a okusíme si VR turismus každý na vlastní kůži. Text: Ladislav Loukota