Věděli jste, že tělo má vlastní paměť? Ukládá si skoro všechno

Nikdo dnes už nepochybuje o tom, že tělo a mysl jsou úzce propojené složky člověka. Rozhodně nedokážou fungovat nezávisle na sobě, jak se kdysi uvažovalo. Naše těla neustále vysílají signály, které ovšem ne vždy dokážeme rozumem vyslyšet a pochopit. Názory, že tělo si umí říct, co je pro něj dobré, nabývají na popularitě a nelze se divit. I moderní výzkumy totiž směřují k tomu, že na těchto myšlenkách je mnoho pravdy.

Schopné krysy bojují

Kniha Richarda Davisona a Sharon Begley s názvem The Emotional Life of Your Brain (Emoční život vašeho mozku) hovoří o propojení mozku a zbytku těla. Samotný mozek váží okolo jednoho a půl kilogramu a informace o těle přijímá i vysílá. Je tedy jasné, že se nejedná o entitu, již by šlo od fungování těla oddělit. Mozek i zbytek těla se neustále ovlivňují a komunikují spolu.

Studie pod vedením Madelon Visintainer už počátkem 80. let ukázaly, kterak psychologická traumata v dětství mohou ovlivnit i přístup těla k nemocem v dospělosti. A to dokonce u krys! Ty krysy, které byly vystaveny šokům, před nimiž nemohly utéct, si vytvořily vědomí bezmocnosti a s později propuknuvším rakovinovým nádorem dostatečně nebojovaly. Následně samozřejmě umíraly. Oproti tomu krysy, které se v raném věku naučily nebezpečí předcházet a vlastní schopností ho odvrátit, byly následně v boji s nádory mnohem úspěšnější. Jednalo se o vpravdě fascinující výsledky, neboť i na nesrovnatelně primitivnějších bytostech, než jsou lidé, se ukázalo, nakolik mohou psychické prožitky ovlivnit i tělesné funkce.

Věda, nebo šarlatánství?

Další výzkumy v těchto myšlenkách pokračovaly a zjistilo se, že určité tělesné typy mají sklony ke konkrétním nemocem. Například opary častěji postihují ty, jež trpí samotou, a mononukleóza byla ve zvýšené míře diagnostikována u těch pacientů, kteří byli vystaveni zvýšenému stresu během školních let. Může to znít trochu jako šarlatánství a je rozhodně obtížné najít hranici, kdy se ještě jedná o vědu a kdy už se pohybujeme v oblasti babských rad a „zaručených“ pravd. Měli bychom se proto mít před podobnými tvrzeními do jisté míry na pozoru, na druhou stranu však posloucháním vlastního těla chybu rozhodně neuděláme.

Lékař a populární motivační řečník Bernie Siegel napsal několik knih o tom, jak pozitivní mentální rozpoložení kladně ovlivňuje i zdraví. Dle jeho zkoumání lze řadu zdánlivě čistě tělesných nemocí vyléčit (či jim rovnou předejít) správnou péčí o své nitro. Doporučuje proto rozličné relaxační techniky a meditaci, díky nimž může člověk dosáhnout většího napojení na své tělo a lépe tak porozumět jeho potřebám. Vyzkoušejte toto pojetí sami už jen tím, že zkusíte naslouchat signálům, jež vám tělo dává. Třeba se o sobě leccos zajímavého dozvíte.

Text: MS