Věděli jste, jak vznikla propiska? Prosadila se díky vojákům

Kuličkové pero, kterému se většinou říká propiska, dnes patří k nejobyčejnějším věcem denní potřeby. A přes rozšíření nových technologií to nevypadá, že by se tento vynález maďarského malíře a novináře László Biróa chystal na odpočinek.

Biró, který kvůli židovskému původu musel koncem 30. let minulého století uprchnout z vlasti, si kuličkové pero patentoval 10. června 1943 v argentinském exilu a spustil tak jednu drobnou revoluci.

O nové psací potřebě, která by nahradila občas nespolehlivá plnicí pera nebo věčně se lámající tužky, přitom přemýšlel ještě ve staré vlasti. Legenda říká, že nápad na kuličku, která by přenášela na papír inkoust ze zásobníku, jej přivedla dětská hra s hliněnkami. Když totiž taková kulička projede louží, zanechává za sebou na zemi alespoň chvilku pěknou pravidelnou stopu. Další inspiraci pak László Biró našel v tiskárně, kam jako novinář chodil dozírat na vznik novin.

Zbraně vytištěné na tiskárně: Máme se jich bát?

Používané tiskařské barvy totiž na rozdíl od běžného inkoustu rychle zasychaly a nehrozilo tedy, že se po papíru rozmažou. Použít takové barvy do běžného plnicího pera ale nešlo. Daní za čistý papír je totiž poměrně tuhé skupenství a tiskařská barva by tak zaschla dříve, než by stihla opustit kovový hrot pera. Biró proto angažoval svého bratra chemika a společně začali zkoumat, jak vylepšit inkoust a jak přimět kuličku umístěnou ve špičce kužele přenášet barvu na papír.

První prototyp kuličkového pera přestavil Biró už v roce 1931, na sériovou výrobu se ale ještě muselo počkat. Maďar přitom nebyl sám, kdo v té době na podobném vynálezu pracoval. Například v červnu 1935 si v Československu patentoval pero s kuličkou ve hrotu pražský inženýr Václav Klimeš. A princip kuličkového pera jako takového objevil už koncem 19. století Američan John Loud, používal je pro značení kůže a psaní po površích "na které nelze použít běžné plnicí pero".

Neklidná politická situace druhé poloviny 30. let ale zasáhla i do tak nevinné věci, jako je vynalézání psací potřeby, a tak bratři László a György raději opustili Maďarsko a odešli do Paříže. Tam v roce 1938 získal László Biró první patent na kuličkové pero. Po vypuknutí války ale začali bratři hledat nový úkryt před postupujícími nacisty a jejich rasovými zákony. Díky nezištné pomoci argentinského exprezidenta Augustina Justa nakonec zamířili do Jižní Ameriky.

Jak udělat z člověka skřeta? Pohled do zákulisí filmové magie

Zahájit výrobu kuličkového pera tak mohl až podnik Biro Meyne Biro, který bratři založili v Buenos Aires společně s přítelem Juanem Jorgem Meynem, jenž jim pomohl s útěkem z Evropy. Firma, která se zrodila v garáži, začala vynález prodávat pod názvem Birome (složenina jmen Biró a Meyne) – a tohle slovo se v Argentině používá pro označení propisky dodnes. Výhod nového psacího náčiní si rychle všimli i vojáci, mezi první uživatele nových per patřili letci britského Královského letectva.

Po druhé světové válce se kuličkové pero začalo rychle šířit do celého světa a sám vynálezce si přišel na dva miliony dolarů za licenci. Zprvu ale nebyla propiska vůbec laciná. Americký podnikatel Milton Reynolds, který začal vyrábět pero trochu odlišné konstrukce, inspirované ale vynálezem Biró, za něj v roce 1945 chtěl 12 a půl dolaru. Za stejné peníze si Američan mohl v té době pořídit čtyři košile nebo 300 litrů benzínu. A za cenu pěti kuličkových per se dal pronajmout na měsíc dům.

O rozšíření propisky se zasloužila řada podniků. Ať už firma Parker či francouzský baron Marcel Bich. Ten původní vynález vylepšil a trh začátkem 50. let zaplavil lacinými a spolehlivým pery Bic. László Biró, který zemřel v Argentině v listopadu 1985 ve věku 86 let, zůstal aktivním vynálezcem až do vysokého věku, na propisku byl ale nejpyšnější. "Moje hračka přinesla Argentině 36 milionů dolarů. A to jsou peníze získané ne prodejem produktů zdejší země, ale díky chytrým hlavám," řekl krátce před smrtí.

ČTK