Vědci odhalili nečekaný faktor dětské roztomilosti. Co je to?

Už jsme si zvykli, že vědci zkoumají téměř vše. Některé věci jsou skutečně důležité, jiné se pohybují někde na pomezí banalit a kuriozit. Takže asi nikoho nepřekvapí, že švýcarští vědátoři se zaměřili na odstávající uši u dětí a mladistvých a na to, jak tento defekt ovlivňuje vnímání ostatních. Výsledky studie zveřejněné v odborném časopise JAMA Facial Plastic Surgery ukazují, že i když lidi přirozeně tíhnou k normálním dětským uším, mít „plachťáky“ s sebou nenese sociální stigma. Ty děti, kterým uši odstávaly, byly dokonce častěji hodnocené jako inteligentnější a sympatičtější.

„Výsledky ukazují, že odstávajících uší si sice lidé všimnou, ale nemusí jít o pozornost negativní,“ vysvětluje vedoucí studie Ralph Litschel, který je specialista na otorhinolaryngologii a také obličejový plastický chirurg v nemocnici v kantonu St. Gallen ve Švýcarsku. Podle něj naopak odstávající uši přidávají dětem na roztomilosti.

Evolušní změna!

Do studie vědci zařadili 20 dětí ve věku od 5 do 19 let, u kterých rodiče uvažovali o otoplastice. To je zákrok, který se používá k léčbě nežádoucího postavení uší, jejich špatné velikosti nebo tvaru ušních boltců. Lékaři pacienta vyfotili a ještě před zákrokem upravili snímek ve photoshopu. Změnili tvar a postavení uší, aby pacienti ještě před operací viděli, jak budou vypadat po operaci. Výzkumníci ukázali výsledné snímky 20 pozorovatelům a přitom měřili jejich reakce. Zajímalo je, kolik pozornosti dotyční věnují každé části dětských obličejů. Poté měl pozorovatel na základně snímků odhadnout osobnost dětí.

Výsledky ukázaly, že pozorovatelé strávili asi 7 vteřin pozorováním každé tváře, přičemž asi 10 procent té doby věnovali uším. Když se pak dívali na fotky upravené ve photoshopu, bylo to jen 6 procent času. Vědci předpokládají, že lidé si odstávající boltce prohlédnou, protože jsou všeobecně přitahovány k nezvyklým obličejovým rysům nebo těm, které se se prostě liší od ostatních. „Lidé se pravděpodobně zaměřují na charakteristické rysy obličeje, protože takové znaky jim pomáhají s rozeznáváním lidí od sebe,“ domnívá se autor studie. Výzkumníci odhadují, že uši odstávají asi 5 procentům lidí.

Nečekané, ale logické

Výsledek studie ale autory překvapil. „Nezaznamenali jsme, že by kdokoliv z pozorovatelů negativně reagoval na děti s odstávajícíma ušima nebo je jinak odsuzoval,“ řekl Litschel. Vědci tedy zjistili, že „plachťáky“ s sebou nenesou žádné sociální stigma, jak si někteří dosud mysleli. Obecně totiž platí, že vzhled má vliv na vnímání osobnosti člověka. Jinými slovy, pokud je někdo hodnocen jako inteligentní a sympatický, je považován za atraktivního. „Všechny zkoumané děti vypadaly roztomile a chytře svým vlastním způsobem,“ řekl Litschel.

Má to evoluční výhodu?

Proč se vlastně vědci domnívali, že odstávající uši mohou být chápany negativně? Kořeny tohoto tvrzení můžeme nalézt už v roce 1876. Tehdy italský kriminalista a lékař Cesare Lombroso představil teorii, podle které by zločinci mohli být identifikováni dle svého vzhledu. Vrozené vady, velká mateřská znaménka či například odstávající uši znamenají sklony ke kriminálnímu chování. „Lombrosovy myšlenky byly velmi populární,“ potvrdil Litschel, podle kterého je v nás část těch myšlenek zakořeněna dodnes. „Například karikaturisté vždy kreslí lidi hloupé a podivíny s odstávajícíma ušima. Hodně však záleží na kultuře, ze které lidé pocházejí. Pro Asiaty jsou odstávající uši naopak žádoucí, protože znamenají štěstí.“

Mezi dětmi však mohou „ušouny“ čekat horké chvilky. Děti jsou drsné, odlišností si všímají a nebojí se je vypíchnout. Šikana je jedním z hlavních důvodů, proč rodiče pro své děti hledají korektivní operaci. Otoplastika sice není úplně triviální operace, ale pro lidi, kteří ji podstoupí, znamená jen malé riziko případných komplikací.

Lucie Kořistová